Reuters: Ghanské těžaře zlata ohrožuje jejich vlastní řemeslo

Akkra 3. srpna (ČTK/Reuters) – Malí farmáři produkují v Západní oblasti v Ghaně velké množství kakaa, kaučuku a palmového oleje. Místní kakao používají výrobci čokolády na celém světě. Nicméně zemědělství je nestálé, náročné, nelze na něm rychle zbohatnout a je k němu potřeba velké množství půdy. Kameny jsou tady přitom protkané takovým množstvím zlata, až se třpytí, napsala agentura Reuters.

První kolonisté nazývali tento region Zlaté pobřeží. Ašantiové z jižní Ghany již dávno vydělávali jmění tím, co Ghaňané nazývají dolováním na způsob “galamsay” (seber a prodej). S tím, jak od roku 2008 stoupá cena zlata a lze levně a jednoduše sehnat čínské důlní stroje, se neoficiální těžba rychle rozšiřuje.

Mezinárodní institut pro životní prostředí a rozvoj v roce 2016 uvedl, že se řemeslnou těžbou v Ghaně živí asi milion lidí a dalších 4,5 milionu na ní finančně závisí.

Ghana se za poslední desetiletí stala jedním z největších producentů zlata na světě, jen málo místních přitom odrazuje riziko, které je s těžbou tohoto vzácného kovu spojeno.

Při těžbě zlata horníci otravují řeky, zemědělskou půdu i sebe samotné. Vdechují zplodiny z výbušnin, jimiž rozbíjí skály, i prach, který vychází z drtiček. Ten obsahuje těžké kovy, například olovo. Používají také rtuť a kyselinu dusičnou, jež způsobují potíže s dýcháním, aby z usazenin vylouhovali vzácnou rudu. Tyto chemikálie po použití vylévají na zem nebo do řek.

Zvláště nebezpečný jed je právě rtuť. Velké nadnárodní firmy také znečišťují prostředí, ale neoficiální doly jsou horší. Podle OSN v subsaharské Africe vypouští tento kov do okolí z 80 procent právě řemeslní horníci.

Ti lijí do prachu z drtiček vodu, aby oddělili těžké kovy, které následně sbírají. Poté do nich přimíchají rtuť, která se spojí se zlatem a vytvoří slitinu. Pinzetami pak vyndají kousky, jež vypadají jako malé kuličky alobalu, a hodí je do ohně. Oheň spálí rtuť, při čemž se vypustí do vzduchu její výpary.

Rtuť otráví jakoukoliv tkáň, se kterou přijde do styku. Kromě poškození plic může způsobit ztrátu paměti, podrážděnost, deprese, selhání ledvin, třas, ochromení nebo zbarvení a loupání kůže. Zvláště závažné otrávení rtutí může způsobit paralýzu, kóma nebo duševní choroby a nakonec končí smrtí.

Tento jed však pracuje pomalu a je těžké otravu diagnostikovat. Horníci v Ghaně se navíc málokdy chrání, otevírají sáčky s rtutí zuby, občas jí z nich vysávají a plivou do misek. Poté, co se jim dostane na ruce, si je před jídlem neumyjí a vdechují její výpary.

Snahy zdravotnických i environmentálních expertů zastavit a vyčistit neoficiální těžařství však vždy narazí na stejnou překážku: pro lidi s omezenými možnostmi je v těžbě zlata příliš mnoho peněz.

“Dostalo se to až do takového stádia, že umírali lidé, kteří ani netěžili,” řekl Nana Boateng, místní kmenový vůdce, který se dříve na těžbě podílel. “Byli to jen obchodníci, kteří pracovali poblíž místa, kam se rtuť vyhazovala,” dodal.

Ačkoliv lékaři místní varují, že způsob, jakým zlato získávají, je vystavuje zdravotnímu riziku, nesvádějí horníci vinu na své řemeslo. “Mysleli jsme si, že jsme nějak hřešili proti Bohům,” popisuje Boateng vlastní případ.

