Klecany (u Prahy) 11. listopadu (ČTK) – Vědci z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) zkoumají, jak obrazy ovlivňují stav člověka a jeho konání. Používají při tom i zobrazování mozku magnetickou rezonancí, což otvírá nové perspektivy poznání toho, jak nejen umělecká díla, ale třeba též mediální obrazy působí na mozek a lidskou mysl. Výzkum pomůže i při pochopení duševních nemocí, informoval dnes ČTK mluvčí NUDZ Jan Červenka.
“Cílem naší činnosti je teoretický a experimentální výzkum neurálních a psychologických mechanismů, které se podílejí na vzniku zkušenosti při sledování vizuálních uměleckých děl, ale i jiných typů obrazů, například mediálních,” uvedl Ladislav Kesner, vedoucí pracovní skupiny, která se problematikou zabývá. Podle něj je takový výzkum přínosný i z hlediska psychiatrie, protože zachycené abnormality ve vnímání a poznávacích a emočních mechanismech zpracování obrazu charakterizují různé duševní poruchy. Jejich studium tak přispívá k lepšímu porozumění podstatě duševních nemocí a ke zlepšení jejich diagnostiky.
“Další významnou souvislost a rozsáhlé výzkumné pole představuje působení mediálních obrazů (obrazo-textů), jimiž jsme zahlceni, na lidskou psychiku a potenciálně rozvoj duševní poruchy,” dodal Kesner.
Vědci z pracovní skupiny v NUDZ nejčastěji využívají funkční magnetickou rezonanci v kombinaci s eye-trackerem, což je přístroj, který zaznamenává pohyb očí diváka při vnímání obrazu. Díky těmto technologiím například v jednom ze starších výzkumů zjistili, že diváci se zaměřují na jiná místa stejného výjevu zachyceného na obrazu a na zdrojové fotografii, podle níž byl obraz namalován. Vědci tedy zjišťovali, nakolik to koresponduje se záměrem malíře určitá místa na obraze zvýraznit, a zkoumali také prostředky, které k dosažení tohoto cíle nejlépe fungují.
“V navazujících studiích se pokoušíme potvrdit teorii, že pokud tvůrce obrazu dokáže pozornost diváka přitáhnout na začátku jeho ‘putování’ obrazem do míst s určitou významotvornou hodnotou, bude tímto vstupním bodem ovlivněno jeho následné prohlížení nebo ve výsledku i jeho reakce na obraz,” doplnil vedoucí pracovní skupiny.
Vědci z Klecan také experimentálně potvrdili teorii pohledu, jíž zavedl psychoanalytik Jacques Lacan. Tato teorie říká, že obraz, na který se díváme, do určité míry sám určuje, jakým pohledem na něj budeme pohlížet. Při experimentálním ověření předkládali vědci dobrovolníkům dvojice portrétů – jeden s přímým pohledem na diváka a druhý s odvráceným pohledem. Experiment prokázal, že se u každého typu portrétu v mozku aktivují jiná centra, která ovlivňují, jak je obraz vnímán. “Přímý pohled portrétovaných postav diváky skutečně donutil k sociálně angažovanějšímu pohledu, vyvolal v nich větší zaujetí dívat se postavám do očí a na ústa, a tak připravoval diváky k případné interakci obdobně jako s živým člověkem,” shrnul Kesner.
Pracovní skupina Obraz mysl a mozek veřejnosti představí svou práci v popularizačním cyklu NUDZ Laboratoř mysli na přednášce Moc obrazů: Jak obrazy působí na mysl a mozek. Bude 18. listopadu v Městské knihovně v Praze od 19:00.
