Stěžovatel, jehož soud označuje dle jeho přání v mužském rodu, tvrdil, že podmíněnost změny pohlaví provedením chirurgického zákroku spočívajícího v přeměně pohlavních orgánů a znemožnění reprodukční funkce je protiústavní. Je prý v rozporu se základním právem na zachování lidské důstojnosti a na respektování soukromého a rodinného života, navíc je v rozporu se zákazem mučení.
NSS předeslal, že požadavek občanského zákoníku je jasný a že matriční orgány nemohly rozhodnout jinak, než žádost stěžovatele o zápis změny pohlaví z ženského na mužské zamítnout. “Jsme si vědomi, že zákonný požadavek na změnu pohlaví má závažné následky. Jde o mutilační zákrok, zpravidla nevratný, který stejně jako jiné lékařské výkony není bez rizika. Je zde i riziko tragického omylu, k němuž může dojít i s posvěcením odborných lékařských autorit,” uvedl předseda senátu Tomáš Langášek. Pojem mutilace označuje deformaci nebo znetvoření těla.
NSS však zároveň odmítl přerušit řízení a vznést návrh Ústavnímu soudu (ÚS), aby ustanovení občanského zákoníku zrušil. ÚS se už podobným návrhem nedávno zabýval a zamítl jej. Stěžovatel podle NSS nepředestřel nic nového, co by mělo vést k opětovnému otevření otázky. “Takovým důvodem nemůže být ani změna v obsazení ÚS, neboť i ÚS sám v jakémkoli personálním složení je vázán svým nálezem,” stojí v odůvodnění.
NSS také zdůraznil, že v takzvaných statusových otázkách, mezi něž patří změny pohlaví, mají být soudy zdrženlivé a řešení ponechat demokraticky zvolenému zákonodárci. Poukázal také na ochranu základních přirozených atributů rodiny a rodičovství: dítě má otce – muže a matku – ženu, která je porodila. České rodinné právo stanoví, že rodiči dítěte jsou muž a žena. Pokud by se osoba, která se narodila jako žena, mohla stát právně mužem bez znemožnění reprodukční funkce, mohla by pak porodit dítě jako muž, a přitom by se podle zákona nemohla stát jeho matkou.
“Nejde přitom o smyšlené situace. V zemích, kde lze změnit pohlaví jen na základě prohlášení, musí řešit dosud nevídané a delikátní právní problémy,” uvedl Langášek. Poukázal na rozsudky týkající se německého právního prostředí. V prvním z nich Evropský soud pro lidská práva (ESLP) posuzoval případ odmítnutí zápisu osoby, která byla původně biologickým mužem, jako druhé matky do rodného listu dítěte. Ke zplození dítěte po změně pohlaví na ženu bylo použito její sperma a navzdory svému novému ženskému pohlaví byla do rodného listu zapsána jako otec.
Ve druhém případě ESLP posuzoval zrcadlově obrácenou situaci, kdy německé úřady odmítly požadavek zápisu osoby, která byla původně biologickou ženou, jako otce do rodného listu dítěte, které po změně pohlaví na muže a po umělém oplodnění spermatem dárce porodil. Navzdory svému novému mužskému pohlaví byl do rodného listu zapsán jako matka. V obou případech evropský soud stížnost zamítl.
NSS zdůraznil, že pokud by ÚS ustanovení občanského zákoníku na půdorysu aktuálního případu zrušil a následně by o věci znovu rozhodoval NSS, musel by kasační stížnosti, respektive žalobě stěžovatele vyhovět, přestože v řízení nepředložil žádný důkaz o tom, že skutečně je transgender osobou. Důsledkem by tak bylo soudní prosazení výlučně subjektivního pojetí změny pohlaví jen na základě požadavku daného člověka. To je přitom řešení, jež soudům podle NSS zásadně nepřísluší.
“Takové řešení by bylo možno akceptovat jen z rozhodnutí zákonodárce, při současném komplexním vyřešení řady souvisejících otázek napříč celým právním řádem, nejen v rodinném právu, ale i opodstatněnosti další existence či podmínek ochrany žen a matek v pracovním a sociálním právu, otázek rozlišování mezi ženami a muži v režimu omezení osobní svobody (zadržení, osobní prohlídka, výkon vazby a trestu odnětí svobody), rozlišování na základě pohlaví v režimu branné povinnosti, ve sportu a jinde,” uvedl NSS v rozsudku.