Boateng měl štěstí. Po otravě rtutí se mu podařilo uzdravit, s hornictvím skončil a pustil se do pěstování kakaa a kaučuku. Když ale dnes mladé lidi od těžby zrazuje, tak se mu prý vysmívají. Někteří mu i vyhrožují. “Těžaři vydělávají pořádné peníze,” pokračuje. “Nepřestanou, ať jim řeknete cokoliv. Nezajímá je to. Mají rčení: ‘U každé práce hrozí smrt,’” uzavírá.

Podle Solomona Kusiho Ampfoa, experta na přírodní zdroje, jenž v Ghaně vede oficiální průzkum o užívání rtuti, budou těžaři tento kov nadále využívat, dokud nebude k dispozici jiná praktická metoda.

OSN odhaduje, že neoficiální těžaři po celém světě vypustili do půdy a vody v roce 2015 1220 tun rtuti, z toho 252 tun v Africe a ještě více v Jižní Americe.

odkaz

Hygienici zkontrolovali v kraji 51 táborů, padlo devět pokut

Olomouc 5. srpna (ČTK) – Pět desítek kontrol mají za sebou hygienici v dětských táborech na území Olomouckého kraje. Provozovatelům dali během července devět pokut, zjistili dohromady 12 závad, nejčastějším pochybením bylo stravování. Žádný tábor nemusel být zrušen, pouze u jednoho tábora na Prostějovsku byl na omezenou dobu zrušen provoz kvůli následkům bouřek, řekla ČTK vedoucí šumperského oddělení hygieny dětí a mladistvých olomoucké krajské hygienické stanice Veronika Panáčková.

“Žádná zotavovací akce a ani jiná podobná akce nebyly zrušeny z důvodu epidemického výskytu infekčních onemocnění a nebyl vydán žádný zákaz konání zotavovací akce. Z důvodu silných přívalových dešťů byl na přechodnou dobu zrušen provoz základny u obce Bohuslavice na Prostějovsku. V současné době je již provoz základny obnoven,” uvedla hygienička.

Do konce července hygienici zkontrolovali 51 zotavovacích akcí a tři jiné podobné akce, udělili devět sankcí a zjištěno bylo 12 závad. Nejčastěji, v sedmi případech, byla zjištěna závada ve stravování dětí, kdy například nebyly zajištěny podmínky pro skladování surovin či odstraňování odpadů. “V jednom případě nebyly zajištěny podmínky pro osobní hygienu dětí,” uvedla Veronika Panáčková. Ve dvou případech například také nezajistili provozovatelé podmínky pro ubytování dětí.

Hygienici řešili do konce července také dva podněty týkající se pobytů u koní v režimu příměstských táborů. Příměstské tábory, jejichž velký počet v terénu hygienici každoročně zjišťují, kontrole hygieny nepodléhají. Jejich pořádání totiž není upraveno zákonem ve smyslu ochrany veřejného zdraví. “Jedná se o různé volnočasové a edukativní aktivity v denním režimu bez ubytování dětí. Je tedy velmi důležité, aby rodiče ověřili kvalitu poskytovaných služeb. Důležité je také věnovat pozornost způsobu zajištění stravování a podávání nápojů,” upozornila hygienička.

Hygienici evidují v Olomouckém kraji během letošních prázdnin celkem 124 zotavovacích akcí se 182 turnusy, na kterých je přihlášeno 10.888 dětí. Dalších 431 dětí se rekreuje podle hlášení hygieniků na 15 jiných podobných akcích s 19 turnusy, jde o organizovaný pobyt pro děti v menším počtu nebo po kratší dobu.

Alena Horáková

V programu Medevac vyjelo loni pomáhat 14 lékařských týmů

Praha 5. srpna (ČTK) – Češi v humanitárním zdravotnickém programu Medevac pomáhali loni v osmi zemích. Lékařské týmy působily zejména v Jordánsku a Senegalu, další země dostaly finanční dary nebo v nich pracovníci Medevacu školili zdravotnický personál. Na konci roku 2018 pak do Česka přijel čtyřměsíční afghánský chlapec, kterému čeští chirurgové operovali srdeční vadu. Vyplývá to z výroční zprávy humanitárního programu, kterou zveřejnilo ministerstvo vnitra.

