Čechů s brýlemi přibývá. Jak vidí svět lidé s oční vadou?

PRAHA, 10. ZÁŘÍ 2018 (GEMINI) – Zrak se Čechům v posledních letech stále zhoršuje. Brýle nebo kontaktní čočky nosí zhruba každý druhý Čech. Frekventovaným onemocněním, o kterém se stále častěji mluví, je syndrom suchého oka. Ten v současnosti trápí každého sedmého Čecha.

Mezi nejčastější oční vady patří krátkozrakost, dalekozrakost, vetchozrakost a astigmatismus. U mladých lidí je nejvíce rozšířená krátkozrakost. V pozdějším věku – typicky nad 40 let – je téměř u většiny populace rozvinuta vetchozrakost. Stále více lidí trápí syndrom suchého oka. „Počet lidí s dioptrickou oční vadou každým rokem roste, nejvíc přibývá lidí s krátkozrakostí, na které se velkou mírou podílí nadměrná práce do blízka, například na počítači nebo mobilním telefonu. Čím dál větším problémem začíná být takzvaný syndrom suchého oka, který také způsobuje častá práce s počítačem, tabletem nebo mobilem. Při těchto činnostech totiž člověk intuitivně méně mrká a povrch oka rychle osychá. To způsobuje pálení a řezání očí. Také klimatizované prostory se svým suchým vzduchem přispívají k vysychání očí a snížené produkci slz. Ty je potřeba nahradit kapkami ve formě umělých slz. Tyto problémy má v současné době každý sedmý člověk. Léčba syndromu suchého oka je možná několika způsoby – aplikací umělých slz nebo speciálním přístrojem, který znovu aktivuje činnost slzných žláz. Pacientům s podrážděnýma očima z důvodu nedostatku slz nebo jejich snížené kvality také doporučujeme užívání vhodných doplňků stravy, které fungují i jako prevence,“ uvedl Pavel Stodůlka, přednosta sítě očních klinik Gemini.

Většina zrakových potíží se projevuje pozvolna. Pokud jsou příznaky odhaleny včas, lze řadu očních vad vyléčit nebo jejich zhoršování zpomalit. Zanedbaná dioptrická vada se ale může začít velmi rychle zhoršovat. Jak se nejčastější oční vady projevují? „Krátkozrakost způsobuje zhoršené vidění do dálky, na čtení vidí člověk dobře. Dalekozrací lidé vidí hůř jak na dálku, tak i na blízko. Vetchozrakost ovlivňuje vidění do blízka a lidé si musejí brát na čtení brýle, do dálky vidí dobře. Astigmatismus ovlivňuje vidění na blízko i do dálky, kvalita vidění závisí na velikosti vady. Nízká hodnota nebývá patrná, u vyšších stupňů astigmatismu se objevuje snížená ostrost vidění, zhoršené vnímání detailů a kontrastů, pokřivený a deformovaný obraz, který může vést například k záměně písmen v textu,“ popsal Karel Liška, hlavní optometrista oční kliniky Gemini.

Nejdřív brýle, potom operace. Každá dioptrická vada lze řešit brýlemi, což je nejjednodušší forma korekce a mezi Čechy i nejvyhledávanější. Roste ale obliba laserových operací, které dioptrickou vadu vyřeší jednou provždy. „Většina našich pacientů má zkušenosti s nošením dioptrických brýlí nebo kontaktních čoček. Jen málo pacientů se ihned po zjištění dioptrické vady rozhodne pro operaci. Lidí, kteří se ale chtějí oční vady zbavit chirurgicky, každým rokem přibývá. Brýle totiž lidi často obtěžují během sportu, někdy jich potřebují i několik – na čtení, řízení, běžné nošení, ztrácí je a častým důvodem je i estetika a pohodlí, ne každému jednoduše brýlové obruby, ať už jsou jakékoli, sluší a ne každý je na obličeji snese. Ideálním věkem pro laserovou korekci oční vady je 18 až 40 let, kdy je oční vada ustálena. Brýlí se ale mohou zbavit i starší pacienti, u nich se zpravidla volí jiná metoda než laserová korekce. Kupříkladu výměna nitrooční čočky za multifokální nebo implantace presbyopické fakické čočky,“ vysvětlil Pavel Stodůlka.

