Jak si nejlépe vybrat kliniku asistované reprodukce?

Brno, 18. 7. 2017 (Tristar promotion) – Výběr kliniky reprodukční medicíny je obvykle prvním krokem, který musí pár na cestě za úspěšným umělým oplodněním udělat. Důležité však je si o jednotlivých zařízeních předem zjistit maximum a až poté se rozhodovat, kam zamířit. Na druhou stranu velké množství informací dostupných na internetu může být často těžko srozumitelné, pokud se člověk v oblasti asistované reprodukce příliš nevyzná. Existují však některé základní oblasti, na které by se člověk měl při výběru kliniky zaměřit a i podle nich se rozhodnout.

Lokalita, ale i komplexní péče

V České republice mohou lidé vybírat řádově z desítek soukromých zařízení, centra asistované reprodukce jsou zřizována i v rámci nemocnic. Lokalita tedy může být jedním z podstatných kritérií a to i z důvodu, že je léčba časově náročná a vyžaduje časté návštěvy pracoviště. Blízkost kliniky pacientovu místu bydliště by však neměla upozadit komplexnost nabízené péče, která celkovou léčbu zjednoduší a minimalizuje návštěvy dalších míst kvůli nutným vyšetřením a lékařským úkonům. Kromě samotné léčby neplodnosti tak lze dnes na jedné klinice podstoupit i nutný gynekologický zákrok, například hysteroskopii, využít dostupných genetických testů, neinvazivního prenatálního testování chromozomálních vad či možnosti nechat si zamrazit vajíčka a spermie k pozdějšímu užití.

Moderní technologie a genetické testy

Špičkové kliniky v rámci svých služeb poskytují při řešení neplodnosti také specializovaná genetická nebo imunologická vyšetření. Lékaři mohou díky těmto metodám odhalit konkrétní problémy s otěhotněním a zacílit tak léčbu pacientovi přesně na míru. Například díky vyšetření jako je PGS nebo PGD je možné identifikovat případná genetická onemocnění embrya ještě před transferem, čímž se zvyšuje úspěšnost léčby. Tomu napomáhají i další metody, které se v oboru asistované reprodukce posouvají neustále kupředu. Jednou z nich je například monitorování embryí přímo v inkubátoru, ve kterém se vyvíjí. „Dříve byla embrya jednou denně zkoumána pod mikroskopem mimo inkubátor, dnes však můžeme pomocí moderních technologií sledovat embrya v reálném čase, aniž bychom narušili ideální podmínky jejich kultivace. Samotným embryím tedy nehrozí žádná rizika. Navíc záznamy mohou sloužit jako ukazatel jejich reálné životaschopnosti, tedy i zvýšit šanci na úspěšné otěhotnění,“ vysvětluje důležitost využívání moderních technologií při léčbě neplodnosti MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D., ředitelka brněnské genetické a reprodukční kliniky Repromeda.

Transfer pouze jednoho embrya

Každý pár toužící po dítěti si chce být jistý, že umělé oplodnění bude mít co největší šanci na úspěch, a to v co nejkratší době. Laik by si mohl myslet, že pokud dochází k zavedení dvou či více embryí do dělohy najednou, zvýší se pravděpodobnost uchycení alespoň jednoho z nich a úspěšného dokončení těhotenství. Pravděpodobnost otěhotnění se tím však vůbec nezvyšuje, účinnější metodou je naopak pomocí genetických testů vybrat nejvhodnější a geneticky zdravé embryo a to transferovat. Proto je vhodné si předem zjistit, jak vybraná klinika postupuje. „Transferem pouze jednoho embrya se dá předejít vícečetnému těhotenství, které je navíc pro ženu, která má už i tak problém s otěhotněním, rizikové. Je zde i menší pravděpodobnost potratu. Navíc podle platné legislativy má pacientka při zavedení pouze jednoho embrya v prvních třech cyklech nárok na úhradu celkem čtyř IVF cyklů zdravotní pojišťovnou. Při transferu více embryí hradí pojišťovna pouze tři IVF cykly,“ objasňuje možné postupy MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D. z Repromedy.

Západní medicína vede, alternativní je zálohou

Pro páry, které za sebou mají opakované těhotenské ztráty, větší počet neúspěšných cyklů nebo je jejich neplodnost způsobena genetickými faktory, je vhodné vzhledem k náročnějšímu průběhu léčby navštěvovat specializované konzultace. V takových případech se jako varianta nabízejí i alternativní metody na podporu léčby, které mohou šanci na otěhotnění zvýšit. Ty dnes nabízejí i některé reprodukční kliniky, kde dochází k propojování tradiční východní medicíny s moderním západním lékařstvím. Takovou je i klinika Repromeda. „Akupunktura, tradiční čínská medicína, biorezonance či změna jídelníčku mohou dopomoci k vytouženému těhotenství i párům, u kterých standardní techniky západní medicíny opakovaně selhaly. Smyslem těchto technik je dostat tělo do rovnováhy, aby bylo připraveno přijmout embryo a žena mohla dítě bez problémů donosit. Možnost využít těchto metod samozřejmě vždy záleží čistě na přání pacienta,“ dodává MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D.

