Znakoknihy vydává liberecká knihovna od roku 2017, jednu každý rok. Děti s vadou sluchu si v nich mohou číst samy, využitelné jsou ale i jako učební pomůcka. A to nejen pro ně, ale i pro studenty, kteří se učí český znakový jazyk. Znakoknihy jsou volně dostupné na webu. “Každý, kdo tam knihu otevře, může číst text, vidí obrázky a vidí znakujícího,” uvedla Kuželová.
Na převodu textu do českého znakového jazyka knihovna začala v roce 2017 spolupracovat s odborníkem na tvorbu hybridních knih Petrem Hladíkem, kameramanem Janem Myšákem a překladatelem do české znakové řeči Karlem Redlichem. Postupně se přidaly i další tlumočnice a překladatelky. “Jsou samy neslyšící, tudíž vychytávají takové drobné nuance, které jsou potřeba pro to, aby té komunitě nabídli to, co potřebuje,” řekla Kuželková.
Do znakoknihy bylo jako první převedeno leporelo Lucie Seifertové nazvané Český ráj a jeho tajemství a následovala kniha O zahradě od Pavla Čecha. Od roku 2019 po dohodě se ZŠ a MŠ logopedickou Liberec knihovna postupně do znakoknihy převádí Staré pověsti české a moravské od Aleny Ježkové a Renáty Fučíkové. “Po poradě s panem ředitelem (školy) a jeho týmem jsme zvolili tuto knihu proto, aby splňovala jednak podobu učební pomůcky, přiblížila dětem české dějiny a i proto, že je to nesmírně krásně zpracovaná kniha s bohatými ilustracemi Renaty Fučíkové,” dodala Kuželková. Ve středu čeká křest čtvrtý a zároveň poslední díl těchto pověstí.
V projektu znakoknihy bude liberecká knihovna pokračovat i v dalších letech. “Pro rok 2023 uvažujeme o zpracování poezie – její převedení do znakového jazyka bude určitě pro realizátory výzvou. Kromě znakoknih se dlouhodobě věnujeme též vydávání audioknih v rámci projektu Děti čtou nevidomým dětem. Oba počiny umožňují naplňovat jedno z poslání knihoven – poskytovat své služby všem bez rozdílu,” dodala ředitelka knihovny Dana Petrýdesová.
knt kš
