Rozhovor s doc. MUDr. Ing. Jakubem Cvekem, Ph.D., MBA, přednostou Kliniky onkologické Lékařské fakulty Ostravské univerzity a Fakultní nemocnice Ostrava.
Kolik lidí v Moravskoslezském kraji každým rokem onemocní rakovinou?
Náš kraj má zhruba 1,2 milionu lidí, přičemž každým rokem je zde evidováno přibližně 6500 nových případů rakoviny, pokud nepočítám nemelanomové nádory kůže. Pokud bychom to přepočítali na 100 000 obyvatel, což by bylo asi přesnější, dostaneme se na hodnotu okolo 550, což odpovídá celorepublikovému průměru.
Které zhoubné nádory na Ostravsku převládají?
Asi není překvapením, že u mužů se nejvíce setkáváme s nádory prostaty a u žen s nádory prsu, dále jsou to karcinomy tlustého střeva a konečníku nebo karcinomy plic, obdobně jako je tomu v celé České republice. Útlum těžkého průmyslu v našem kraji v posledním desetiletí se však pozitivně odrazil v tom, že už nevídáme tak rychlý přírůstek zhoubných nádorů hlavy a krku nebo plic. Jedná se stále o časté diagnózy, ale co do počtu snad už tak moc nevyčníváme v porovnání s ostatními regiony. Problémem ovšem zůstává vysoké zastoupení pokročilých stádií, a zde obrátit trend je pro nás velkou výzvou.
Ve FN Ostrava funguje Komplexní onkologické centrum (KOC) – kolik pacientů ročně projde jeho branami?
Naše centrum je největším onkologickým pracovištěm na severní Moravě a zabezpečuje veškerou léčbu dospělých pacientů se zhoubnými nádory, s výjimkou nádorových onemocnění krve a krvetvorných orgánů, kterou zajišťuje hematoonkologická klinika. Ročně do ostravského KOC přijmeme okolo 4000 nových pacientů. Více než polovina z nich je léčena na onkologické klinice, často před operací nebo po ní, ale i bez nutnosti chirurgické léčby. Asi jako všechna ostatní komplexní onkologická centra zaznamenáváme vysoký nárůst počtu jedinců, kteří žijí a lečí se s rakovinou, přičemž v našich ambulancích evidujeme každým rokem zhruba 35 000 návštěv onkologicky nemocných. Zároveň také poskytujeme konzultace pacientům, kteří přicházejí s žádostí o druhý názor na svou onkologickou léčbu.
Je nějaká oblast, na kterou se specializujete?
Vyzdvihl bych určitě neuroonkologické centrum, jehož provoz zajištuje onkologická a neurochirurgická klinika a kam jsou soustředěni lidé s nádory mozku a míchy z celého kraje. Navíc se velmi dobře rozvíjí i spolupráce s kolegy ze Zlínského kraje, kteří k nám neuroonkologické pacienty odesílají. Takže nádory mozku jsou, obrazně řečeno, naším denním chlebem.
Dlouhou dobu naše nemocnice také jako jediná v České republice disponovala unikátním robotickým ozařovačem CyberKnife. Léčbu kybernetickým nožem poskytujeme pacientům z celé republiky. Jedná se zejména o nemocné s nádory plic nebo s plicními metastázami, kteří zaujímají skoro čtyřicet procent všech případů – a polovina z nich není z našeho regionu.
V čem vnímáte největší přínosy KOC?
Když jsem po absolvování lékařské fakulty začal pracovat v oboru, byla péče o onkologické pacienty poměrně roztříštěná. To znamená, že protinádorová léčba – ať už operace, ozařování nebo chemoterapie – byla poskytována na různých, mnohdy i vzdálených pracovištích. Jsem proto moc rád, že jsem mohl být svědkem centralizace specializované a superspecializované péče do komplexních onkologických center, která mají k dispozici zázemí velkých nemocnic. To má pro pacienty jednoznačný přínos z hlediska diagnostiky i léčby, protože jsou na jednom místě dostupné veškeré metody protinádorové terapie, včetně moderní biologické léčby nebo imunoterapie. V každém KOC navíc fungují mezioborové týmy, takže péče o konkrétního pacienta nezůstává pouze v rukou onkologů nebo chirurgů, ale domlouvají se ní podle potřeby specialisté z různých oborů.
