Výzkumy a studie Vystavení se potu jiných lidí může podle studie pomoci…
Duševní stav jedince způsobuje produkci chemických signálů v potu, které sdělují emoční stav a vyvolávají odpovídající reakce u ostatních lidí, vysvětlila vedoucí studie Elisa Vignaová z Karolinského institutu ve švédském Stockholmu.
„Výsledky naší předběžné studie ukazují, že kombinace těchto chemických signálů se cvičením všímavosti zřejmě přináší lepší výsledky v léčbě sociální úzkosti, než jakých lze dosáhnout jen samotnou terapií mindfulness,“ uvedla.
V rámci studie vědci odebrali pot dobrovolníkům, kteří sledovali filmy vybrané tak, aby vyvolávaly určité emoce, jako je strach nebo štěstí. Jednalo se například o snímek Prázdniny pana Beana, Sestra v akci či horor Nenávist. Následně vybrali 48 žen, které trpěly sociální úzkostí, a rozdělily je do tří skupin. Během dvou dní všechny podstoupily terapii mindfulness a současně byly vystaveny chemickým signálům extrahovaným z těchto vzorků nebo čistému vzduchu.
Vědci zjistili, že ženy, které byly vystaveny pachovým vzorkům, reagovaly na terapii lépe.
Pacientkám, které absolvovaly jedno cvičení všímavosti společně s vystavením pachům lidského těla, se skóre úzkosti snížilo přibližně o 39 procent. U žen, které podstoupily jen cvičení, se po jednom sezení úzkost snížila o 17 procent.
„Trochu nás překvapilo, že emoční stav osoby produkující pot se ve výsledcích léčby nelišil,“ uvedla Vignaová. Pot někoho, kdo byl při sledování filmu šťastný, měl stejný účinek jako někoho, kdo byl snímkem vyděšen.
„Takže je možné, že v potu obecně je něco, co ovlivňuje reakci na léčbu,“ dodala vědkyně. Pozitivní účinek by mohlo mít pouhé vystavení se „přítomnosti“ někoho jiného, tuto teorii je ale třeba ještě potvrdit.
Britský státní zdravotnický systém NHS popisuje sociální úzkost jako dlouhodobý a nepřekonatelný strach ze společenských situací. Léčba v současné době zahrnuje kognitivně-behaviorální terapii (KBT) s terapeutem a antidepresiva.
Předchozí výzkumy naznačily, že například v USA se s touto poruchou někdy potýká přibližně 12,1 procenta dospělých.