Individuální přístup a poradenství

Při výběru reprodukčního centra klienti často zohledňují i doporučení svého lékaře, známých nebo jiných pacientů, kteří se ocitli ve stejné životní situaci. To pomáhá vytvořit si o pracovišti základní představu, nicméně každý se musí následně s klinikou sám ztotožnit. Vybrané centrum by proto mělo poskytovat vstupní konzultace a poradenství, kdy se člověk dozví vše podstatné o celém procesu léčby – ideálně by se úvodní konzultace měl účastnit celý pár. S pacienty je nezbytné projít rodinnou anamnézu, absolvovaná vyšetření a navrhnut další postup léčby. Lékař by měl současně informovat o cenách, včetně úhrad nebo částečných úhrad ze strany pojišťoven. Doplatky na léčbu by se potom napříč klinikami neměly příliš lišit, spíše se odlišují spektrem nabízených služeb. Výše doplatků by tedy neměla při výběru centra hrát podstatnou roli.

Více informací naleznete zde.

O Repromedě

REPROMEDA je klinika reprodukční medicíny a preimplantační genetické diagnostiky. Vznikla v roce 1999 jako nové pracoviště zkušených odborníků v oblasti reprodukční medicíny. Tým vede odborný zástupce centra, primář MUDr. Jan Veselý, CSc., dlouholetý odborník na asistovanou reprodukci, a ředitelka centra, MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D., členka mezinárodních organizací zabývajících se výzkumem a organizací léčby neplodnosti s využitím genetické diagnostiky. Na kvalitu postupů a procesů dohlíží Prof. MUDr. Pavel Trávník, DrSc., člen týmu podílejícího se na narození již zmíněného prvního středoevropského dítěte po mimotělním oplodnění. V roce 2000, celkem 18 let po narození prvního českého dítěte ze zkumavky, se stala právě klinika REPROMEDA prvním pracovištěm ve střední a východní Evropě, kde došlo k těhotenství po užití preimplantační genetické diagnostiky (PGD). REPROMEDA se zaměřuje především na léčbu neplodnosti, darování a uchován vajíček a spermií, preimplantační genetickou diagnostiku a screening a alternativní medicínu v léčbě neplodnosti.

Uchovávání masa se za posledních 4 000 let nezměnilo. V budoucnosti…

Dačice, 18. července 2017 (Frigomont) – První velká evoluční změna lidstva nastala před 2,6 miliony let, když člověk zařadil na svůj jídelníček maso. Ruku v ruce s vývojem organizované společnosti však přicházela potřeba ulovené maso skladovat a uchovávat pro pozdější spotřebu či obchod. Konzervace masa se v průběhu času měnila a zdokonalovala. Od sušení na slunci jsme se dostali k upravování masa radioaktivním zářením.

Sůl jako základ skladování

Počátky uchovávání masa jsou spojeny s ukládáním na bezpečná místa před zloději. Již z doby lidských kmenů jsou zaznamenány primitivní pokusy o uzení, ale nejčastěji se způsoby skladování přizpůsobovaly klimatu. V chladných oblastech se maso zamrazovalo, v těch teplých naopak vysušovalo na slunci.

„Pokročilejší“ techniky se začaly využívat okolo 15. století před naším letopočtem v oblastech dalekého východu. V Evropě jsou zaznamenány první zmínky o nasolování masa z dob starověkého Říma z 3. století před naším letopočtem, kdy Cato ve svém receptu popsal způsob ukládání vepřových kýt vysušením solí a následným vyuzením. Maso se v té době buďto solilo, anebo nakládalo do solného láku, tedy peklovalo. „Bez řádné chladicí techniky však takto upravené maso nemělo životnost jako dnes. Teprve při skladování v teplotním rozmezí 0 až 1 °C dochází k redukci činnosti mikroorganismů, které zapříčiňují zkažení masa, čehož v teplých oblastech nebylo možné dosáhnout,“ vysvětluje Petr Píša, obchodně technický konzultant společnosti Frigomont, která se zaměřuje na chladicí technologie.

Díky válce můžeme maso uchovávat déle

Když Napoleon na začátku 19. století vyhlásil válku, uvědomil si, že jedno z největších omezení armády je nízká životnost potravin. Proto francouzská vláda vypsala odměnu 12 000 franků tomu, kdo přijde s řešením. V roce 1809 kuchař Nicholas Appert zjistil, že se uvařené jídlo uložené ve skleněné konzervě nezkazí. O rok později přišel anglický obchodník Peter Durand s plechovkou, čímž završil revoluci ve skladování potravin včetně masa.

I tato metoda skladování se však samozřejmě v průběhu let zdokonalovala a měnila. Až po padesáti letech přišel Louis Pasteur na roli mikrobů v procesu znehodnocování potravin. Před zakonzervováním tedy musí být maso sterilizováno zvýšením teploty. Některé bakterie jsou však chráněny kyselinou, a tak je potřeba teplota vyšší než u vařící vody. Proto musí být maso zahřáté na teplotu 115 °C tlakovou konzervací, přičemž je nutno se ujistit, že plechovka je dokonale vzduchotěsná. Konzervované maso má většinou životnost mezi 1 až 5 roky.

