Podještědí mělo slavného léčitele, pacientům dával hadí jed

Český Dub (Liberecko) 6. srpna (ČTK) – Vyhlášeným léčitelem, za nímž denně přišlo i přes 100 lidí, býval hadař Josef Adam z Trávníčku v Podještědí. K léčbě svých pacientů používal v polovině minulého století zmijí jed. Údajně si k němu pro lék jezdil i tehdejší ministr školství Zdeněk Nejedlý. Osud dnes již téměř zapomenutého léčitele je součástí nyní vydané knihy Příběh podještědské obce regionálního historika Jana Havelky.

Poprvé o Adamovi slyšel před 12 lety od pamětníků, s jeho osudem se mohl blíže seznámit v archivu v Semilech, kde hledal trestní spisy takzvaných venkovských boháčů. “A mezi nimi nejtlustší spis byl na hadaře a bylináře Adama,” řekl ČTK Havelka.

Adam do svých 51 let žil vcelku obyčejně, pracoval v textilní továrně, jako nádeník, příležitostný zedník či betonář. Zvrat přinesl rok 1930, kdy jeho manželka onemocněla rakovinou dělohy a po neúspěšném léčení v nemocnicích v Turnově a Liberci ji přivezli domů na žebřiňáku v peřinách s tím, že do týdne zemře.

Adam později říkal, že se mu zjevila zemřelá dcera s tím, že jedině on sám jí může pomoci. V té době si přečetl článek o úspěšné jugoslávské léčitelce rakoviny, jejíž léčba spočívala v použití hadího jedu. Adam si opatřil zmije a svůj roztok začal manželce podávat. “Za tři měsíce se tak zotavila, že byla úplně zdravá. A tak, když toto se rozšířilo, počali ke mně lidé z okolí choditi, a tak jsem počal s léčením,” uvedl o čtvrt století později při výslechu na policii.

Podle jedné z historek lék od něj bral i komunistický ministr školství Nejedlý. “Táta to počítal a někdy tam bylo denně přes 100 lidí,” citoval Havelka jednoho pamětníka. Diagnózu Adam podle svých slov určoval prohlídkou moči anebo mu nemocný řekl, co mu chybí.

“Jinak nikoho neprohlížím, jelikož ke mně dochází většinou lidé, kteří prodělali všemožné léčení. A když byli odkázáni na potupné umírání, přišli ke mně, a já zachránil tak mnoho lidí od smrti a dnes jsou tito lidé zdrávi a dostávám mnoho děkovných dopisů,” uvedl u výslechu Adam.

Jako základ používal železité víno Maltoferrochin, běžně dostupné v lékárnách, a do toho přidával byliny a hlavně jed ze dvou zmijí. Měl širokou síť dodavatelů, v 50. letech za jednu platil 20 korun a měsíčně jich potřeboval asi 200.

Komunistickému režimu se nelíbilo, že neplatil daně a že léčí bez kvalifikace. Policie si vyžádala i posudek od ministerstva zdravotnictví, v němž se uvádělo, že buď hadí jed do vína nedává, a je tak podvodník, a pokud ho tam dává, tak je travič. Není známo, zda si někdo z pacientů stěžoval, u soudu měl ale Adam z jejich strany podporu a po jeho odsouzení od nich dokonce putovala žádost o milost k tehdejšímu prezidentovi Antonínu Zápotockému. “Měla asi 200 podpisů,” uvedl Havelka. Prezident sice milost Adamovi udělil, hadař ale nedlouho poté, v roce 1958, zemřel.

Zda byl Adam skutečně obdařen zázračnými schopnostmi, se dnes lze jen dohadovat. Stejně chtěl léčit i jeho syn. “Ale úspěchu se nedočkal,” uvedl Havelka. S teorií, jak se mohla zázračně uzdravit Adamova manželka, přišel u komunistického soudu lékař turnovské nemocnice. Podle něj sice byla propuštěna v posledním stadiu nemoci bez jakékoliv naděje, ale spíš než hadí jed na ni prý zázračně zapůsobilo předchozí ozařování.

Lidé ale přičítali Adamovi i další úspěchy. “Kdyby totiž nezaznamenal žádný skutečný úspěch a jeho léčení se omezovalo na několik š́ťastných náhod, nikdy by nezískal takový věhlas,” uvedl Havelka ve své knize. Adam je v ní jen jednou z postav, badatel se v knize věnuje i dalším zajímavým lidem a místům v Hradčanech a okolních vsích u Českého Dubu.

