Zpravodaj La Repubblica: Vědec z USA hledá elixír dlouhého života
Řím 24. února (ČTK/La Repubblica) – Americký mikrobiolog Brian Hanley si do svých svalů injekčně vpravil „cizí“ DNA, aby stimuloval růstový hormon a bránil stárnutí. Jeho pokus ale není tak úplně bez rizika. „Chtěl bych být jako Deadpool a Wolverine s jejich regenerujícím faktorem, který je zotaví z jakéhokoli zranění? Ano, věřím, že jednoho dne, který je ale ještě daleko, budeme mít všichni tuto regenerující schopnost,“ říká vědec, který se v minulosti zabýval otázkou, jak čelit bakteriologickým zbraním a scénářům jaderné války.
Šedesátiletý Hanley to myslí vážně a stal se prvním transgenickým člověkem. Má dva nepřátele: stárnutí a rozvážnost. Proč učinil tak nebezpečný pokus? V jeho svalových buňkách je aktivní gen cizí jeho tělu, který má vysokou produkci růstového hormonu. Ten je přítomen hlavně v prvních deseti letech života člověka a pak prudce klesá.
„Když jsem studoval virus HIV na Kalifornské univerzitě, četl jsem, že jeden náš hormon označovaný jako GHRH, jehož nejznámějším účinkem je stimulace sekrece růstového hormonu (GH), útočí na buňky a používá přitom stejné receptory, jako používá virus HIV, aby je poškodil. Dospěl jsem k závěru, že čím více hormonu GHRH máme, tím více HIV nachází tyto receptory ‚obsazené‘ a nemoc se zastaví. Také proto, že hormon GHRH posiluje imunitní systém,“ říká mikrobiolog, jehož citoval italský deník La Repubblica. Hanley se tedy chtěl pokusit využít vlivu, který má růstový hormon na imunitní systém, a tak čelit stárnutí.
Vědec si vybral hormon GHRH, protože patří k těm, které byly nejvíce odzkoušeny na zvířatech a riziko je u něho spíše nízké. Jak je tomu u člověka, není známo: je zde riziko gigantismu, akromegalie a stresu orgánů. A nelze vyloučit ani nádory na mozku. „Dnes jsem však zdravý,“ říká Hanley.
Je třeba poznamenat, že organismus má systém autoregulace, který brání tomu, aby byla úroveň růstového hormonu příliš vysoká. „Se svou technikou chci produkci růstového hormonu přivést na úroveň odpovídající třiceti letům. Ostatně jsem se obrátil na nezávislý bioetický výbor, který mi experiment schválil,“ říká vědec.
Seznam vědců, kteří v minulosti experimentovali na vlastním těle, je dlouhý. Dělalo to 15 nositelů Nobelovy ceny. A deset vědců získalo Nobelovu cenu právě za studie z takových experimentů. V roce 2005 získal Nobelovu cenu za lékařství Barry Marshall, který pil kulturu bakterií, aby odhalil jejich účinky na žaludeční katar a vředy.
„Nejsnadnější způsob, jak dostat DNA do buněk, je použít geny, které si bakterie mohou vyměňovat mezi sebou a mezi bakteriemi jiných druhů. Takovým molekulám se říká plazmidy. Nechal jsem si vyrobit gen GHRH v laboratoři. Pak jsem si ho nechal od lékaře vpravit injekčně do stehenního svalu a pomocí elektrického proudu (což je velmi bolestivé) jsem si ho nechal proniknout do buněk. Poprvé to bylo v červenci 2015. Podruhé (za anestezie) loni v červnu. Použil jsem dvě injekce, protože účinky se projeví až za nějaký ten měsíc. Nezměnil jsem svou DNA, pouze své buňky,“ zdůrazňuje vědec.
A jak se Brian Hanley cítí? „První měsíc jsem prožíval euforii, ale to mohl být efekt placebo. Změnily se však hodnoty, které efekt placebo nemohl ovlivnit: mám více bílých krvinek, méně špatného cholesterolu a více toho dobrého a o deset úderů srdce za minutu méně. Zdá se mi, že se mi rány dříve hojí. Zatím jsem ale ještě nepocítil chuť navléknout si brnění a pustit se do boje proti zločinu,“ dodává.
pel spr
Oslabení svalů pánevního dna je v populaci poměrně četně zastoupeno. S důsledky poruch jejich funkce se potýká více než 50 % žen po porodu a třetina mužů po operaci prostaty. K takové poruše může dojít kdykoliv, a to i v dětském věku. Nejčastějšími následky dysfunkce svalů pánevního dna jsou inkontinence moči nebo stolice, narušená funkce pánevních orgánů, neplodnost, bolesti v oblasti pánve, kyčelních kloubů a bederní páteře, bolestivý pohlavní styk či potíže s vyprazdňováním. „Statistiky výskytu oslabení svalů pánevního dna jsou poměrně vysoké. Stresová inkontinence, která je nejčastějším typem inkontinence, se objevuje až u 38 % populace, u mužů nad 64 let je to dokonce v 30 % případů, fekální inkontinence postihuje až 18 % lidí, 35 % obyvatel ošetřovatelských domů je inkontinentních a 10–12 % dětí nad 6 let má problémy s neúmyslným močením v nevhodném čase či místě,“ uvádí Mgr. Jana Filipovičová, fyzioterapeutka na Poliklinice Palackého, detašovaném pracovišti Rehabilitační kliniky Malvazinky, kterou provozuje společnost VAMED Mediterra.