Bez chlazení si dnes nedokážeme život představit

Maso se samozřejmě skladovalo v chladu a mrazu odnepaměti. Prvními, kdo využili chladicí místnost pro úschovu zásob jídla, byli Peršané, ale v teplých oblastech to rozhodně nebyla rozšířená metoda skladování potravin. Až do 19. století nebylo jiné možnosti ukládání masa do chladu jinak než pomocí samotného ledu. Důležitým okamžikem pro skladování potravin se stal rok 1805, kdy byla navržena první lednice.

Komerční využití lednic je však záležitostí až 20. století. Nyní je to nejobvyklejší způsob uchovávání masa. „Nízká teplota snižuje reprodukci bakterií, čímž dochází k prodlužování životnosti potravin. Optimální teplota v lednici se pohybuje v rozmezí 3 až 5 °C. Syrové maso vydrží při takové teplotě 1 až 2 dny, tepelně opracované pak až 7 dní,“ sdělil Píša.

Mražení je tím nejideálnějším způsobem uchovávání masa

Pro dlouhodobější skladování masa se využívala mraznička, jejíž kořeny sahají až do roku 1885, kdy byly převáženy kousky kuřete z Velké Británie do Ruska. Komerčně se začala využívat ve 30. letech 20. století. Jde v zásadě o nejvhodnější způsob uchovávání masa, jelikož není potřeba přidávat žádné přísady, protože mikroorganismy se nemnoží, pokud je teplota jídla nižší než −9 °C. „Čím rychleji dojde ke zmražení masa, tím více se zachová jeho struktura. Během procesu mražení se totiž v mase tvoří ledové krystalky, které narušují jeho buněčnou strukturu, což má za následek snižování jeho kvality,“ přibližuje Petr Píša ze společnosti Frigomont. Nejrychlejším způsobem je kryogenické zmražení díky ultra nízké teplotě kapalného dusíku −196 °C.

Zamrazování i chlazení masa má však svá pravidla. Maso z čerstvě poraženého zvířete se musí nejdříve vychladit na teplotu okolo 10 °C a poté počkat, dokud jeho pH neklesne na 6. Poté jej lze zamrazit. V opačném případě bude maso po rozmražení příliš tuhé. Komerčně se maso mrazí při teplotě −29 °C, v domácnostech pak standardně při −18 °C. Takto zmražený kus masa vydrží 1 až 2 roky.

Budoucnost leží ve vysokém tlaku a radioaktivním záření

Budoucnost uchovávání masa nyní leží především ve vývoji dvou různých oblastí. První je vysokotlakové zpracovávání masa, během kterého se na potraviny zabalené v plastovém sáčku vyvíjí tlak o velikosti 45 000 kg na 0,0006 m². Bakterie v mase jsou při takovém tlaku zničeny rozpadem jejich DNA. Nevýhodou je, že stroj na úpravu masa tímto způsobem stojí v přepočtu 60 milionů korun.

Druhou metodou je iradiace. Tento proces v zásadě promění DNA bakterií a mikroorganismů, aniž by jakýmkoliv způsobem kazil jídlo. Vzhledem k technologickým i finančním nárokům obou metod jsou však tradiční metody uchovávání masa stále užívány nejčastěji. V budoucnosti nás jistě čekají velké změny, v nejbližší době se však trend pravděpodobně příliš měnit nebude.

O společnosti Frigomont, a.s.

Společnost Frigomont, a. s., je komplexním dodavatelem technologických celků pro potravinářský, zdravotnický, chemický, výzkumný a farmaceutický průmysl. Frigomont, a.s., je zároveň předním českým výrobcem průmyslových dveří se zaměřením především na čisté prostory, chladírenské dveře, mrazírenské dveře, izolační a hygienické dveře. Je předním dodavatelem chladírenských a mrazírenských boxů, skladů a výroben v potravinářském průmyslu.

Společnost byla založena v roce 1994, kdy stávající vedení společnosti zahájilo podnikatelskou dráhu v oboru servisu, montáže a prodeje chladírenských, mrazicích a klimatizačních technologií u obchodních organizací, potravinářských podniků, podniků veřejného stravování i u občanů. V roce 1997 v souvislosti s rozšiřováním aktivit vzniklo sdružení podnikatelů, které realizovalo dodávky technologií a provádělo inženýring. Postupně se společnost přetransformovala na stavebně inženýrskou firmu působící po celé České republice a v okolních zemích.

Kontakt

Arnošt Čáp

statutární ředitel

mobil: +420 602 325 606

telefon: +420 384 420 415

e-mail: press@frigomont.cz

Z opoždění hlukových map se ministerstvo a Praha viní…

Praha 17. července (ČTK) – Z opožděného vypracování hlukových map, za něž v červnu Česko kritizovala Evropská komise (EK), se ministerstvo zdravotnictví a Praha viní navzájem. Vyplývá to z reakcí hlavního města a ministerstva na kritiku ze strany EK, které zaslaly ČTK.

Ministerstvo podle své mluvčí Štěpánky Čechové čeká s odesláním materiálu EK na vypracovaný akční plán snižování hluku v Praze. Podle mluvčího metropole Víta Hofmana už bylo CD s finální podobou akčního plánu za rok 2016 ministerstvu odevzdáno.

„Vzhledem k technickým potížím na straně ministerstva byla Strategická hluková mapa aglomerace Praha 2012 zadána až v roce 2014 a předána magistrátu v listopadu 2015,“ uvedl Hofman. Tato mapa nezachycovala zásadní změny, které přineslo otevření tunelu Blanka.