“V roce 2018 zůstalo prioritou programu vysílání českých lékařských týmů do zahraničí,” uvedlo ministerstvo na svém webu. Pomáhat vyrazilo loni 14 skupin ze sedmi českých nemocnic. Na Blízkém východě mířili doktoři zejména do Jordánska, kde za rok působilo 11 misí. Například na podzim vyjeli pomáhat syrským uprchlíkům a sociálně slabým Jordáncům specialisté na plastickou a rekonstrukční chirurgii z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Do Ammánu zamířili také oftalmologové z Fakultní nemocnice Hradec Králové či ortopedi z pražské Ústřední vojenské nemocnice.

Česko vysílá lékaře do Jordánska od roku 2013. Kromě už zmíněných specialistů pomáhají také odborníci v oboru traumatologie nebo dětské kardiochirurgie. V Africe pak lékařské týmy pomáhaly loni zejména v Senegalu, kam vyjely dvě mise. Na přelomu listopadu a prosince se jich zúčastnili odborníci na problémy nosního, ušního a krčního ústrojí a gynekologové. Díky programu provedli lékaři loni v zahraničí 896 operací.

“Mezi další aktivity zdravotnické organizace patřilo školení zahraničního zdravotnického personálu v zemích původu i v ČR, posilování zdravotnické infrastruktury zahraničních partnerů zapojených do programu MEDEVAC a poskytování peněžních darů na podporu rozvoje zdravotnictví,” uvedlo vnitro. Finanční příspěvky putovaly například do Iráku, Libye či Nigeru. Školení se konala i na Ukrajině.

Koncem roku 2018 dorazil do Prahy na operaci čtyřměsíční chlapec Ibrahim z Afghánistánu. Do Česka byl převezen i s maminkou. Dítě trpělo takzvaným defektem komorového septa, což je vrozená srdeční vada. Chlapce odoperoval dětský kardiochirurg ve Fakultní nemocnici Motol, posléze malý pacient odletěl zpět do Kábulu. Převozy uskutečňuje Medevac pouze výjimečně v případech, kdy je operace a následující léčba natolik komplikovaná, že ji lékaři na misi nedokážou provést, nebo v případech, kdy pacienti pocházejí ze zemí, kam se lékařské týmy nevysílají.

Medevac funguje v ČR od roku 1993. V počátcích zahrnoval zejména evakuaci pacientů na léčení do Česka. První pacientkou byla čtyřletá holčička zraněná granátem během války v Bosně a Hercegovině. Operovali ji lékaři v Motole. Od roku 1993 do roku 2013 bylo v ČR v programu Medevac léčeno 171 zahraničních pacientů, převážně dětí.

Po roce 2013 se program rozšířil o vysílání expertů do zahraničí. Čeští lékaři pomáhali kromě Jordánska také v Kambodži, Keni, Iráku, Maroku či Senegalu. Od roku 2015 Česko poskytuje také odborné stáže pro lékaře z oblastí postižených humanitární krizí.

La Repubblica: Ve světě už vyžadují ekologické opalovací krémy

Řím 1. srpna (ČTK/La Repubblica) – Havajské ostrovy byly prvním územím, které přijalo zákon zakazující na jejich půdě prodej a používání opalovacích krémů obsahujících látky škodící životnímu prostředí: oxybenzon a ethylhexyl metoxycinamát. Stejný zákaz platí na ostrově Aruba, autonomní zemi Nizozemska, a na ostrově Palau východně od Filipín, píše italský deník La Repubblica.

Tyto zákazy byly vydány v důsledku poplašných zpráv přicházejících zejména z Velkého bariérového útesu v Austrálii, který za posledních 30 let přišel téměř o polovinu svých korálů. Problém je však mnohem rozsáhlejší. Podle údajů, které obsahuje publikace Zachraňme moře a oceány Agnes Vandewieleové, je již 25 procent korálových útesů ve světě zničeno a 75 procent zbývajících je bezprostředně ohroženo. Pravda, příčiny jsou různé, ale rovněž opalovací krémy patří k těm faktorům, o nichž před několika lety informovala studie vědců z Floridské univerzity. Ta ukázala, že oxybenzon, obsažený v opalovacích krémech známých značek, je pro vývoj korálů toxický a zvyšuje jejich předpoklady k tomu, že ztratí barvu. Tyto látky navíc nejsou nijak neškodné ani pro naši pleť.

