“Neuvěřitelně nás to mrzí a štve. Za ty roky jsme vybudovali skvělý kvalitní tým,” řekla. Za šest let, kdy Domov-plzeňská hospicová péče funguje, doprovázel posledními dny života zhruba 300 nevyléčitelně nemocných lidí a pomohl zvládat situaci i jejich rodinám. Letos to bylo 70 dospělých a šest dětí, průměrná doba péče o jednoho pacienta je kolem dvou až tří týdnů.
Na hospicovou péči dosud nemělo zařízení ani korunu od zdravotních pojišťoven, milionem mu letos přispěl Plzeňský kraj, město Plzeň 70.000 korunami. Další peníze musel hospic shánět u sponzorů a dárců. Koronavirová pandemie se ale projevila i v jejich rozpočtech a někteří nemohli dát příspěvek jako dříve. Hospic už nemá na platy pro své pracovníky do konce roku. Už teď se podařilo pokrýt mzdy zaměstnanců hospice jen díky finančním darům například rodin, kterým pracovníci hospicu pomohli. “Přitom právě teď se rýsovalo, že bychom snad mohli dosáhnout smluv s pojišťovnami, ale bohužel situace je pro nás neúnosná,” řekla Červánková. V kraji tak zbyde jen kamenný Hospic svatého Lazara v Plzni a služby mobilního hospicu na Tachovsku.
Pro zajištění smluv s pojišťovnami potřebuje mít hospic pět sester na plný úvazek a 1,2 úvazku lékaře. Roční provozní náklady jsou v takovém případě kolem sedmi milionů korun. I pokud by zařízení mělo smlouvy se zdravotními pojišťovnami, nepokryly by jejich příspěvky celé náklady. Bylo by stále potřeba pomoc kraje, města i sponzorů. “Pokud by se náhodou stal nějaký zázrak a objevil se dárce, který by nám finančně pomohl, nebo by se zvýšil příspěvek od kraje nebo od města, pokusili bychom se někdy příští rok na jaře činnost hospice pro dospělé zase obnovit,” dodala ředitelka.