Častým onemocněním je i šedý zákal. V Česku jím trpí až půl milionu lidí. U pacientů starších 60 let toto onemocnění ohrožuje dokonce každého druhého. Ve věku 75 až 85 let má šedý zákal 90 procent lidí. „Šedý zákal se projevuje zhoršením vidění do dálky i při čtení, změnou dioptrií. Léčit se dá jen operativně, tedy vyjmutím zakalené čočky ven z oka a nahrazením umělou nitrooční čočkou. Operace šedého zákalu patří k běžným ambulantním zákrokům a hradí ji pojišťovna. Šedý zákal lidé často zaměňují za zelený, ten má ale jiný průběh a zcela vyléčit nelze. Zelený zákal se projevuje zhoršením periferního vidění, což pacient nemusí ze začátku vůbec poznat, proto jsou tak důležité pravidelné kontroly u očního lékaře. Léčí se trvalou aplikací kapek, v některých případech se dá zvážit i operativní přístup. Na rozdíl od šedého zákalu, který se operací odstraní celý, se zelený zákal operací jen pozastavuje, nikdy se zcela nevyléčí,“ řekl Pavel Stodůlka.

PROJEVY NEJČASTĚJŠÍCH OČNÍCH VAD

Krátkozrakost je oční vada, při které se paprsky světla sbíhají už před sítnicí, a na sítnici tak nevzniká ostrý obraz. Projevuje se neostrým viděním do dálky. Koriguje se brýlemi, kontaktními čočkami nebo operací, která se provádí buď laserem, nebo implantací nitrooční čočky.

Dalekozrakost – při této oční vadě se paprsky světla usměrněné čočkou sbíhají až za sítnicí, a na sítnici tedy nevzniká ostrý obraz. Projevuje se špatnou viditelností na čtení. Stejně jako krátkozrakost se koriguje brýlemi, kontaktními čočkami nebo operací, která se provádí buď laserem, nebo implantací nitrooční čočky.

Astigmatismus je oční vada, která se vyskytuje často společně s krátkozrakostí nebo dalekozrakostí. Oko má rozdílnou lomivost v různých směrech. Koriguje se cylindrickým sklem v brýlích nebo laserovou operací, jen výjimečně kontaktními čočkami.

Šedý zákal je zkalení oční čočky. Vyskytuje se především ve vyšším věku, ale výjimečně i u mladých lidí nebo i dětí. Pacient hůře vidí na dálku i na blízko, jako by se díval přes špinavé sklo. Jedinou možnou léčbou je operace, při níž je zakalená čočka nahrazena umělou nitrooční čočkou. V rozvojových zemích je jednou z hlavních příčin slepoty.

Zelený zákal na rozdíl od šedého zákalu neznamená zkalení očních struktur, ale poškození zrakového nervu vysokým nitroočním tlakem. Je zrádný tím, že se nemoc z počátku nemusí nijak projevit. Proto je důležitá včasná diagnostika. Zvýšený nitrooční tlak může odhalit pouze lékařské vyšetření. Pokročilý glaukom způsobuje výpadky zorného pole.

SOUKROMÁ OČNÍ KLINIKA GEMINI, www.gemini.cz

Soukromá oční klinika Gemini rozvíjí dlouholetou tradici zlínské oční chirurgie. První z poboček byla otevřena ve Zlíně v roce 2003 jako jedna z prvních soukromých očních klinik v Česku. V současné době provozuje klinika v České republice devět pracovišť: ve Zlíně, v Průhonicích u Prahy, Praze-Krči, Českých Budějovicích, Ostravě, Vyškově, Brně a Novém Jičíně. Jako jediná česká oční klinika otevřela pracoviště také ve Vídni. Vedle operací zbavujících pacienty potřeby nosit brýle a operací šedého zákalu se na klinikách provádějí i estetické zákroky, jako například plastika horních a dolních víček. V čele týmu operatérů stojí světově uznávaný oční chirurg prim. MUDr. Pavel Stodůlka, Ph.D., FEBOS-CR.

prim. MUDr. PAVEL STODŮLKA, Ph.D., FEBOS-CR, www.lasik.cz

Studium medicíny na Univerzitě Palackého v Olomouci ukončil v roce 1989 s vyznamenáním a pochvalou rektora. V roce 2000 absolvoval postgraduální studium na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové s tématem disertace metoda LASIK, kterou v ČR zavedl. Zkušenosti s oční chirurgií sbíral i po světě, hlavně v Kanadě. Působil jako přednosta očního oddělení Baťovy nemocnice ve Zlíně. V roce 2003 založil soukromou oční kliniku Gemini – největší soukromou oční kliniku v Česku. Několik očních operací, například centraci vychýlené lidské čočky, provedl jako první oční chirurg na světě a řadu očních operací zavedl jako první v Česku. Přednáší na prestižních mezinárodních očních kongresech a vyučuje v kurzech pro zahraniční oční lékaře.

