“Vidíme jenom vrchol ledovce,” uvedla vedoucí tamního Centra pro poruchy příjmu potravy Hana Papežová. Podle lékařů je v populaci asi šest procent případů anorexie, při níž pacienti odmítají jídlo, a tři procenta bulimie, při níž nemocní jídlo po snědení vyzvracejí. Léčí se maximálně pět procent populace, dalších deset procent se neléčí a deset až 15 procent má izolované příznaky některé z těchto poruch.
“Spouštěčem poruchy může být třeba traumatický prožitek, výskyt závislostí v rodině nebo nějaká jiná nepříznivá situace. V rodinách se může porucha příjmu potravy objevit v několika generacích,” uvedla Papežová. Setkává se i se ženami, které s poruchou žijí i 40 let, má na ně ale vážné zdravotní dopady. “Roli hraje jak genetika, tak vzor rodinného stravování,” dodala.
Pacientům škodí i sociální sítě. “Doslova mluvíme o toxicitě sociálních sítí. Jsou často zdrojem zavádějících informací o dietách a zdravém životním stylu,” doplnila. Vinu mají i extrémní postoje k propagované zdravé výživě nebo pohybu vedoucí k takzvané ortorexii, tedy patologické postoje ke zdravé výživě a potravinám.
Část pacientů má spolu s poruchou příjmu potravy i další psychiatrické choroby, například deprese. Podle Papežové se do pěti let do diagnózy vyléčí 75 procent nemocných s anorexií, s anorexií a depresemi jen zhruba polovina. Při léčbě jim na klinice VFN pomáhá i virtuální realita. “Ve virtuální realitě je učíme přístupu k jídlu bez úzkosti,” uvedla. Učí se například nákup jídla bez kontroly kalorií, výběr jídla nebo velikosti porce.