Proto hlavní město ministerstvu navrhovalo, že zpracuje její aktualizaci. „Ministerstvo tento postup odmítlo s tím, že aktualizace strategické hlukové mapy není věc města a nová problematická místa budou zahrnuta do strategického plánu pro rok 2017,“ dodal mluvčí magistrátu.

Mapové podklady se aktualizují každých pět let. Aktuálně se podle ministerstva zpracovávají data pro vybrané silnice v Česku. Hotová mají být letos v listopadu. Evropské komisi musí být předána do konce roku, na vypracování akčního plánu pak má město 12 měsíců.

Evropská směrnice o hluku požaduje, aby členské státy přijaly hlukové mapy, které znázorňují zatížení hlukem ve větších aglomeracích, podél hlavních železničních tratí a hlavních silnic a na hlavních letištích. Mapy pak slouží jako základ pro regulaci hluku.

První hlukové mapy zpracoval Státní zdravotní ústav (SZÚ) v letech 2006 a 2007, dále se tvoří v pětiletých cyklech. V období končícím v roce 2012 byly zpracované mapy aglomerací nad 100.000 obyvatel, tedy Prahy, Brna, Plzně, Ostravy, Olomouce, Ústí nad Labem společně s Teplicemi a Liberce společně s Jabloncem nad Nisou. Dále hlavní silnice s provozem více než tři miliony aut za rok, železniční trati s více než 30.000 vlaků ročně a Letiště Václava Havla v Praze.

SZÚ z nich zveřejnil mapové a tabulkové výstupy. Vyplývá z nich, že v Česku bylo v roce 2012 ve dne nadměrnému hluku z hlavních silnic vystaveno přes 91.000 lidí, z hlavních železničních tahů 9300 lidí a z letiště 9600 lidí. Nadměrným hlukem z aglomerací trpělo téměř 174.000 lidí. V noci byla čísla kromě železnice ještě vyšší.

Od konce roku 2018 budou muset státy EU přejít na nová pravidla mapování, připravuje se proto novela vyhlášky, která je upravuje.

van snm

Le Figaro: Proč se někteří lidé neodvažují říci Ne!

Paříž 17. července (ČTK/Le Figaro) – Neodvážili jste se odmítnout pozvání na večírek, ačkoli jste snili o tom, jak se brzy uložíte do postele? Stává se vám to často? Pak možná patříte k těm lidem, kteří se z nejrůznějších důvodů bojí říci druhým Ne!, píše francouzský deník Le Figaro.

Váš přítel se o víkendu stěhuje a požádá vás o pomoc. I když jste unaveni, samozřejmě souhlasíte. Pak jste u všech stěhování, ať jde o přátele, kolegy ze zaměstnání nebo sousedy. Vaším problémem není záliba v pětikilových krabicích, ale neschopnost říci ne.

"Introverti, kteří mají stálou potřebu udělat druhým radost, říkají ano ze strachu, že budou zavrženi. Za tímto chováním se skrývá snaha líbit se druhým a být milován," říká psychoanalytička a psychoterapeutka Fanny Marteauová-Chasserieauová. Jestliže se však tato potřeba stává důležitější než ty vaše a aktivuje se při každé žádosti, může vám to způsobit mnoho problémů.

Sem patří i ti lidé, kteří si koupí boty, jež se jim nelíbí, a to z obavy, aby nenaštvali prodavačku. "Jestliže v zaměstnání stále potřebujete líbit se druhým, vystavujete se hrozbě syndromu vyhoření," varuje Fanny Marteauová-Chasserieauová.

"Někteří lidé se neodvažují říci ne, protože nechtějí druhého zranit, i když velmi dobře vědí, že to, k čemu se zavazují, nemohou splnit. Při takovém jednání však především riskují, že ztratí důvěryhodnost," říká psychoterapeutka.

Lidé, kteří se bojí, jaké důsledky bude mít jejich odmítnutí, mívají malou sebedůvěru. Nejsou schopni naslouchat potřebám druhých ani přihlížet k vlastním potřebám a podle nich odpovědět.

Jestliže přijmeme pozvání na sklenku na jednom konci města pět minut poté, co jsme skončili se cvičením pilates, a zároveň souhlasíme, že s jinou osobou povečeříme na druhém konci města, zaděláváme si na problém. Řekneme-li ano na pět různých pozvání během jednoho dne a myslíme si, že to zvládneme, nenasloucháme svému tělu, které nám vysílá opačné signály.

Fanny Marteauová-Chasserieauová radí toto cvičení: "Snažte se věnovat pozornost svému dýchání, fyzickým pocitům a okolí. To můžete provozovat při škrábání zeleniny nebo při běhání. Dejte si pauzu, zaměřte se na své tělo, napětí svalů a emoce," říká.

A tak když vás požádají o pomoc při stěhování o víkendu, kdy jste chtěli odpočívat, můžete si dát na čas s odpovědí a naslouchat svému tělu.

Jednou z technik, jak umět říci ne, je metoda čtyř etap: zvažte okolnosti, vyjádřete své emoce, specifikujte řešení a vyvoďte z toho důsledky a závěry.