Ministr trvá na tom, aby zdravotníci nedostali plošně přidáno

Praha 9. září (ČTK) – Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) trvá na tom, aby platy ve zdravotnictví od příštího roku nerostly plošně. Případné debaty o protestech zdravotníků kvůli tomuto zvyšování považuje za nepatřičné. O řešení situace se dá stále jednat. Vojtěch to dnes řekl v diskusním pořadu České televize Otázky Václava Moravce. Prostor k dohodě vidí i předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Dagmar Žitníková.

„Jsme radikální, zadání bylo deset procent, ale je stále prostor k dohodě. Myslím si, že peníze na to jsou,“ řekla v pořadu Žitníková, podle níž bude o situaci jednat v pondělí výkonná rada odborového svazu.

Na plošném desetiprocentním zvýšení platů lékařů trvá Lékařský odborový klub (LOK), podle jehož předsedy Martina Engela ho přislíbila lékařům vláda. „Jsem zavázaný k tomu nejednat o ničem jiném,“ řekl dnes ČTK po víkendové konferenci odborového klubu. Nejde podle něj jen o peníze, ale i pracovní podmínky, když podle Engela chybí nejméně 3000 lékařů.

Ve čtvrtek mají zástupci LOK jednat s ministrem. V případě nedohody hrozí odbory tím, že lékaři přestanou sloužit přesčasy nad zákonný limit. „Pořádat shromáždění před ministerstvem nemá cenu a omezovat provoz ve smyslu, že jako budeme stávkovat, ve zdravotnictví nejde,“ uvedl.

Ministr dnes prohlásil, že desetiprocentní plošné navýšení platů určitě nebude, nejsou na to podle něj peníze a nepovažuje to ani za správné. Podle něj by naopak bylo dobré zvýšit příjmy nízkopříjmovým skupinám ve zdravotnictví, zejména mladým lékařům, aby byli motivováni jít do nemocnic. V souvislosti se situací sester ve směnném provozu, kterých je nedostatek, pak připomněl, že dostanou přidáno od příštího roku 5000 korun.

Samotná lékařská profese je podle ministra ale jednou z nejlépe placených v ČR. „Bavit se v této situaci o nějaké stávce, mi přijde nepatřičné,“ doplnil Vojtěch.

Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče v polovině srpna kvůli tomu, aby vláda sestrám a dalším zaměstnancům v oboru přidala příští rok k platům deset procent, vyhlásil stávkovou pohotovost. Podle Žitníkové svaz tehdy odboráře také vyzval, aby lépe sledovali situaci v nemocnicích ohledně porušování zákoníku práce – překračování limitů přesčasů a mimořádných událostí. „My jsme se rozhodli, že do nemocnic po x letech chceme poslat inspektoráty práce,“ řekla. Odbory tím chtějí podle ní docílit toho, aby práce v nemocnicích byla bezpečnější. Stávku Žitníková ale vyloučila, odbory podle ní nechtějí ohrozit pacienty. Zdravotníci by však měli dodržovat zákoník práce.

Koncem prázdnin se vláda dohodla s odbory, že platy ve veřejném sektoru vzrostou od ledna a většině pracovníků veřejných služeb se zvednou tarify o pět procent, policistům a hasičům o dvě procenta. Sestry ve směnném provozu dostanou podle tehdejší dohody o 5000 korun víc na osobu, v průměru je to podle Vojtěcha asi 15 procent navíc. Jednání o platech zdravotníků měla ale dál pokračovat.