Před několika měsíci publikovali američtí dermatologové na stránkách prestižního časopisu Americké lékařské společnosti JAMA studii, která prokázala, že prostřednictvím chemických filtrů pronikají do krve některé substance. “Jde o avobenzon, oxybenzon, octocrylen a ecamsul,” uvádí Pucci Romano, prezident Mezinárodní asociace ekodermatologie. “Tyto látky jsou narušiteli endokrinního systému, jak u mořské fauny, tak u lidí. Proto je třeba vybírat si takové opalovací krémy, které respektují životní prostředí i naši pleť,” dodává. Tuto volbu dnes umožňuje nabídka ekologických opalovacích olejů a krémů nové generace, které jsou šetrné k vodnímu prostředí. Vybírejme si proto pouze ty ingredience, které se v přírodě snadno rozloží, které používají kartonový obal s certifikací FSC (nevládní nezisková organizace Rada pro správu lesa), neobsahují příbalový leták a podporují projekty ad hoc, jako je Pur Corail v Indonésii, který přispívá k umělému pěstování korálů, jež pak budou vysazovány u ostrova Bali.

“Do módy se vrátily staré fyzické filtry, jako je oxid zinečnatý a oxid titaničitý v podobě nanočástic, které mohou proniknout do pleti díky tomu, že jsou lépe roztíratelné,” vysvětluje Pucci Romano. Proto když kupujeme opalovací krém, je třeba zkontrolovat, zda na etiketě nejsou uvedeny čtyři látky jmenované v časopise JAMA, ale také parafin a vazelína, které se v přírodě nerozloží. Místo nich by krém měl obsahovat rostlinné a nerostné látky, jako je slunečnicový, avokádový, sezamový či vinný olej, které jsou bohaté na vitamín E, ale také olej z rýžových otrub, karanja olej či bavlněný olej, které mají hydratační a zklidňující účinky. Tyto přírodní látky nejen neškodí životnímu prostředí, ale jsou prospěšné i pro naši pokožku. “Čím méně chemických látek, tím menší riziko podráždění a citlivosti pokožky, ale také menší ochrana pleti. V případě používání těchto prostředků je třeba věnovat větší pozornost tomu, jak dlouho jsme na slunci,” říká Pucci Romano.

Ochranu, které je přívětivá k životnímu prostředí, je třeba opakovat častěji a správným způsobem a vyhýbat se příliš dlouhému pobytu na slunci. “Nestačí aplikace ochranného krému, abychom zabránili riziku ozáření UV paprsky, a to i proto, že zatím neexistuje stoprocentní ochrana,” vysvětluje Leonardo Celleno, prezident Italské asociace dermatologie a kosmetologie. “Je nezbytné dostatečně pít a denně ve stravě přijímat odpovídající množství antioxidantů obsažených zejména v mnohém sezónním ovoci a zelenině,” dodává.

V Rusku je kritický nedostatek léků pro nemocné AIDS

Moskva 1. srpna (ČTK) – Ruští lékaři bijí na poplach, v zemi je kritický nedostatek léků pro pacienty s virem HIV. Agentura Interfax dnes napsala, že zásoby preparátů končí, tři pokusy zakoupit v zahraničí potřebné léky selhaly, údajně z “byrokratických” důvodů. V Rusku je evidováno přes milion pacientů s virem HIV, jejich skutečný počet je ale podle expertů mnohem vyšší. Read more “V Rusku je kritický nedostatek léků pro nemocné AIDS” →

The Telegraph: Přeživší eboly jsou nadějí pro nakažené

Kinshasa 31. července (ČTK/The Telegraph) – Pro pacienty s diagnózou jednoho z nejnebezpečnějších světových onemocnění jsou konžská zdravotnická střediska děsivým místem. Ve chvíli, kdy pozitivní krevní testy prokážou ebolu, nemocní jsou umístěni do hermeticky uzavřených buněk. Zatímco se pohybují na hranici života a smrti, jediný fyzický kontakt s vnějším světem jsou doktoři od hlavy až k patě odění v dekontaminačních oblecích, píše list The Telegraph.