Když vás požádají, abyste zůstali v práci do 21 hodin a dokončili nějakou věc, můžete říci, že sice chápete, jak je to důležité, ale že se tím nyní nemůžete zabývat. Zároveň je třeba nabídnout řešení, aby situace vyzněla pozitivně. Můžete říci, že budete na té věci pracovat zítra a že ji odevzdáte v 11 hodin.

Jestliže něco odmítnete, neznamená to, že jste špatný člověk. "Schopnost říci ne přináší velkou svobodu a umožňuje chránit sama sebe," zdůrazňuje Fanny Marteauová-Chasserieauová.

Nic se však nesmí přehánět. "Nesmíte říkat ne pořád a automaticky. Ti, kdo tak činí, jsou v podstatě jemní lidé, kteří se chrání tím, že vše odmítají. Pokud jde o stěhování přítele, naslouchejte sami sobě. On vás stejně pozve na oslavu přestěhování do nového bytu, i když jste netáhli jeho pračku do šestého patra bez výtahu.

pel lcm

3 zdravotní problémy, které vám může způsobit klimatizace. Jak…

Praha, 17.7.2017 (Guideline)

Blíží se léto a s ním úmorná vedra, proti kterým se bráníme použitím klimatizací. I když je vychlazená místnost v létě velice příjemným útočištěm, způsobuje klimatizace vážné zdravotní problémy způsobené extrémně nízkou nastavenou teplotou nebo nedostatečným čištěním. Přitom zdravějších způsobů, jak v létě z veder nezešílet, je nespočet – od pití dostatečného množství tekutin po použití kvalitních ventilátorů.

Pokud používáte klimatizaci, možná jste to zažili – nepříjemné pocity v krku, nachlazení, pálení očí. Z části si za tyto problémy můžeme sami, protože nedodržujeme doporučené nastavení, kdy se teplota v místnosti nemá lišit o více jak 5 °C oproti venkovnímu prostředí. Vliv na naše zdraví má ale také to, jak je klimatizace kvalitní a jak moc ji čistíme, na což mnoho lidí zapomíná.

Nenechte angínu zaútočit

Rýma, bolest v krku, či dokonce angína. Až takové následky může mít nepřiměřené použití klimatizace. „Suchý vzduch z klimatizace způsobuje překrvení, otok a vysychání sliznic, zhoršení imunitní bariéry sliznic, takže dochází k častějšímu onemocnění horních a dolních cest dýchacích,“ vysvětluje praktický lékař MUDr. Michal Hondl.

Aby žádné oko nezůstalo suché

Se suchým vzduchem z klimatizace se pojí další problém, a to syndrom suchého oka. „S touto poruchou se velmi často potýkají lidé pracující v moderních klimatizovaných budovách. Potíž je zejména v tom, že v takových prostorách tráví lidé většinou dlouhé hodiny sledováním obrazovky počítačů. Komplikace pak způsobuje nejen suchý vzduch, ale zejména snížená frekvence mrkání. Při zvýšeném soustředění během čtení a práce na počítači totiž mnohem méně pohybujeme očními víčky. A tím dochází k většímu odpařování slzného filmu z povrchu otevřeného oka a ke špatnému zvlhčování, což může vést až k nepříjemným pocitům," vysvětluje MUDr. Lucie Valešová z oční kliniky DuoVize.

Blokáda krku

Studený vzduch proudící z klimatizací není nic zdravého ani pro váš pohybový aparát. Záhadně se vám zablokuje krk, bolí váš v kříži a ramena vás pnou jako kdybyste na nich nesli stokilový náklad? Příčinu můžete hledat právě v klimatizaci.

Tip pro zdraví

Je samozřejmé, že se zodpovědným používáním klimatizace se vám tyto problémy mohou naprosto vyhnout, je ale vhodné zvážit i alternativy, které mohou negativní vliv na zdraví výrazně omezit. Skvělé jsou v létě například ventilátory, opět je ale nutné vybrat opravdu kvalitní, ideálně bezlopatkový, který umí lépe distribuovat vzduch po místnosti než klasické lopatkové, které vzduch spíš pouze rozvíří. „Ventilátory bez lopatek dokáží ovlivnit proudění vzduchu tak, aby směřovalo přímo na vás, nebo vhánělo vzduch vysokou rychlostí skutečně po celé místnosti. Díky tomu posílá ventilátor silný nepřetržitý proud vzduchu tam, kde ho chcete mít a rozptyluje tak místa chladného nebo teplého vzduchu v daných prostorech,“ říká James Dyson, britský vynálezce bezlopatkových ventilátorů a dalších šikovných přístrojů, které nám usnadňují život. 

Sestry z domovů pro seniory příspěvek 2000 Kč zřejmě…

Praha 16. července (ČTK) – Příspěvek 2000 korun pro zdravotní sestry za práci na směny u lůžek pacientů, který se vyplácí od července, zřejmě nedostanou zdravotnice a zdravotníci v domovech pro seniory a zařízeních pro postižené. Dotace na dvoutisícové přilepšení, které poskytlo ministerstvo zdravotnictví, se týkají jen personálu v nemocnicích. Na nerovné podmínky upozornili poslanci sněmovního sociálního výboru. Ministerstvo práce, pod které seniorské domovy spadají, sestrám příspěvek dorovnat nemůže.