Vojtěch dnes uvedl, že financování zdravotnictví nemůže vyřešit ani jeden ministr, ani jedna vláda, proto by chtěl k tématu svolat na podzim kulatý stůl politických stran. Podle Žitníkové by se měly mimo jiné zvýšit platby za státní pojištěnce, tedy děti, seniory a nezaměstnané, a za osoby samostatně výdělečné činné (OSVČ), které by se měly na systému podílet solidárněji. Možné navýšení plateb za OSVČ je podle Vojtěcha ale i na rozhodnutí vlády a ministerstva financí. „Je možné se bavit o nějakém navýšení, ale samozřejmě budou křičet z Hospodářské komory. Nebojím se křiku,“ dodal k tomu ministr.

ktp mbc gcm jpt

Německu chybějí orgány k transplantacím, zvažuje změny zákonů

Berlín 8. září (zpravodaj ČTK) – Německo se potýká s nedostatkem orgánů, jež by mohly zachránit život lidem, kteří potřebují transplantaci. Ministr zdravotnictví Jens Spahn (CDU) proto navrhuje změnit současné zákony tak, aby bylo možné použít k transplantaci rovněž orgány od lidí, kteří s tím před smrtí nevyjádřili výslovný souhlas. Nově by stačilo, že s tím oni sami nebo jejich příbuzní nevyjádřili nesouhlas. Takový postup, který je například v České republice zcela běžný, ale v Německu vzbuzuje kontroverze.

Na transplantaci nyní ve spolkové republice podle ministerstva zdravotnictví čeká asi 10.000 lidí. Za celý loňský rok pro ně ale byly k dispozici orgány jen 800 dárců. Aby se naděje lidí, kteří potřebují transplantaci, zvýšily a přibylo dárců, je podle ministra nutná legislativní změna, i když je si podle svých slov vědom toho, že půjde o zásah do svobody jednotlivce. „Jen tak se darování orgánů stane normálem,“ myslí si.

Jeho plány, kterými by se měl brzy zabývat parlament, přivítala kancléřka Angela Merkelová (CDU). Čtyřiašedesátiletá politička, která už nyní má dárcovský průkaz, je přesvědčena, že chystaná změna může skutečně pomoci lidem, kteří musejí třeba několikrát týdně docházet na dialýzu, nebo osobám s jinými závažnými zdravotními problémy. „Já to podporuji a považuji za důležité, že o tom budeme jednat v parlamentu. Tam to patří. Každý o tom musí pak rozhodnout podle svého svědomí,“ řekla.

S takovou formou rozhodování, při níž nejsou politici vázáni doporučením své strany, ale rozhodují každý podle sebe, počítají i další představitelé vládní koalice. Návrh, který má parlament projednat nejprve nezávazně, přitom většina z nich podporuje. Jasně pro návrh se vyslovili zdravotnický expert koaliční sociální demokracie Karl Lauterbach i šéfka Zelených Annalena Baerbock. Podpora přišla také ze strany bavorského premiéra Markuse Södera (CSU), který ale požaduje, aby byla změna postavena na společenském konsenzu.

K tomu je ale zatím podle průzkumu veřejného mínění institutu YouGov poměrně daleko. Návrh v zásadě nebo zcela podporuje 46 procent dotázaných, 38 procent Němců je ale proti.

Jeden z argumentů proti změně zformuloval předseda ústředního výboru německých katolíků Thomas Sternberg, podle něhož je pochybné, jestli by navrhované řešení bylo etické. „Cíl je správný. Metoda je špatná. Lásku k bližnímu není možné vynutit zákonem,“ napsal zase v komentáři list Süddeutsche Zeitung, podle něhož lidská důstojnost nekončí smrtí mozku, ale patří k ní i to, že lidé mohou automaticky počítat s nedotknutelností svého těla i po smrti.

Které argumenty nakonec v debatě převáží, se ukáže v příštích měsících.

Martin Weiser spr

Ministerstvo zdravotnictví spustilo portál zdravotnické techniky

Praha 7. září (ČTK) – Ministerstvo zdravotnictví spustilo internetový portál, na kterém pacienti najdou informace o dostupnosti zdravotnické techniky v českých nemocnicích. Web https://ztnemocnice.uzis.cz/ v současné době zobrazuje 14.857 přístrojů u 206 poskytovatelů zdravotních služeb ve 14 krajích a pacienti si tak mohou vybrat, která nejbližší nemocnice od jejich bydliště má přístroj, který potřebují pro své vyšetření. ČTK to dnes sdělilo tiskové oddělení ministerstva.

„Dosud nikdo nevěděl, kde se jaká zdravotnická technika nachází. My jsme ji za posledních několik měsíců zmapovali a nabízíme pacientům její ucelený přehled,“ uvedl ke vzniku webové portálu ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO).

