Blanenská nemocnice rozvíjí estetickou medicínu a chirurgii ruky

„Medicína se dnes obecně hodně specializuje. Je to logické, když někdo dělá i náročnější úkony pravidelně, získá v tom rutinu. Stejné je to i s chirurgií ruky,“ uvedl Holoubek. „Ruka je anatomicky poměrně bohatý aparát, jen zápěstí obsahuje deset kostí, 20 kloubních ploch a 26 vazů. K tomu spoustu cév a nervů. Není tolik lidí, kteří by se tomu věnovali, přitom když člověku chybí 20 procent pohybu kotníku, mnohdy své omezení nevnímá, ale když necítí prst nebo mu chybí kvalitní úchop, padají mu věci z ruky,“ dodal.

Léčení poranění rukou je výrazně závislé na následné rehabilitaci. Po úrazech tvoří i polovinu výsledku. S tím je spojená spolupráce pacienta. „S ohledem na to je někdy třeba i řešení úrazu jiné. Náročnější operace vyžadují následnou péči půl roku i rok. Mám pacienta, který řekl, že potřebuje co nejdřív pracovat a raději bude bez prstu. I poranění šlachy budu řešit jinak u člověka, který hraje na housle nebo dělá těžkou manuální práci. Individualizovaný přístup je u specialistů nasnadě a záleží i na tom, jaké nároky na fungování daných částí těla pacienti mají,“ míní.

V ambulanci týdně ošetří okolo 30 lidí. Obecně vnímá to, že třeba úžinových syndromů, jakou je syndrom karpálního kanálu, nebo artrotických postižení, přibývá. Vysvětluje si to stárnutím populace. „Zatímco před 20 lety se šedesátníci brali jako staří lidé, dnes jsou velice aktivní a mají vysoké nároky na své tělo. Požadavky na vyšší kvalitu života v pozdějším věku stoupají a myslím, že do budoucna to bude ještě citelnější,“ poznamenal.

Holoubek se v Blansku částečně věnuje i kosmetickým a estetickým výkonům. Největší zájem je o plastiku očních víček a další drobné úpravy v oblasti obličeje. Jeho hlavním působištěm je ale několik let Fakultní nemocnice Brno, kde pracuje na klinice popálenin a plastické chirurgie. Tam se na rozdíl od Blanska může věnovat mikrochirurgii a provádět i rekonstrukce větších tkáňových celků. Jde třeba o náhradu konkrétní části těla po onkologických operacích, kdy musí lékaři část těla odebrat. Pokud to nejde vyřešit jiným způsobem, musí na těle najít tkáňovou jednotku, což může být kost, sval, kůže, vypreparovat ji a přenést do daného místa, kde ji našijí, napojí na všechny cévy, nervy a podobně. Takové operace trvají i celý den.