Po letošním květnovém případu nákazy laboratoř SZÚ v srpnu a září zkoumala dva vzorky od pacientů z Moravskoslezského kraje a jeden vzorek ze Zlínského kraje. U dvou sourozenců se potvrdil typ bakterie, která se přenáší především z člověka na člověka. U starší pacientky laboratoř zaznamenala bakterii, kterou mohou přenášet i zvířata. “Případy, včetně nastavení příslušných opatření, jsou řešeny místně příslušnými krajskými hygienickými stanicemi,” uvedla vedoucí laboratoře Jana Zavadilová.
Poslední dřívější případ záškrtu byl v ČR zaznamenán v roce 1995 a poslední dvě úmrtí na záškrt byla evidována v Československu v roce 1969.
Zdrojem záškrtu bývá kontakt s bacilonosičem, kterým může být i zvíře. Infekce se šíří kapénkami, podobně jako například rýma, ale vzácně i stykem s kontaminovanými předměty. Právě první letošní pacientka, která měla oslabenou imunitu, se nakazila od svého domácího mazlíčka.
“V České republice se záškrt dříve řadu let nevyskytoval, protože jeho výskyt značně omezilo povinné očkování, které začalo už v roce 1946. Riziko nákazy se obecně zvyšuje s věkem, s poklesem ochranných protilátek po očkování a většinou má souvislost s kontaktem s neočkovanými osobami nebo s cestováním do zahraničí,” vysvětlila Kateřina Fabiánová z oddělení epidemiologie infekčních nemocí SZÚ.
Nárůst případů záškrtu hlásí i některé další evropské země, Světová zdravotnická organizace proto podle SZÚ doporučuje nechat se v dospělosti proti této nemoci přeočkovat. Nynější dětská populace se proti záškrtu očkuje naposledy ve věku deset až 11 let.
Záškrt je při včasném zachycení dobře léčitelný antibiotiky. Nejčastěji začíná horečkou, slabostí a bolením v krku, časem se pak na sliznici objevují běložlutá napadená místa, takzvané pablány. Hrtanová forma záškrtu bývala dříve obávaným onemocněním u kojenců a malých dětí, které mohlo končit až zadušením. Pokud není nemocný včas léčen, toxin se dostává do krve a poškozuje buňky srdce, ledvin a také některá nervová vlákna. Nosní forma infekce je mírnější. Existuje i kožní forma.
