Největším zabijákem ve vyspělém světě je rakovina, tvrdí vědci

Londýn 3. září (ČTK) – Nejčastější příčinou úmrtí v bohatých zemích je nyní rakovina, nikoliv srdeční choroby, jak tomu bylo dříve. Pokud bude současný trend pokračovat, může se rakovina v řádu několika desítek let stát největším zabijákem na světě. S odvoláním na studie publikované v lékařském časopisu The Lancet o tom dnes informovala agentura Reuters.

Závěry vědců byly publikovány ve dvou rozsáhlých studiích. Na základě zkoumaných dat uvádějí, že nastala nová a globální „epidemiologická přeměna“ mezi různými typy chronických onemocnění.

Přestože na kardiovaskulární onemocnění stále na světě umírá nejvíce lidí středního věku (tato onemocnění jsou v celosvětovém měřítku příčinou úmrtí v asi 40 procentech případů), v bohatých zemích nyní rakovina v porovnání se srdečními chorobami zabíjí dvojnásobek lidí.

V roce 2017 byla rakovina v celosvětovém měřítku druhou nejčastější příčinou úmrtí (rakovina byla příčinou smrti ve 26 procentech případů), uvedl spoluautor studie Gilles Dagenais s tím, že s pokračujícím poklesem počtu úmrtí na kardiovaskulrání choroby by se rakovina během několika desítek let mohla stát největším zabijákem na světě.

Z odhadovaných 55 milionů úmrtí na světě v roce 2017, více než 17 milionů lidí zemřelo následkem kardiovaskulárního onemocnění, tedy mimo jiné na selhání srdce, srdeční infarkty či mrtvice. Zhruba 70 procent případů přitom bylo spojeno s vysokým krevním tlakem, vysokým cholesterolem, špatnou stravou či kouřením, tedy s faktory, které lze ovlivňovat správnou životosprávou.

V uplynulých desetiletích ke dramatickému snížení počtu úmrtí na kardiovaskulrání choroby přispěly léky na snížení vysokého krevního tlaku a hladiny cholesterolu. Vyšší počet úmrtí na kardiovaskulární choroby v rozvojových zemích tak podle Dagenaise souvisí zejména s tamní nižší kvalitou zdravotnictví. V chudších zemích bylo podle studií méně lidí hospitalizováno a na srdeční choroby bylo předepsáno méně léků.

Vědci analyzovali údaje z Argentiny, Bangladéše, Brazílie, Kanady, Chile, Číny, Kolumbie, Indie, Íránu, Malajsie, Pákistánu, Filipín, Polska, Saúdské Arábie, Jihoafrické republiky, Švédska, Tanzanie, Turecka, Spojených arabských emirátů a Zimbabwe.

La Repubblica: Emotivní upíři nám vysávají energii a sílu

Řím 14. srpna (ČTK/La Repubblica) – Žádají o pomoc a rady, ale nikdy výměnou za to nic neposkytnou. Vyčerpávají energii příbuzných, partnerů, přátel a kolegů v práci. I ty nejvýznamnější citové vztahy, jako je vztah manželů nebo rodičů a dětí, mohou nabýt obratu, který vůbec není zdravý. Je to vina takzvaných emotivních či psychických upírů, osob, které vědomě či méně vědomě absorbují energii těch, které mají před sebou. Nic jim neposkytnou a neuznávají pravidlo zdravé rovnováhy mezi tím, co si člověk od druhého bere a co mu za to dává výměnou, píše italský deník La Repubblica.

K hlavním signálům toho, že jsme propadli vztahu s emotivním upírem, je psychická a fyzická únava, pocit, že jsme zbaveni veškeré energie. „Při své práci jsem se setkala s podnikavými, ochotnými a ušlechtilými lidmi, kteří však pozvolna ztráceli svou životní sílu, propadali velké únavě a morálnímu a fyzickému vyčerpání. To vše se projevovalo negativně na jejich zdraví a vedlo to dokonce k depresím. Ukázalo se, že tento emotivní stav je vyvolán jejich kontakty s osobami, které vstřebávaly jejich energii,“ uvádí francouzská psycholožka Stéphane Clergetová, která se tímto problémem dlouhodobě zabývá a napsala knihu s názvem Jak se bránit emotivním upírům. „Nazvala jsem tyto osoby psychickými upíry, protože mají společné body s upíry z pověstí,“ dodává.

Kromě vzácných případů, kdy se vztah může stát patologickým, můžeme říci, že dynamika emotivního vampýrismu je způsob vztahu, který nemusí nezbytně být psychickou patologií. „Upír navazuje vztah s ostatními vždy na základě toho, aby z něho měl užitek a výhody,“ zdůrazňuje Anna Maria Gianniniová, profesorka všeobecné psychologie na univerzitě La Sapienza. Může jít o přítelkyni, která do nás hučí hodinu v telefonu a dožaduje se neustále naší pozornosti, ale nikdy nemá čas pro nás, o rodiče, který nás obviňuje, že se dost nesnažíme, o partnera, který doma nic nedělá a mluví jen o svých problémech. „V těchto případech nejde o perverzní narcisisty, protože emotivní upíři se na rozdíl od narcisistů neradují z naší indispozice, ale naopak si přejí, abychom byli ve formě a oni tak mohli lépe vysávat naši energii,“ říká Gianniniová.

Jedna rada, jak čelit co nejlépe vztahu s emotivním upírem, je přijmout obrannou strategii. „Nenechte se od nich hypnotizovat: musíte pochopit, že trpělivost má své meze, musíte posílit vlastní bezpečnost a sebeúctu. Musíte se také naučit říkat ne, vyžadovat respekt a chránit se pocitu viny, strachu nebo přílišného soucitu. Někdy je také třeba dát si pauzu a v případě nezbytnosti přerušit vztah,“ radí Clergetová. „Je pěkné dávat jiným, ale je třeba to činit rozumně. Tak jako v letadle ve stavu ohrožení. Nejprve si vezmete kyslíkovou masku vy, pak teprve ji nasadíte sousedovi,“ dodává.

Počátky emotivního vampýrismu spadají do doby, kdy jsme kojenci a kdy se dožadujeme pozornosti. „Později se však musíme postupně učit vyváženým způsobem poskytovat pozornost a vyžadovat ji. V těžkých chvílích je normální, že vyhledáváme pomoc druhých. Když se však takové chování stává každodenní praxí, je třeba najít znovu psychickou samostatnost, často s pomocí odborníka,“ říká Clergetová.

Mezi hlavní motivy, proč se osoba i v dospělosti stává emotivním upírem, je nízká sebeúcta. Mnoho závisí na modelech chování z prvních let života, které značně předurčují osobnost. „Emotivními upíry se stáváme ze dvou zcela protikladných důvodů: protože jsme se v dětství cítili těžce opomíjeni, anebo naopak že jsme byli od malička zvyklí mít všechno a v dospělosti v tom pak pokračujeme ve vztahu k přátelům, partnerům a kolegům,“ uzavírá Gianniniová.