Lidé si prostřednictvím webu mohou zobrazit mapu přístrojů podle vybraného poskytovatele, kategorie přístroje, regionu nebo podle dostupnosti k bydlišti. Ministerstvo na tvorbě portálu spolupracovalo s Ústavem zdravotnických informací a statistiky a na web budou postupně přidávat další přístroje podle toho, jak jim budou jednotliví poskytovatelé zdravotních služeb dávat souhlas se zveřejněním příslušných informací.

Mapa zdravotnické techniky je propojena s Národním registrem poskytovatelů zdravotních služeb, který poskytuje přehled o všech poskytovatelích zdravotních služeb v ČR a o rozsahu jejich péče.

ktp snm

Z protialkoholního oddělení je po 70 letech Klinika adiktologie

Praha 7. září (ČTK) – Z protialkoholního oddělení založeného před 70 lety Jaroslavem Skálou je Klinika adiktologie, která je podle odborníků unikátním zařízením. Věnuje se léčbě závislých, ale i výzkumu a vzdělávání. Podle děkana 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Aleksiho Šeda, která ji zřizuje spolu se Všeobecnou fakultní nemocnicí, připravuje po bakalářském a magisterském studijním programu také program Ph.D. a diskutuje i o možnosti vzdělávat zahraniční studenty.

„Pracoviště je ze světového pohledu originální v tom, že problematiku adiktologie, která ve svých počátcích byla hodně aplikovaná, postavilo v současnosti na vědních základech a od toho se odvíjí i výchova nových odborníků,“ řekl Šedo na nedávné tiskové konferenci k léčbě závislosti na alkoholu u žen.

Podle primáře kliniky Petra Popova psychiatr Jaroslav Skála 7. září 1948 přišel s několika prvními pacienty se závislostí na alkoholu na zahradu tehdejší budovy a začal ordinovat. O několik let později vznikla první protialkoholní záchytná stanice. Popov připomněl, že podobná zařízení existovala už před druhou světovou válkou. Jejich cílem ale bylo opilé jen odklidit a nevěnovala se jejich léčbě.

„Záchytná stanice to byl takový vývozní artikl. Nejprve v socialistických zemích, potom také jinde ve světě, například v USA. Začala vznikat podobná zařízení napodobující to, co Skála založil v Apolináři v roce 1951,“ uvedl Popov.

Postupně Skála program rozvíjel v ucelený systém péče. Vznikala pobytová zařízení pro muže i pro ženy, ambulance pro léčbu dětí a začal se věnovat i alkoholikům ve výkonu trestu. „Tím jak se začala postupně rozpadat ta síť, kterou Skála založil, jak v Praze, tak v celé České republice, tak vznikla potřeba nabídnout alespoň našim pacientům nějakou navazující ambulantní léčbu. V roce 1996 jsme otevřeli specializovanou ambulanci pro rozvoj alkoholových závislostí,“ dodal Popov.

Ke spojení centra adiktologie, které bylo součástí Kliniky psychiatrie, a protialkoholní léčby došlo v roce 2012, kdy vznikla Klinika adiktologie. „Léčba závislosti nebyla na psychiatrické klinice nikdy moc vítána s nadšením,“ dodal přednosta Kliniky adiktologie Michal Miovský.

„Naše klinika má zaměstnané první absolventy oboru adiktologie a současně se daří vázat tyto absolventy nejen ve vědecké činnosti, a mají svoje zajímavé publikační výstupy nejen v tuzemských časopisech, ale i v zahraničí a jezdí na zahraniční konference,“ dodal.

Se závislostí na alkoholu se v roce 2016, z nějž pocházejí poslední data Ústavu zdravotnických informací a statistiky, léčilo v různých psychiatrických zařízeních a ordinacích ambulantně 26.366 lidí a 9489 bylo hospitalizováno. Počet ambulantních pacientů je v posledních letech poměrně stabilní, hospitalizovaných od roku 2005 ubylo asi 2000. Muži, kteří nastoupí léčbu, převažují nad ženami v poměru 2:1.