„Jsme z toho nešťastní. Příjemcem dotací (ministerstva práce) nemůže být zdravotnický personál z pobytových zařízení. Z našeho resortu není možné financovat tyto personální náklady,“ řekla náměstkyně ministerstva práce Zuzana Jentschke Stöcklová (ČSSD).

Experti poukazují na to, že péče o nesoběstačné klienty v domovech pro seniory a v léčebnách dlouhodobě nemocných (LDN) a nemocnicích je téměř stejná. Podle odborů mají sestry v domovech ale nižší výdělky než jejich nemocniční kolegyně, zdravotní pojišťovny za jejich práci platí méně. Na dvoutisícový příplatek, který schválila vláda ve svém nařízení o červencovém růstu platů, vyčlenilo ministerstvo zdravotnictví dotace. Ty putují do státních nemocnic a do krajů, které je rozdělí ostatním zdravotnickým zařízením.

„Dotace ministerstva zdravotnictví se sestrami v domovech důchodců nepočítají. Provozovatelé by podle nařízení měli příspěvek zajistit, nemají na to ale zdroje,“ uvedl poslanec Vít Kaňkovský.

Domovy pro seniory a postižené se stejně jako nemocnice potýkají s nedostatkem personálu. Nynější opatření by mohlo situaci podle poslankyně Jany Hnykové (nezařazená) ještě zhoršit a péči o seniory a handicapované ohrozit. „Je to diskriminace sester v domovech. Už říkají: Půjdeme do nemocnic. Tam je přivítají, protože je sester nedostatek. Kraje se prý usnesly, že sestrám v pobytových zařízeních snad dají 1000 korun, aby je tam udržely. To není řešení,“ míní Hnyková.

Zdravotní a sociální péči se v Česku dlouhodobě nedaří propojit. Překážku představuje právě financování. Zdravotní pojišťovny nechtějí hradit ošetřování v sociálních zařízeních a ministerstvo práce, které poskytuje dotace a příspěvky na péči, zas nechce platit léčbu.

„Dalo by se předpokládat, že když klíčová ministerstva má jedna strana, mělo by dojít k dohodě, a to ve zdravotně sociálním pomezí nedošlo,“ řekla poslankyně vládního hnutí ANO Radka Maxová. Resorty zdravotnictví a sociálních věcí v tomto volebním období řídí ČSSD.

Odbory usilují dlouhodobě o to, aby se ohodnocení sester ve zdravotnictví a v sociálních službách srovnalo. Podmínky vyplácení dvoutisícového příspěvku odboráři kritizovali. Podle odborového svazu zdravotnictví a sociální péče nadělala nastavená pravidla „zlou krev“ i v samotných nemocnicích. Na 2000 korun totiž dosáhnou jen sestry, které pracují samostatně na směny u lůžek či na porodních a operačních sálech. Zdravotnice a zdravotníci, kteří pracují na směny a pod dohledem, nemají na příspěvek nárok. Týká se to i ošetřovatelek a sanitářů.

Příplatek upravuje vládní nařízení o změně tarifních tabulek. Odbory žádají, aby pravidla pro vyplácení vláda změnila, až bude předpis upravovat kvůli růstu platů ve veřejném sektoru. Podle dosavadních vyjednávání předáků s kabinetem by se tarify mohly měnit od listopadu.

ktk rot

ČT natáčela v sušické nemocnici detektivní seriál Vzteklina

Sušice (Klatovsko) 14. července (ČTK) – Režisér Tomáš Bařina natáčel v sušické nemocnici svůj seriálový debut s názvem Vzteklina. Točilo se za plného provozu nemocnice. Na nemocničních chodbách odříkávaly své dialogy známí herci, jako například Kryštof Hádek nebo Filip Čapka, řekl dnes ČTK mluvčí nemocnice Pavel Pechoušek.

V nemocnici se natáčela klíčová scéna. „Vypluje na povrch rozuzlení, které ukazuje motivaci k činu hlavní záporné postavy série,“ uvedl Bařina. Po 52 natáčecích dnech mu zbývá natočit ještě zhruba třetina seriálu. Příběh Vztekliny je situován do šumavské vesnice, kde se objevují nakažená zvířata. Seriál podle tvůrců slibuje šest hodin permanentního napětí plného tajemna a skrývající děsivé příběhy poválečné česko-německé vesnice.

Polovina děje je situována do šumavských exteriérů. Bařina, který je tvůrcem celovečerních snímků Bobule nebo Román pro muže, ocenil spolupráci s personálem nemocnice. „Když běží kamera a vystoupí z výtahu zmatený pacient, tak je to často i ku prospěchu celého záběru, i kdyby se do filmu měl dostat pouze zvuk,“ řekl. V komparzu se objevuje hodně místních obyvatel.

Hádek, který hraje virologa Pavla Rogla, hledá příčinu nákazy vzteklinou a dohlíží na vakcinaci. Pověřen je také vypracováním odborného posudku pro kriminalisty vyšetřující záhadnou dvojnásobnou vraždu, která se stala v okolních lesích. Nelze totiž vyloučit, že má spojitost s nákazou.

„Jsem rád, že prostředí naší nemocnice je pro filmaře atraktivní. Vždyť se nedávno objevila v obou řadách momentálně nejsledovanějšího seriálu Policie Modrava,“ řekl ředitel Petr Čapek.

