V Česku bylo podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) 42.309 akutních lůžek standardní a 5727 lůžek intenzivní nemocniční péče. Ošetřovatelských lůžek, kde se řeší neakutní péče, bylo zhruba 12.000. Lůžek následné intenzivní péče bylo 563, před deseti lety jich byla méně než polovina.
Nejčastěji na lůžka následné intenzivní péče podle Vymazala přicházejí nemocní s chronickou obstrukční plicní nemocí, úrazy mozku nebo s neurodegenerativními onemocněními, například poškozením nervové soustavy po dočasném nedostatku kyslíku vlivem cévní mozkové příhody. Často jsou zpočátku závislí na umělé plicní ventilaci.
„Následná intenzivní péče jako specializovaná forma zdravotní péče se tak stává klíčovou pro stabilizaci jejich zdravotního stavu v prostředí specializovaných zařízení tak, aby mohli být přeloženi na pracoviště nižšího typu anebo do domácího prostředí,“ sdělil Vymazal.
Následná intenzivní péče se zaměřuje na pacienty po zvládnutí akutního kritického stavu, jejichž zdravotní stav ale stále vyžaduje intenzivní a dlouhodobou podporu. Lidí v tomto stavu podle odborníků přibývá, protože díky moderní medicíně kritický stav častěji přežijí, ale návrat k běžnému životu je složitý a časově náročný.
„S rozvojem intenzivní medicíny a stárnutím populace roste počet pacientů, kteří přežijí akutní fázi onemocnění, ale zůstávají ve vážném stavu,“ uvedla generální ředitelka Penta Hospitals CZ Barbora Vaculíková.
Na třídenním kongresu od 22. dubna v Praze budou odborníci diskutovat široké spektrum témat od organizace následné intenzivní péče v České republice přes indikace pacientů, hodnocení a předpovídání neurologického výsledku u pacientů s poškozením mozku, umělou plicní ventilaci až po paliativní péči, právní otázky nebo psychické zdraví pacientů i zdravotníků.
Pokud by měla být zachována alespoň současná dostupnost následné a dlouhodobé péče bude potřeba kvůli stárnutí populace více než 30.000 nových lůžek v pobytových zařízeních. Podle studie IEZ nedostatek těchto kapacit vede už v současnosti k větší obsazenosti akutních lůžek.
„Nedostatek kapacit v dlouhodobé a následné péči se projevuje nejen horší kvalitou života obyvatel, ale také neefektivním využíváním zdrojů v akutní lůžkové péči, která často poskytuje nákladnou péči v případě takzvaně sociálních hospitalizací, kdy není možné pacienta propustit do domácí léčby nebo vhodnějšího zařízení pro následnou či dlouhodobou péči,“ uvedli autoři studie.