Odborníci upozorňují na to, že léčba závislostí není dostatečně dostupná, kapacity zařízení nestačí. Potřeba léčby závislosti na alkoholu je přitom v Česku velká. Češi patří podle bývalého národního protidrogového koordinátora Jindřicha Vobořila ke světovým rekordmanům v množství vypitého alkoholu. Denně se ho napije zhruba 12,5 procenta lidí nad 15 let, vysoké dávky pravidelně popíjí 170.000 lidí, takzvaných rizikových pijáků je na 600.000. Zdravotní pojišťovny dávají na léčbu kolem miliardy korun ročně.

Dost není ani protialkoholních záchytných stanic. Lékaři z interních oddělení nemocnic si stěžují na to, že opilí často končí na jejich lůžkách. Například v Praze jedinou záchytku provozuje městská poliklinika, k dispozici má 22 lůžek. Roční náklady na její provoz jsou 15,2 milionu korun. Lidé, kteří na záchytce skončí, mají zaplatit 1950 korun za noc, často z nich ale peníze zařízení nevymůže. Ročně jich je kolem 5500.

Vanda Králová snm

U Apolináře bojovala s alkoholem i řada známých osobností

Praha 7. září (ČTK) – Desítky tisíc pacientů včetně známých osobností ze světa kultury nebo sportu prošly protialkoholní léčebnou u Apolináře, kterou založil před 70 lety, 9. září 1948, legendární bojovník proti alkoholismu docent Jaroslav Skála. První specializované lůžkové oddělení pro studium a léčbu alkoholu při psychiatrické klinice Všeobecné fakultní nemocnici v Praze vzniklo v budově bývalého kláštera u kostela sv. Apolináře, podle kterého se vžil neformální název.

Skála se problematice závislosti na alkoholu začal věnovat po studiu medicíny jako asistent na psychiatrické klinice. Díky svým jazykovým znalostem byl vyslán na mezinárodní konferenci o problémech alkoholismu do Bruselu. Setkání se zahraničními odborníky pro něj znamenalo zásadní zlom v jeho profesním životě. „Vrátil jsem se jako člověk, který potkal svou šanci … Bylo to stejné dobrodružství jako třeba objevování neznámých zemí,“ popisoval Skála své tehdejší pocity.

V únoru 1948 spolu se svými pacienty založil nejprve dodnes existující Klub lidí usilujících o střízlivost (KLUS) a v září téhož roku vzniklo protialkoholní oddělení psychiatrické kliniky v Praze. Přesun z psychiatrické kliniky započal 7. září 1948, pacienti si přinesli postele a Skálovi psací stůl, první den prý ordinoval na zahradě. Vyšetřením prvního z devíti přesunutých pacientů 9. září pak začal normální provoz nového oddělení. Kvůli novým prostorům Skála dokonce kávou uplácel správce původní ubytovny. „A takhle celkem asi za pět nebo šest kilo kávy jsme vytvořili 50lůžkové oddělení,“ popisoval začátky zařízení, které se pak stalo centrem vzniku a vývoje nového oboru české medicíny.

Skála své protialkoholní oddělení vedl 34 let až do odchodu do důchodu v roce 1982. Apolinář v čele se Skálou postupně vypracoval komplexní léčebný program, režim a systém doléčování, zejména alkoholových závislostí, který se praktikoval i v zahraničí. Skála také přišel s unikátním nápadem protialkoholních záchytných stanic. První otevřeli právě u Apolináře 15. května 1951. Ke složení klientů záchytky Skála v jednom rozhovoru uvedl: „Statistiky jsme si vedli pečlivě. Nejpočetněji zastoupenou profesí byli instalatéři a hned po nich se umístily citlivé duše – autoři veršů pro děti.“

Skála stál i zrodu moderní adiktologie, oboru, který se zabývá výzkumem, prevencí a léčbou závislostí a jiných škodlivých návyků. V roce 1971 otevřel v Apolináři Středisko drogových závislostí, první specializované ambulantní pracoviště pro drogově závislé.

Základní rámec skálovské léčby se dodnes příliš nezměnil, i když vyhlášená Skálova „tvrdost“ o něco povolila. Přibylo terapie, která posiluje pacientovu motivaci nepít. Pověstný Antabus doplňuje už řada nových preparátů, které výrazně zmírňují „touhu“ po alkoholu. Záchytka už ale u Apolináře není.

