The Guardian: Vylepšení člověka pomocí robotických částí těla je…

Tento přístup by mohl zvýšit produktivitu, uvedla profesorka kognitivní neurovědy na Cambridgeské univerzitě Tamar Makinová. “Pokud chcete mít při vaření v kuchyni ruku navíc, abyste mohli míchat polévku a zároveň krájet zeleninu, mohli byste získat možnost nosit a samostatně ovládat další robotickou končetinu,” řekla vědkyně.

Dani Clodeová – designérka a kolegyně Makinové z Cambridgeské univerzity – již dříve vytvořila palec vytištěný na 3D tiskárně, který je možné “přidat” k jakékoli ruce.

Přídavný palec by podle Makinové mohl být užitečný například pro číšníky, kteří nosí talíře, nebo pro elektroinženýry při pájení, a další robotické části těla by mohly být navrženy pro konkrétní potřeby na pracovišti. Například přídavná ruka by mohla stavebnímu dělníkovi pomoci zatloukat hřebíky a zároveň držet trám na místě.

“Mluvili jsme s chirurgem, který by měl velký zájem o to, aby držel kameru, zatímco provádí operaci ramene, místo toho, aby mu ji držel asistent,” řekla Clodeová. “Chtěl by mít plnou kontrolu nad nástroji, které používá oběma rukama, a zároveň držet tu kameru a mít možnost s ní manipulovat,” dodala.

Tým tvrdí, že robotické části těla by mohly umožnit podstatně větší kontrolu než pouhé připevňovací zařízení, protože jejich ovládání je inspirováno přirozenými lidskými mechanismy. “Chceme něco, co bychom byli schopni (velmi) přesně ovládat, aniž bychom museli artikulovat, co přesně chceme,” řekla Makinová.

Přístup týmu podle Makinové vycházel z myšlenky, že přídavné části lze využít k tomu, aby navazovaly na stávající schopnosti lidského těla.

“Pokud vám chybí končetina, proč místo toho, abychom se snažili ji nahradit, nerozšíříme vaši nepoškozenou ruku, abychom vám umožnili s ní dělat více,” uvedla Makinová. Tým však předpokládá, že taková zařízení budou používat i lidé, kteří nežijí s postižením.

Důležitou vlastností zařízení pro vylepšení člověka podle Clodeové je, že uživateli neubírají jeho původní schopnosti. “(Je to) vrstva na těle, kterou lze používat s co nejmenším dopadem pro co největší zisk,” řekla.

Klíčovým aspektem je, že na rozdíl od rýče, který se používá ke zvýšení našich schopností vykopat jámu, se tyto robotické části těla nemusí ovládat rukama.

Například přídavný palec na ruce je připojen ke dvěma motorům na zápěstí, které jsou napojeny na baterii a jednočipový počítač na horní části paže. Tento systém je bezdrátově propojen s mikrokontroléry umístěnými na botách nebo kotnících uživatele, které jsou napojeny na tlakové senzory pod oběma palci na nohou. “Stisknete tyto tlakové senzory – a to je to, co přídavný palec na ruce ovládá,” řekla Clodeová.

Přístup podle Makinové ale také vyvolává nové otázky. “V současné době provádíme mnoho výzkumů, abychom zjistili, co to udělá s nervovým systémem, když začnete využívat palce na nohou, aby se staly dalším prstem – jak moc (to) ovlivní vaši schopnost používat palce na nohou jako palce,” řekla.

Některé laboratoře se zaměřily na možnost využití elektrod v mozku nebo míše k ovládání externích zařízení, ale Makinová se domnívá, že pro takový invazivní přístup u jinak zdravých lidí neexistuje etické opodstatnění.

Když Clodeová nedávno prováděla výzkum na letní výstavě britské Královské společnosti, na které si mohla veřejnost vyzkoušet přídavný palec, výsledky byly pozoruhodné.

“Z přibližně 600 lidí ve věku od tří do 97 let jej 98 procent dokázalo použít během první minuty, což znamená, že již byli schopni pohybovat předměty podle pokynů,” uvedla Makinová. “Neumím si představit mozkový čip, který by to dokázal,” uzavřela vědkyně.