Výhodou také je, že díky centralizaci onkologicky nemocných získáváme stále větší zkušenosti s léčbou, což se odráží i v lepších terapeutických výsledcích. U mnoha diagnóz se nám dnes daří pacienty buď zcela vyléčit, nebo výrazně prodloužit jejich přežití při zachování kvality života. Příkladem může být rakovina prostaty nebo prsu.
Jak se na úspěšnosti onkologické léčby podílí imunoterapie?
Imunoterapie je v současnosti nepochybně nejperspektivnější systémovou léčbou ve strategii boje proti zhoubným nádorům. Po dlouhé době je to metoda, která výrazně zvyšuje některým nemocným šanci na skutečně dlouhodobé přežívání a také na to, že u nich nedojde k návratu rakoviny, a to za cenu relativně nízkého výskytu nežádoucích účinků. Na druhou stranu, pokud se vedlejší účinek vyskytne, je potřeba jej rychle léčit, protože se může jednat i o život ohrožující stav.
Jsem přesvědčen, že během několika let se imunoterapie bude používat prakticky u každé onkologické diagnózy. Nyní ji rutinně využíváme u maligního melanomu jako adjuvantní, to znamená zajišťovací léčbu, která se provádí po operaci, aby se snížilo riziko recidivy onemocnění. Dále se uplatňuje u karcinomu plic, u nádorů ledvin, karcinomů močového měchýře nebo trávicího traktu. Do budoucna ale imunoterapie zcela jistě najde své místo také v neoadjuvantním podání, tedy ještě před plánovaným chirurgickým výkonem nebo před radioterapií, případně bude podávána spolu s ozařováním. Týkat by se to mělo například pacientek s agresivním podtypem karcinomu prsu.
Daří se dostávat pacienty do KOC včas?
Domnívám se, že ano. Čekací doby odpovídají závažnosti onemocnění. Takže například pacienti, kteří vyžadují zmiňovanou neoadjuvanci, se k léčbě dostanou v horizontu jednoho až dvou týdnů. V této souvislosti si ale nemůžu odpustit poznámku, že v době pocovidové častěji vídáme pokročilejší stádia, než tomu bylo dříve, musíme na tom zapracovat.
Jak funguje spolupráce s ostatními nemocnicemi v regionu, respektive s praktickými lékaři v odesílání pacientů do KOC?
Jako komplexní onkologické centrum jsme se zavázali ke spolupráci v Regionální onkologické skupině s významnými nemocnicemi v našem kraji. V každé z nich přitom byly zřízeny mezioborové týmy, které jsou schopny adekvátně posoudit každého příchozího pacienta s podezřením na nádorové onemocnění a případně ho odeslat do našeho KOC. Náš region je dosti rozlehlý, přesto se daří dvě třetiny pacientů léčit přímo v KOC, což odpovídá celorepublikovému průměru.
Spolupráce s praktiky se rozvíjí zhruba poslední tři roky, byť byla v důsledku covidové pandemie přerušena. Jedinci po úspěšně ukončené onkologické léčbě jsou ale běžně odesíláni k praktikům k dalšímu sledování a jsem hluboce přesvědčen, že dobře funguje i ten obrácený tok. Tedy pokud praktický lékař zjistí u pacienta nějaké nové obtíže, neprodleně konzultuje komplexní onkologické centrum.
Spolupracujete také s organizacemi onkologických pacientů?
Snažíme se spolupracovat s pacientskými organizacemi i s dobrovolníky. Díky tomu se nám třeba na konci loňského roku podařilo otevřít kavárnu, která vznikla v prostorách čekárny chemoterapeutického stacionáře naší onkologické kliniky, kterou denně projde až 150 pacientů, obvykle i s doprovodem. Věřím, že možnost dát si kávu, čaj nebo drobné občerstvení pacientům zpříjemňuje čekání na vstupní konzultace nebo na zahájení protinádorové léčby.