Nemocnice v Brně eviduje za první pololetí rekordní počet porodů

Brno 6. srpna (ČTK) – Fakultní nemocnice Brno zaznamenala za letošní první pololetí rekordní počet porodů. Bylo jich 3118, což je o 85 více než za stejné oddobí loňského roku. Narodilo se při nich 3178 dětí, řekl ČTK mluvčí nemocnice Pavel Žára. Podle něj byl loňský rok rekordní, když se za 12 měsíců při 6246 porodech se díky vícečetným těhotenstvím narodilo 6367 dětí. Letos se mnoho dětí narodilo v červenci, podle přednosty gynekologicko-porodnického oddělení Pavla Ventruby chybí asi deset porodních asistentek.

Zvýšenou porodnost zaznamenala obě pracoviště, a to jak v Bohunicích, tak na Obilním trhu. “Jen během jediného červencového dne se na klinice narodilo 24 dětí. Celkem bylo v červenci 586 porodů a narodilo se 601 dětí,” uvedl Žára. Ve 130 případech lékaři použili císařský řez a u 63 rodiček byl porod předčasný.

Podle Ventruby klinika využívá veškeré kapacity. “V těchto dnech je skutečně počet porodů velký, což znamená obrovské pracovní vytížení personálu, porodní sály doslova praskají ve švech. Fyziologický porod je veden porodní asistentkou, v případě komplikací je samozřejmě lékař ihned k dispozici,” uvedl Ventruba.

Podle něj v současnosti chybí asi deset porodních asistentek. Početní stav lékařů je stabilizovaný, dodal. “Mezi pozitivní trendy na naší klinice také patří to, že se nám trvale daří snižovat počet císařských řezů,” dodal Ventruba.

Gynekologicko-porodnická klinika Fakultní nemocnice Brno a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně je největší porodnicí v České republice. Ročně se tam narodí přes 6000 dětí. Porodnice je na dvou pracovištích, a to v Bohunicích a na Obilním trhu. Nemocnice plánuje stavbu nové porodnice téměř za dvě miliardy v Bohunicích v sídle nemocnice, kde by se provoz obou pracovišť sjednotil. Povede to k úsporám.

Burundi sužuje silný výskyt malárie, od ledna již 1800…

Bujumbura 6. srpna (ČTK) – Již přes 1800 obětí má za letošní rok na svědomí malárie ve východoafrickém státě Burundi, tedy zhruba stejný počet jako epidemie eboly v sousedním Kongu. Ačkoliv má podle Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA) výskyt nemoci v zemi “rozměry epidemie”, místní úřady stále epidemii nevyhlásily i přes opakované požadavky mezinárodních organizací, napsala agentura AFP.

Podle zprávy OCHA se nemocí nakazilo již přes 5,7 milionu lidí, přičemž Burundi má 11,5 milionu obyvatel. Úřad však uvádí, že je možné, že někteří lidé se nakazili vícekrát.

V týdnu od 15. do 21. července bylo zaznamenáno 152.243 případů ve 39 zdravotnických obvodech z celkových 46, přičemž 65 lidí nemoci podlehlo. Oproti stejnému týdnu loni je to nárůst počtu onemocnění o 164 procent.

OCHA uvádí, že příčinou šíření nemoci jsou nedostatečná preventivní opatření, nedostatek pracovníků a prostředků. Úřad rovněž napsal, že nemůže epidemii v zemi vyhlásit, jelikož takové právo přísluší pouze burundské vládě.

Burundi epidemii malárie vyhlásilo v březnu roku 2017, kdy bylo zaznamenáno asi 1,8 milionu případů nákazy. Tentokrát se však zdá, že vláda prezidenta Pierra Nkurunzizy je zdrženlivější. “Do prezidentských voleb už zbývá méně než rok. Nkurunziza, který čelí mnoha krizím, nechce přiznat něco, co by mohlo být považováno za selhání jeho zdravotní politiky,” řekl AFP vysoce postavený činitel burundského režimu pod příslibem anonymity.

Burundi je od roku 2015 v ekonomické a společenské krizi. V dubnu úřady vyhlásily epidemii cholery, v zemi je nedostatek paliva a léků a celkově veškerého dováženého zboží.

Kvůli Nkurunzizově represivní politice v zemi nepůsobí již žádné zahraniční humanitární organizace, mezinárodní dárci ani zemi neposkytují pomoc. Prezident se snaží prostředky získat tím, že pověřil mládežnické křídlo vládnoucí strany vybíráním takzvané volební daně. Mladíci vyzbrojeni tyčemi však terorizují místní obyvatelstvo a zastrašují disidenty.

Na začátku letošního července varovali členové Vyšetřovací komise OSN pro Burundi před zužováním demokratického prostoru a porušováním lidských práv v zemi. V září má komise o situaci v tomto východoafrickém státě zveřejnit zprávu.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) se v roce 2017 ve světě nakazilo malárií asi 219 milionů lidí, 435.000 jich zemřelo, z toho 93 procent v Africe.