Je tu ovšem jedna výjimka: téměř v každé průhledné plastové buňce je přítomný jeden z těch, co ebolu přežili a mají proti nemoci vytvořené protilátky. Poskytují nemocným útěchu, povzbuzení a protože není potřeba nosit ochranný oděv – lidský dotek.

Tito lidé mohou být klíčem k úspěchu proti nemoci, kterou na začátku července Světová zdravotnická organizace (WHO) označila za mimořádnou událost světového dosahu.

Mwamini Masikiová se dobrovolně přihlásila k tomu být jednou z těch, kdo nakaženým pomáhají. V lednu se jí podařilo vyhrát těžkou a měsíc trvající bitvu s nemocí, která zabila jejího synovce. Minulý týden se začala starat o malého chlapečka, který na svět přišel v jedné z uzavřených buněk.

Chlapec, kterému jsou pouhé dva dny, může nebo nemusí mít ebolu. Jeho matka se virem nakazila v šestém měsíci a i když se uzdravila, virus mohl přečkat v plodové vodě nebo placentě. Žena je stále příliš slabá na to, aby se o dítě postarala, Masikiová se proto o chlapce stará místo ní.

Přeživší svou hrdinskou a vyčerpávající práci nedělají jenom v ošetřovnách, jsou také důležitou součástí jeslí, které provozuje Dětský fond OSN (UNICEF). Zde jsou umístěny děti těch, kteří se ve zdravotnických zařízeních léčí s ebolou. Starat se o ně v takových podmínkách je náročné – i když obdrželi vakcínu, mohli se přesto od rodinných příslušníků nakazit. Dokud neskončí jednadvacetidenní inkubační doba, nikdo si tím nemůže být jistý, a proto izolace dětí je zásadní. Starat se o ně mohou jen ti, co už ebolu přežili.

Nejdůležitější rolí přeživších je ale šířit zprávy, že ebola je opravdovou nemocí a nikoliv jen konspirační teorií vymyšlenou Západem a konžskou vládou. Podle výzkumu provedeném minulé září na východě země čtvrtina všech oslovených nevěřila, že ebola jako nemoc vůbec existuje.

Kvůli tomu se pouze málo lidí obtěžovalo s preventivními opatřeními, která by zamezila šíření nemoci, a starali se o nemocné i mrtvé. Ebola, mezi jejíž symptomy patří horečka, průjem a občas i krvácení z tělesných otvorů, se přenáší při kontaktu s nakaženou osobou.

Místní ale mají důvody, proč být nedůvěřiví. V Severním Kivu došlo k několika masakrům ze strany cizích kmenů i vládních vojáků. Vláda také mnoha lidem v provincii, kde má vyšší popularitu opozice, zakázala kvůli ebole volit v loňských parlamentních volbách. To podezření ještě přiživilo.

Podle zdravotníků se nicméně vyplácí, když od vesnice k vesnici chodí přeživší, kteří vypráví svůj příběh v místním jazyce. Lidé díky tomu začínají brát nemoc vážně a pokud se u někoho objeví příznaky nemoci, vezmou ho do zdravotního střediska. Profesionálům také dovolí zařídit pohřeb.

Od té doby, co ebola v Kongu propukla, se tímto virovým onemocněním nakazilo 2546 osob. Uzdravilo se jich 721. Choroba zabíjela 90 procent nakažených, za současnou nižší úmrtnost možná z části mohou právě ti, co přežili. “Psychologický aspekt může v šanci na přežití hrát velkou roli,” tvrdí Franck Abeille, který je koordinátorem projektu pro UNICEF v Kongu. “Má to neuvěřitelný účinek, kdy někdo přijde do komunity a řekne, čím si prošel a jak přežil. Je to jedna z nejcennějších věcí, co máme,” dodal Abeille.

