Odhadovaný počet 50.000 lidí se žloutenkou typu C, mezi kterými mají velké zastoupení injekční uživatelé drog, je sice podle Šperla poměrně vysoký, avšak plošné testování populace by se přesto nevyplatilo. Důraz je proto nutné klást na osvětu. U naprosté většiny infikovaných osob lze přítomnost infekce odhalit jen aktivním vyhledáváním. Testovat by se měli nechat zejména lidé, kteří v minulosti užívali drogy, měli rizikový pohlavní styk, absolvovali tetování v amatérských podmínkách či podstoupili transfuzi krve v některé z rozvojových zemích, kde je riziko přenosu viru způsobujícího žloutenku typu C poměrně vysoké.
Informace o žloutence C a její léčbě je podle Šperla nutné šířit mezi veřejností i lékaři. V řadách lékařů je sice řada progresivních odborníků, kteří na možnou infekci virem HCV včas pomýšlí a k léčbě pacientů přistupují bez zbytečných předsudků, avšak někteří lékaři se na tuto infekční nemoc stále dívají “skrz prsty”, což může prohlubovat obavy pacientů z testování a léčby. “Obě dvě cílové skupiny je třeba edukovat,” podotkl Šperl.
Lékaři loni v Česku odhalili žloutenku typu C u 1300 pacientů, letos do konce března u 580. Před deseti lety jich bylo zhruba 900 za celý rok. Podle odborníků je třeba diagnostikovat více lidí, kteří o své nemoci zatím nevědí. Cílem Světové zdravotnické organizace (WHO) je snížit výskyt této nemoci o 90 procent. Z epidemiologického modelu podle Šperla vyplývá, že pokles počtu lidí se žloutenkou typu C v Česku nastane až poté, co lékaři vyléčí více než 5000 nakažených pacientů ročně. “K tomuto číslu se zatím nepřibližujeme, jsme někde v polovině. V tuto chvíli tedy nemáme šanci dosáhnout tzv. eliminace žloutenky C do roku 2030, jak požaduje VHO,” upozornil.
U třetiny nakažených virem HCV se rozvine jaterní cirhóza. Hrozí jim ale i riziko různých onemocnění krvetvorby včetně rakoviny krve, onemocnění ledvin nebo autoimunitních onemocnění. Účinná léčba žloutenky C je založená na dvou- až tříměsíčním podávání léků s antivirovým účinkem.