Filmový štáb se nejvíce pohybuje v okolí Sušice, zejména v obci Dolní Těšov, což je seriálová obec s názvem Bučina. Právě zde se začnou objevovat zvířata nakažená vzteklinou. Mimo Sušici natáčel také v Rejštejně, Albrechticích, Nuzerově nebo na hradě Kašperk. Režisér se těší, až s kamerou zavítá do zaniklé vesnice Wunderbach u Rejštejna nebo do Prášil. ČT by měla seriál vysílat v lednu příštího roku.

C. K. veřejná okresní nemocnice Františka Josefa I. v Sušici byla otevřena v roce 1898. Teď má 160 lůžek a přes 200 zaměstnanců.

Václav Prokš kš

WHO: Cholera by se letos mohla šířit při pouti…

Ženeva 14. července (ČTK) – Cholera, kterou už se v Jemenu nakazilo více než 330.000 lidí, by se mohla rozšířit mezi účastníky muslimské pouti do Mekky, která letos připadá na přelom srpna a září. Oznámila to dnes Světová zdravotnická organizace (WHO). Obavy panují i přesto, že Saúdská Arábie bývá většinou na zvládnutí případného šíření epidemií připravena.

Poutě se každoročně účastní přes dva miliony muslimů z království i ze zahraničí. WHO upozorňuje, že hrozí nejenom šíření cholery, ale také žluté zimnice, viru zika nebo tropické horečky.

Odborník na problematiku cholery ve WHO Dominique Legros řekl, že v Saúdské Arábii se díky vhodným opatřením s cholerou nesetkali mnoho let. „Nezapomeňme, že dnes hovoříme o Jemenu a že do Saúdské Arábie přijíždějí lidé z mnoha zemí. Nemoc se tam díky životní úrovni, zejména díky přístupu k vodě a hygienickým podmínkám, dosud neobjevila. Podle mého názoru jsou dobře připraveni,“ řekl Legros.

V Jemenu panuje od roku 2014 občanská válka a cholera se tam šíří od prosince. Nakazilo se na 332.000 lidí a více než 1600 osob už choleře podlehlo. Onemocnění se šíří nakaženou vodou a projevuje se hlavně akutním průjmem. Inkubační doba se pohybuje v řádu hodin. Pokud nedostane člověk rychle léky, může ho nemoc zabít do několika hodin.

Legros také poznamenal, že lidé, u kterých se příznaky projeví, představují pouze špičku ledovce. U 80 procent nakažených se totiž žádné projevy neukážou.

OSN viní válčící strany v Jemenu, k nimž patří také Saúdská Arábie, že šíření cholery napomáhají. K milionům Jemenců se nedostává dostatek humanitární pomoci a mnozí jsou na pokraji smrti hladem.

Cholera se v Jemenu začala šířit v druhé vlně v dubnu a podle WHO denně přibývá až 6000 nových případů. Z údajů ale také vyplývá, že počet úmrtí začal klesat – zatímco v minulých týdnech umíralo denně 20 až 40 lidí, v posledním týdnu to bylo v průměru asi devět osob.

sva spr

AFP: Seniorka v JAR běhá půlmaratony

Johannesburg 14. července (ČTK/AFP) – S čepicí na hlavě se Deirdre Larkinová pouští do osmikilometrového tréninkového běhu na předměstí Johannesburgu. Ve svých pětaosmdesáti letech tato bývalá klavíristka, která začala běhat až ve vyšším věku, zaběhne půlmaraton za necelé dvě hodiny, píše agentura AFP.

„Do osmasedmdesáti let jsem naposledy běhala na střední škole,“ svěřuje se v malé místnosti zcela zasvěcené jejím sportovním úspěchům, kde stěnu pokrývá na 500 medailí.

Vedle nejrůznějších ocenění jsou zde výstřižky z novin a diplomy z různých závodů, svědčící o rostoucí proslulosti maratonské babičky. Deirdre se stala atrakcí závodů, jichž se účastní.

„Když mě lidé předbíhají – a hodně mě jich předbíhá – zdraví mě. Říkají mi: vás jsme viděli v televizi. Nemluvíme však spolu příliš, protože musíme vydržet s dechem,“ říká Deirdre Larkinová poté, co uběhla v Pretorii deset kilometrů.

„Je velmi inspirující vidět někoho tak starého, jak takhle běhá. Doufám, že budu běhat a zůstanu ve formě až do devadesátky!“ směje se třicátnice Andisiwe Matshobová.

Britskou klavíristku, která přijela v roce 1970 do Jihoafrické republiky, nic nepředurčovalo k tomu, že bude sbírat medaile. Počátkem tisíciletí jí lékař oznámil, že má osteoporózu, na niž léky, injekce a dokonce ani jóga nemají žádný účinek.

V roce 2010 jeden z jejích čtyř synů krátce pobýval v jejím domě v Randburgu, čtvrti střední třídy v Johannesburgu.

„Můj syn běhal třikrát týdně. Řekla jsem si, že ho doprovodím. Zpočátku jsem jen chvilku běžela a pak jsem musela zvolnit,“ vzpomíná.

Za sedm let však učinila obrovský pokrok. Letos v dubnu byla dokonce pozvána na závod v Ženevě, kde se běželo deset kilometrů podél Ženevského jezera.