KKCG představí projekt na místě bývalého sanatoria v Praze 5

Praha 31. července (ČTK) – Skupina KKCG Karla Komárka představí v polovině září svůj projekt stavby zdravotnického a ubytovacího areálu na místě bývalého sanatoria pro prominenty KSČ v ulici Na Cihlářce na pražském Smíchově. Informovala o tom Praha 5. Podle informací Institutu plánování a rozvoje (IPR), který již k záměru vydal souhlasné stanovisko, má být zchátralý areál zdemolován a na jeho místě plánuje investor postavit 39 apartmánů, kliniku, rehabilitační centrum, lékárnu, kavárnu a parkování. Plán kritizuje část místních obyvatel. Vyjádření KKCG ČTK shání.

Sanatorium bylo za minulého režimu součástí zařízení Sanopz, které se staralo o vysoké stranické funkcionáře. Radnice Prahy 5 areál prodala v roce 2004 za vedení starosty Milana Jančíka za cenu, kterou řada lidí kritizovala jako příliš nízkou. Vlastnická struktura se od té doby změnila a investor loni přišel se záměrem, který předložil IPR k vyjádření pro územní rozhodnutí a prezentoval jej na výboru pro územní rozvoj Prahy 5.

“Projekt je aktuálně ve fázi studie, která bude nyní předložena k posouzení dotčeným orgánům státní správy. IPR byl přizván ke konzultaci již v průběhu tvorby studie a s jejím obsahem souhlasil,” potvrdil mluvčí institutu Marek Vácha. Podle vyjádření IPR lokalita projektem získá kvalitní architekturu, zeleň a prostor se otevře veřejnosti. “Dojde k doplnění, v tomto území velmi vítané, občanské vybavenosti, která svou náplní naváže na původní funkci,” píše se ve vyjádření, které slouží jako podklad při rozhodování stavebních úřadů. K projektu je nutná také změna územního plánu, která se nyní připravuje.

Se záměrem KKCG ani kladným stanoviskem institutu však nesouhlasí sousedé plánovaného areálu, kteří v návaznosti na představení studie na výboru Prahy 5 zaslali městské části své připomínky. Projekt je podle nich příliš masivní, nerespektuje ani rozměry, ani architekturou charakter vilové čtvrti a není v něm dostatek zeleně. “Návrh představuje bezohledné a neúnosné vytěžení lukrativního pozemku, narušuje charakter stávající zástavby území a je jasně v rozporu s předmětem památkové ochrany památkové zóny, je v rozporu s územním plánem a to jak stávajícím tak projednávaným Metropolitním plánem,” uvedli sousedé ve svých připomínkách.

Investor svůj záměr představí veřejnosti 13. září 2019 v 16:00 v Centru architektury a městského plánování (CAMP) v areálu Emauz, kde sídlí IPR. Prezentace se zúčastní i hlavní architekt projektu Winy Maas z holandského ateliéru MVRDV.

V areálu Cihlářky stojí ruina bývalého sanatoria ze 30. let minulého století, vrátnice s lékárnou, novější objekt zubního střediska a dřevěný pavilon. Pavilon a největší stavba původního sanatoria z dob první republiky nejsou užívány již od začátku 90. let, od té doby chátrají. V dalších objektech se nachází lékárna a několik ordinací.

Kroměřížské nemocnici chybí lékaři na interním oddělení

Kroměříž 31. července (ČTK) – Kroměřížské nemocnici, kterou zřizuje Zlínský kraj, chybí lékaři na interním oddělení. Běžného provozu pracoviště se situace nijak nedotkla, do nočních a víkendových služeb ale chybí dva lékaři, sdělil dnes ČTK v tiskové zprávě mluvčí krajských nemocnic Egon Havrlant. Nemocnici by měly do doby, než se podaří personál doplnit, pomoci lékaři z dalších krajských nemocnic. Provoz oddělení se tak podle mluvčího nemusí omezovat.

