Vědci: Olovnaté nanočástice obcházejí ochranu mozku a poškozují nervové buňky

Vědci zjistili, že nanočástice olova mohou vstoupit do mozkové tkáně přímo přes čichové buňky, aniž musí překonávat takzvanou hematoencefalickou bariéru. Ta odděluje vnitřní prostředí mozku od cévního systému v těle, a brání tak tomu, aby do něj vstupovaly škodlivé látky. “Potvrdili jsme, že olovnaté nanočástice se mohou dostat do mozku přes čichový nerv a hromadit se ve specifických oblastech mozku,” řekla vedoucí laboratoře molekulární morfogeneze ÚŽFG Marcela Buchtová. Objev je podle ní zásadní pro pochopení toho, jak jsou nanočástice neurotoxické a že může mít znečištění ovzduší dopad na nervový systém člověka.

Studie prokázala, že zejména olovnaté nanočástice s nízkou rozpustností mají tendenci se v mozku hromadit a jejich odstranění je velmi obtížné. I po dlouhé době, kdy mozek nebyl částicím vystaven, zůstávaly podle vědců v mozkové tkáni vysoké hladiny olova, zejména v oblasti klíčové pro paměť a učení. “Vidíme jasnou souvislost mezi expozicí olovnatým nanočásticím a vznikem změn typických pro neurodegenerativní onemocnění. Dochází i k poškození bariéry, která normálně reguluje transport látek mezi krví a mozkem, a tím dále zvyšuje riziko neurotoxických účinků těchto nanočástic,” uvedla Buchtová.

Vědci uvedli, že olovo může v nervové soustavě napodobovat vápník, jelikož je mu chemicky podobné. Vápník je důležitý pro správné fungování mnoha buněčných procesů, například pro buněčnou signalizaci. Studie podle vědců odhalila, že vystavení olovnatým nanočásticím způsobuje nerovnováhu prvků v mozkové tkání, což může dál negativně ovlivnit nervovou soustavu. Výsledky navazují na předchozí studie, které se zabývaly účinky nanočástic kovů na plíce, játra a ledviny.

Vědci zkoumali i možnosti, jak negativní účinky olovnatých nanočástic na nervovou tkáň zmírnit. Pomoci může podle nich použití takzvaného inhibitoru GSK-3.

Znečištění ovzduší je podle odborníků globálním problémem, zejména v městských a průmyslových oblastech. Olovnaté nanočástice, které se do vzduchu dostávají například z průmyslové výroby či spalováním fosilních paliv, mohou podle nich představovat skryté nebezpečí.