Je třeba říci, že Deirdre dodržuje režim hodný vrcholového sportovce: žádný cukr, žádná sůl, žádná káva a denně vstává v pět hodin, aby šla trénovat.

Loni zaběhla 65 závodů, z toho několik půlmaratonů. Vytvořila světový rekord v kategorii běžců starších osmdesáti let na 21 kilometrů: dvě hodiny a pět minut.

„Pokaždé, když doběhnu nějaký závod, nemohu uvěřit, že se mi to podařilo,“ říká Larkinová.

„Krev mi v žilách obíhá rychleji, cítím všechny svaly, ani jsem nevěděla, že jich mám tolik. Cítím se tak živoucí, mám mnohem více energie,“ dodává.

Když skončí sportovní dopoledne, Deirdre se neoddává siestě. Každé odpoledne jezdí do soukromé střední školy na severu města, kde dává hodiny klavíru.

„Po hodině jsem vyčerpaná. Ale když se podívám na Deirdre, uvědomím si, že mohu hodně dokázat, protože ona vzdoruje osudu,“ říká s nadšením její sedmnáctiletá žačka Vuyo Tshweleová. „Je pro mě inspirací, dokazuje, že věk je jen číslo. Většina lidí si myslí, že jsou příliš staří, aby něco dokázali, ale ona v pětaosmdesáti letech běhá rychleji než lidé mého věku,“ dodává.

V září bude Deirdre Larkinové šestaosmdesát let. Vůbec však nehodlá zpomalit tempo. „Nedovedu si představit život bez běhání. Bylo by to jako pomalá smrt. Budu běhat, dokud to půjde. Jsem si jistá, že bych to dokázala i s jednou nohou,“ prohlašuje.

pel hej

ESTETICKÉ OPERACE – Je vhodné je podstoupit v létě?

Praha, 14.7.2017 (Guideline)

V jakém ročním období podstoupit estetickou operaci zvažuje každý, kdo se na ni chystá. Lékaři spíše preferují chladnější měsíce roku, ale pro pacienty přináší určité výhody i samotné léto.

Obecně se dá říci, že spektrum prováděných operací se na klinikách plastické chirurgie s ročním obdobím příliš nemění, i když pro některé operace lékaři teplé měsíce roku příliš nedoporučují. Důvody jsou jednoduché – sluneční záření a větší teplo kladou na každého operovaného mnohem vyšší nároky. Horké dny mohou zhoršit hojení, zvýšené pocení může způsobit podráždění a nedostatečná ochrana operované partie a jizev před sluncem zase přináší riziko vzniku hyperpigmentací (zhnědnutí).

„Hyperpigmentace způsobené nedostatečnou ochranou před sluncem se mohou objevit na jakékoli operované části těla, ale tohoto problému se nejvíc obáváme zejména na obličeji,“ vysvětluje MUDr. Dušan Záruba, primář Ústavu estetické medicíny, a upřesňuje: „proto je na jaře a v létě vhodné provádět v obličeji spíše operace, které se operují speciálním způsobem, tedy bez vzniku vnějších jizev. K takovým patří operace nosu, prováděná nosními dírkami, brada operovaná přístupem z dutiny ústní, event. operace čela endoskopicky, kde jsou jizvy velmi malého rozsahu (1,5 cm) navíc umístěné ve vlasech. Musíme však počítat s tím, že v teplém letním počasí pooperační otoky ustupují pomaleji a tím se může prodloužit doba rekonvalescence.“

Ale ani operace na ostatních částech těla nejsou zcela vyloučeny, ostatně operovaná místa se dají i v teplých dnech celkem snadno zakrýt lehkým a vzdušným oděvem. V každém případě je v teplém období u některých operací léčba a rekonvalescence náročnější. To zejména po operaci křečových žil, po liposukci či operaci prsů, kdy se určitou dobu musí nosit speciální pooperační prádlo nebo elastické punčochy, které v teplém počasí obtěžují a hůře se zakrývají. Po každé estetické operaci je navíc nutné určitou dobu nesportovat, nechodit se koupat, neopalovat se. A to se v teplých letních dnech, jakmile dojde ke zhojení a operovanému se uleví, jen těžko dodržuje. Na sluníčku i v polostínu bývá příjemně, ale jizvy je třeba zakrývat a důsledně chránit před sluncem oděvem a pomocí speciální kosmetiky. A to nejen těsně po zhojení rány, ale ještě minimálně 1-2 měsíce po zákroku.

Operace místo dovolené

Při vybírání termínu operace vždy ale záleží na konzultaci s lékařem, na přístupu samotného pacienta a také na jeho „disciplíně“. Jsou totiž lidé, kteří si estetickou operaci na letní měsíce delší dobu cíleně plánují – herci, veřejně činné osoby, politici, učitelky a učitelé, lidé pracující v zahraničí nebo u zahraničních firem, ale i maminky, které během roku nemají zajištěno hlídání dětí. Dobu dovolených a menší pracovní nápor zkrátka využijí k tomu, na co jim během roku nezbyl čas nebo si to nemohou z časových důvodů a pracovního vytížení dovolit. Navíc v době dovolených se každý, kdo nechce být nějaký čas vidět, snadněji a bez složitého vysvětlování „ztratí“.