Reuters: Ghanské těžaře zlata ohrožuje jejich vlastní řemeslo

Akkra 3. srpna (ČTK/Reuters) – Malí farmáři produkují v Západní oblasti v Ghaně velké množství kakaa, kaučuku a palmového oleje. Místní kakao používají výrobci čokolády na celém světě. Nicméně zemědělství je nestálé, náročné, nelze na něm rychle zbohatnout a je k němu potřeba velké množství půdy. Kameny jsou tady přitom protkané takovým množstvím zlata, až se třpytí, napsala agentura Reuters.

První kolonisté nazývali tento region Zlaté pobřeží. Ašantiové z jižní Ghany již dávno vydělávali jmění tím, co Ghaňané nazývají dolováním na způsob “galamsay” (seber a prodej). S tím, jak od roku 2008 stoupá cena zlata a lze levně a jednoduše sehnat čínské důlní stroje, se neoficiální těžba rychle rozšiřuje.

Mezinárodní institut pro životní prostředí a rozvoj v roce 2016 uvedl, že se řemeslnou těžbou v Ghaně živí asi milion lidí a dalších 4,5 milionu na ní finančně závisí.

Ghana se za poslední desetiletí stala jedním z největších producentů zlata na světě, jen málo místních přitom odrazuje riziko, které je s těžbou tohoto vzácného kovu spojeno.

Při těžbě zlata horníci otravují řeky, zemědělskou půdu i sebe samotné. Vdechují zplodiny z výbušnin, jimiž rozbíjí skály, i prach, který vychází z drtiček. Ten obsahuje těžké kovy, například olovo. Používají také rtuť a kyselinu dusičnou, jež způsobují potíže s dýcháním, aby z usazenin vylouhovali vzácnou rudu. Tyto chemikálie po použití vylévají na zem nebo do řek.

Zvláště nebezpečný jed je právě rtuť. Velké nadnárodní firmy také znečišťují prostředí, ale neoficiální doly jsou horší. Podle OSN v subsaharské Africe vypouští tento kov do okolí z 80 procent právě řemeslní horníci.

Ti lijí do prachu z drtiček vodu, aby oddělili těžké kovy, které následně sbírají. Poté do nich přimíchají rtuť, která se spojí se zlatem a vytvoří slitinu. Pinzetami pak vyndají kousky, jež vypadají jako malé kuličky alobalu, a hodí je do ohně. Oheň spálí rtuť, při čemž se vypustí do vzduchu její výpary.

Rtuť otráví jakoukoliv tkáň, se kterou přijde do styku. Kromě poškození plic může způsobit ztrátu paměti, podrážděnost, deprese, selhání ledvin, třas, ochromení nebo zbarvení a loupání kůže. Zvláště závažné otrávení rtutí může způsobit paralýzu, kóma nebo duševní choroby a nakonec končí smrtí.

Tento jed však pracuje pomalu a je těžké otravu diagnostikovat. Horníci v Ghaně se navíc málokdy chrání, otevírají sáčky s rtutí zuby, občas jí z nich vysávají a plivou do misek. Poté, co se jim dostane na ruce, si je před jídlem neumyjí a vdechují její výpary.

Snahy zdravotnických i environmentálních expertů zastavit a vyčistit neoficiální těžařství však vždy narazí na stejnou překážku: pro lidi s omezenými možnostmi je v těžbě zlata příliš mnoho peněz.

“Dostalo se to až do takového stádia, že umírali lidé, kteří ani netěžili,” řekl Nana Boateng, místní kmenový vůdce, který se dříve na těžbě podílel. “Byli to jen obchodníci, kteří pracovali poblíž místa, kam se rtuť vyhazovala,” dodal.

Ačkoliv lékaři místní varují, že způsob, jakým zlato získávají, je vystavuje zdravotnímu riziku, nesvádějí horníci vinu na své řemeslo. “Mysleli jsme si, že jsme nějak hřešili proti Bohům,” popisuje Boateng vlastní případ.

Boateng měl štěstí. Po otravě rtutí se mu podařilo uzdravit, s hornictvím skončil a pustil se do pěstování kakaa a kaučuku. Když ale dnes mladé lidi od těžby zrazuje, tak se mu prý vysmívají. Někteří mu i vyhrožují. “Těžaři vydělávají pořádné peníze,” pokračuje. “Nepřestanou, ať jim řeknete cokoliv. Nezajímá je to. Mají rčení: ‘U každé práce hrozí smrt,’” uzavírá.

Podle Solomona Kusiho Ampfoa, experta na přírodní zdroje, jenž v Ghaně vede oficiální průzkum o užívání rtuti, budou těžaři tento kov nadále využívat, dokud nebude k dispozici jiná praktická metoda.

OSN odhaduje, že neoficiální těžaři po celém světě vypustili do půdy a vody v roce 2015 1220 tun rtuti, z toho 252 tun v Africe a ještě více v Jižní Americe.

odkaz