NS potvrdil nárok na odškodnění za chybu při hodnocení rizik…

Dítě se narodilo v roce 2015. Brzy poté zdravotníci diagnostikovali Downův syndrom. Pro rodiče to byl šok. V osmém týdnu těhotenství byla matka na screeningu s cílem stanovit riziko nejčastějších vývojových vad plodu, včetně Downova syndromu. Výsledky dopadly dobře. Později se však ukázalo, že lékařka do speciálního softwaru nezadala řádně všechny potřebné údaje a biochemické markery, přestože byly z odebraného vzorku krve k dispozici. Při správném zadání údajů by screening ukázal riziko ve střední kategorii, což by znamenalo konzultaci s genetikem a nabídku podrobnějšího ultrazvukového vyšetření s možností rekalkulace rizik.

V následném soudním sporu šlo o žalobu typu wrongful birth, což je pojem, který právníci nepřekládají z angličtiny do češtiny. Volně jej lze přeložit jako nechtěné narození. V Česku je podobných žalob málo a vyvolávají etická dilemata. NS v novém rozhodnutí dospěl k závěru, že uplatnění žalob na odčinění nemajetkové újmy způsobené pochybením poskytovatele zdravotních služeb při prenatálním vyšetření je v českém právním řádu přípustné, a to za situace, kdy se posléze narodí dítě postižené genetickou vadou, k jejímuž zjištění prenatální vyšetření směřovalo.

“Předpokladem vzniku tohoto nároku je prokázání pochybení při prenatálním vyšetření, dále vznik nemajetkové újmy, při níž se musí rozlišit, do jakých dílčích osobnostních práv bylo zasaženo, a konečně prokázání existence příčinné souvislosti mezi neoprávněným zásahem do konkrétního dílčího osobnostního práva a nemajetkovou újmou,” konstatoval NS.

Okresní soud původně otci přiznal 1,5 milionu korun a matce 2,3 milionu korun. Krajský soud náhradu snížil na 300.000 korun pro otce a dvojnásobek pro matku. Zdůraznil, že jde o odlišnou situaci, než když se odškodňuje úmrtí dítěte, což je celoživotní trauma a nevratný stav. Oproti tomu dítě s Downovým syndromem může rodičům i přes nutnost zvýšené péče přinášet radost a štěstí. Dovolání k NS podali jak rodiče, kteří se domáhali vyšší náhrady, tak Fakultní nemocnice Olomouc, která prosazovala zamítnutí nároku.

NS nařídil kauzu znovu otevřít. Potvrdil při tom, že rodiče mají právo na přiměřené zadostiučinění za zásah do jejich osobnostního práva na reprodukční sebeurčení. “Je však třeba dát zapravdu námitce žalované (nemocnice) uplatněné v dovolání, že si soudy zcela neujasnily, zda žalobci žalobou požadují náhradu újmy pouze za zásah do tohoto osobnostního práva, anebo současně i újmy jiné, spočívající v zásahu do soukromého a rodinného života tím, že trvale pozorují handicap svého dítěte, prožívají obavu o jeho vývoj a budoucnost a jejich rodinný život se podstatně změnil,” uvedl NS.

Nyní je zapotřebí ujasnit charakter nároku. Okresní soud by měl také prokazovat, že matka skutečně mohla podstoupit umělé přerušení těhotenství a že tomu nestály v cestě zdravotní důvody na její straně, případně její světonázorové přesvědčení.