Pánevní dno je tvořeno příčně pruhovanou svalovinou, a proto všechny funkční poruchy v této oblasti spadají do péče fyzioterapeuta. Fyzioterapie zaměřená na oblast pánve a svalů pánevního dna se stala specializovanou činností fyzioterapeutů – odborníků v severozápadní Evropě a v současné době se dostává i do ČR. „Cílem fyzioterapie pánevního dna je obnovení funkce svalů v oblasti pánve, které tvoří podpůrný systém vnitřním orgánům a jsou neoddělitelnou částí hlubokého stabilizačního systému páteře. Terapie pacientům pomáhá ke zlepšení jejich komfortu v oblasti močení a vyprazdňování, ženám při problémech s otěhotněním, v neposlední řadě má vliv na lepší psychosociální a sexuální pohodu,“ vysvětluje Mgr. Jana Filipovičová.
Pomoc fyzioterapeuta nejčastěji vyhledávají ženy s inkontinencí, těhotné a ženy po porodu. Fyzioterapie prováděná specializovaným odborníkem je vhodná také po chirurgickém odstranění dělohy nebo operaci pánevních orgánů, u chronických bolestí pánve či zad, při problémech s plodností, v menší míře při výhřezu pánevních orgánů. Specifickou péči o pánevní dno uvítají nejen ženy. „Další skupinou vhodnou k terapii jsou muži po operaci prostaty. Při operaci prostaty a močových cest může dojít k poškození svěračů močové trubice nebo pánevních svalů a následné inkontinenci. U dlouhodobě ležících pacientů, kterým bývá zavedena cévka, nejsou svaly pánevního dna dostatečně stimulovány a dochází k inkontinenci moče či stolice. I zde je fyzioterapeut pomocníkem v řešení této svízelné situace,“ říká Mgr. Jana Filipovičová.
Při první návštěvě fyzioterapeut zjišťuje potřebné informace, které ho nasměrují k příčině obtíží. Poté následuje vyšetření držení těla se zaměřením na chování pánve v různých polohách a pozicích a stejně tak při chůzi. Závěrem provede vyšetření pánevních svalů pohledem a kontrolu jejich zapojení pohmatem. Na základě těchto poznatků je vytvořen zcela individuální, cílený a efektivní plán terapie. Nedílnou součástí terapie je příprava svalů na zátěž – uvědomění si oblasti malé pánve, nácvik ovládání svalů pánevního dna, relaxace svalů, které jsou ve zvýšeném napětí a utlumení bolestivých bodů.
Moderní metody ovlivnění svalů pánevního dna se již neomezují jen na pozice vleže na zádech, vsedě či trénink pouze jednoho druhu kontrakce svalů. Při individuální terapii je možné využít běžných rehabilitačních pomůcek, navíc jsou k dispozici i speciální přímo cílené na stimulaci a postupné zatěžování svalů pánevního dna. Zavádí se vaginálně nebo análně a velmi rozšířené jsou zejména ve skandinávských zemích. Skupinové cvičení lze zpestřit díky řadě běžných rehabilitačních pomůcek (velké a malé nafukovací míče, posilovací gumy, nestabilní plochy, atd…). „Zkušený fyzioterapeut pomůže k obnově funkce svalů pánevního dna, uleví od bolesti a poradí s pomůckami pro jejich efektivní trénink i ohledně inkontinence. Kombinace aktivního cvičení, využití stimulačních a podpůrných prostředků zaručuje kladný výsledek terapie v 50–70 % případů,“ říká Mgr. Jana Filipovičová.
Pokud chce človek řešit svůj problém spojený s dysfunkcí oblasti pánevního dna a inkontinencí, měl by navštívit fyzioterapeuta, který je certifikovaným specialistou na tuto problematiku. Takový terapeut je schopen samostatně vyšetřit funkce svalů pánevního dna i pánve. Na jejich základě společně s výsledky z dalších vyšetření doporučí vhodnou terapii. „Věnujte pozornost svému tělu, buďte aktivní v procesu změny vašeho stavu, nebojte se svěřit odborníkovi, udržujte si dobré psychické ladění a pečujte o svoje vztahy v rodině, na pracovišti a s přáteli,“ uzavírá Mgr. Jana Filipovičová.