“Lékaři scházejí na internách, ale i v jiných oborech v celé zemi. Je to situace, která trvá už řadu let. Počty zdravotníků sice splňují požadavky zákona, ale z pohledu provozu jsou často na hranici únosnosti. Stačí, když potom odejde jeden nebo dva lékaři, a oddělení mají problém poskládat směny. Před rokem jsme podobnou situaci řešili ve Vsetíně, ale i tam se ji nakonec podařilo zvládnout také díky tomu, že si v rámci krajských nemocnic můžeme vzájemně vypomoci,” uvedl předseda představenstev nemocnic Zlínského kraje Radomír Maráček.

Podle ředitele Kroměřížské nemocnice Petra Liškáře má interní oddělení 18 kmenových lékařů. “Chtěl bych poděkovat všem našim lékařům, kteří se na zajištění pohotovostního provozu podílejí. Navíc nám v rámci skupiny krajských nemocnic pomohou i lékaři z Uherského Hradiště,” uvedl ředitel.

Od září je podle něj domluvený nástup nové lékařky na oddělení. “Další teď samozřejmě intenzivně sháníme. S omezením provozu kroměřížské interny ale určitě nepočítáme. Pacienti mohou zůstat naprosto klidní, péče o ně bude zajištěna ve stejném rozsahu, jako tomu bylo doposud,” uvedl Liškář.

Interní oddělení Kroměřížské nemocnice má 71 lůžek, ročně je na nich hospitalizováno více než 3800 pacientů, v ambulanci pracoviště je každý rok provedeno asi 31.000 výkonů.

Biologickou léčbu migrény by pojišťovny mohly hradit od 2020

Praha 30. července (ČTK) – Biologické léky pro léčbu migrény si pacienti v ČR zatím musí platit, pojišťovny by je mohly hradit od prvního čtvrtletí roku 2020. Řekl to dnes novinářům Jakub Dvořáček z Asociace inovativního průmyslu. Je ale třeba vyřešit, zda bude léčbu předepisovat neurolog, nebo i praktický lékař, komu se bude léčba za zdravotního pojištění hradit či jak dlouho má být pacient léčen.

Migrénou, tedy úpornou bolestí hlavy někdy doprovázenou zvracením i poruchami vidění, trpí jeden z deseti lidí, třikrát až pětkrát častěji ženy než muži. Nejvíc nemocných je mezi 18 a 60 lety. Mnoho pacientů nemá diagnózu od lékaře a často užívá jen léky na bolest hlavy. Analgetika ale podle lékařů mohou posloužit jen těm, kdo netrpí příliš silnou migrénou. Navíc mají nežádoucí účinky třeba na trávicí trakt. Ataky migrény mohou trvat v hodinách, ale také až několik dní.

Lékaři se dnes snaží pacientům s tímto chronickým onemocněním nabízet také další léky jako prevenci, záchvaty migrény pak nemusejí být tak dlouhé a razantní. Nové biologické léky mohou podle Dvořáčka působit jak v léčbě migrény, tak v její prevenci.

Biologická léčba obecně využívá imunitu organismu a její zeslabení nebo zesílení k léčbě nemocí. Většinou používá látky, které lidské tělo normálně vyrábí. Biologická léčba rovněž bývá finančně náročnější, než léčba klasickými preparáty.

Vědci podle Dvořáčka zjistili, že pro rozvoj migrény je klíčový neuropeptid CGRP, vyvinuli proto protilátky proti němu. Léky, které je obsahují, by měly přinést kvalitativní skok v profylaktické léčbě migrény. Poprvé bude možný přechod od léčby symptomů k léčbě kauzální, uvedl Dvořáček.

Migréna je podle odborníků třetí nejčastější chronické onemocnění. V Česku se odhaduje, že jí trpí kolem milionu lidí, ale více než 40 procent nemá podle lékařů nemoc diagnostikovanou. Praktický lékař by měl nemocného odeslat k neurologovi. V současné době se migréna v ČR léčí antiepileptiky, antidepresivy, chronická migréna i botulotoxinem.