“Ve střední Evropě jsme jediné pracoviště, které je schopné izolovat Langerhansovy ostrůvky,” řekl přednosta Kliniky diabetologie IKEM Peter Girman. Těchto buněk, které produkují inzulin, je v lidské slinivce zhruba milion. Zatímco orgán váží 150 gramů, ostrůvky jen zhruba dva gramy, proto je podle odborníků výhodnější je odebrat samotné.
Lékaři je pak transplantují nemocným, kterým orgán přestal fungovat, nebo těm, kterým bude kvůli onemocnění potřeba slinivku odebrat. Příjemci je pak pomocí infuze umístí do jater, kde se buňky usadí a začnou produkovat vlastní inzulin.
Podle zástupce přednosty Centra diabetologie pro experimentální výzkum IKEM Jana Kříže jsou problémem současné metody omezená dostupnost dárcovské tkáně, nutnost doživotně užívat léky na potlačení imunity jako u orgánové transplantace a umístění transplantovaných ostrůvků do jater.
Vědci podle Kříže na hledání lepšího místa pracují, stejně jako na vytvoření umělých Langerhansových ostrůvků. Výzkum probíhá v USA, v Číně, ale i v Česku. “U nás probíhá výzkum využívající technologii založenou na molekulách mRNA. Hledá techniku, jak donutit betabuňky ostrůvků, aby se množily, protože to běžně nedělají. Zdá se, že výsledky jsou poměrně slibné,” doplnil. U metod, které využívají cizí buňky, ale stále zůstává nutnost užívat imunisupresivní léčbu, která plošné využití pro léčbu cukrovky omezuje.
Metodu začali v IKEM vyvíjet v roce 2000, první transplantace byla 4. února 2025. Od té doby dostalo Langerhansovy ostrůvky 120 pacientů, 37 z nich mělo současně transplantovanou ledvinu. “Diabetes je jednou z nejčastějších příčin selhání ledvin,” vysvětlil vedoucí laboratoře Langerhansových ostrůvků IKEM František Saudek. V 25 případech nemocní dostali buňky z vlastní slinivky.
“Díky transplantaci Langerhansových ostrůvků dokážeme výrazně snížit jejich potřebu inzulinu, eliminovat těžké hypoglykemické stavy a zásadně zlepšit kvalitu života. Minimálně invazivní přístup zároveň znamená kratší rekonvalescenci a menší rizika,” dodal Kříž.