V roce 2012 vznikla spojením Centra adiktologie Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze a Oddělení pro léčbu závislostí VFN v Praze Klinika adiktologie, která zahrnuje adiktologickou ambulanci, poradnu, lůžkové oddělení pro muže a ženy, Detoxifikační oddělení, Centrum metadonové substituce, ambulance pro alkoholové i nealkoholové závislosti, Centrum pro psychoterapii a rodinnou terapii a adiktologicko-psychologickou laboratoř. Stále zde také působí KLUS.

Za zdmi Apolináře už pomohli pár desítkám tisíc pacientů, i když ne všichni se vyléčili. Pobývala tu řada známých osobností, na 500 neznámých prý připadl jeden prominent. Po básníku Františku Hrubínovi je v zahradě dodnes Františkova vyhlídka. Léčil se tu režisér Martin Frič, herec Otomar Korbelář, o pár let později Vladimír Menšík. Svůj pozoruhodný deník tu zanechal režisér František Vláčil a na své zdejší zkušenosti vzpomínali malíř Josef Jíra anebo fotbalista Jan Berger. Nad pitím tu zvítězili i mim Boris Hybner či herec Tomáš Hanák.

David Preisler rmi

12 věcí, které spojují rodiče úspěšných dětí

Praha, 7.9.2018 (Patalie.cz)

Asi každý normální rodič chce, aby se jejich děti vyhýbaly průšvihům, činily se ve škole a směřovaly k oboru, který je zajímá a baví. Přestože na to, jak vychovat úspěšné dítě, neexistuje recept, psychologický výzkum vypichuje celou řadu faktorů, které predikují cestu k úspěchu. Asi vás nepřekvapí, že velká většina z nich záleží na rodičích. Takže co mají společného rodiče dětí, kterým se daří?

1. Trvají na tom, aby děti plnily svoje povinnosti

„Když po sobě děti nemusí mýt nádobí, znamená to, že je za ně myje někdo jiný,“ řekla ve svém TED talku Julie Lythcott-Haims, bývalá děkanka na Stanford University a autorka knihy Jak vychovat dospělého. „Takže jsou zproštěni nejen té práce, ale také se nenaučí, že k práci je třeba se stavět čelem a že každý člen domácnosti se musí podílet na zlepšování jejího chodu jako celku,“ dodává. Paní Lythcott-Haims věří, že děti, které doma „pomáhají“, vyrůstají v zaměstnance, kteří dobře spolupracují s ostatními, jsou empatičtější, protože vědí, jak je občas těžké dotáhnout věci do konce, a také jsou schopnější pracovat samostatně a bez autoritativního dozoru. Své myšlenky staví na výsledcích Harvard Grant Study, nejdelší kontinuální studie, která byla kdy provedena. „Tím, že mají povinnosti – vynášet odpadky nebo skládat si svoje prádlo –, se učí, že tyto rutinní věci jsou prostě nutnou součástí života,“ říká.

2. Učí své děti sociálním dovednostem

Výzkumníci z Pennsylvania State University a Duke University sledovali více než 700 dětí napříč celými Spojenými státy od školky až do věku 25 let a našli jistou korelaci mezi sociálními dovednostmi dětí z mateřinek a jejich úspěchy o dvě dekády později. Dvacet let probíhající studie ukázala, že sociálně schopné děti, které neměly problém zapojit se do her, pomáhaly ostatním, byly schopné porozumět jejich pocitům a samy řešit problémy, mají mnohem vyšší pravděpodobnost, že vystudují vysokou školu a najdou si práci odpovídající jejich vzdělání i zájmům než ty, kterým tyhle sociální dovednosti ve školce chyběly. „Výsledky studie ukazují, že pomáhat dětem s rozvojem emocionálních schopností je jedna z nejdůležitějších věcí, které můžeme udělat pro jejich zdravou budoucnost,“ řekla na tiskovce Kristin Schubert, programová ředitelka Robert Wood Johnson Foundation, která výzkum provedla. Od raného věku mohou právě tyto dovednosti rozhodovat o tom, jestli vaše dítě skončí ve vězení, nebo na univerzitě, jestli bude nezaměstnané nebo závislé na drogách,“ dodala.

3. Mají vysoká očekávání

Studie provedená na 6600 dětech narozených v roce 2001 profesorem Nealem Halfonem a jeho kolegy z University of California zjistila, že očekávání, která na děti kladou rodiče, mají obrovský efekt na jejich vzdělání. „Rodiče, kteří plánují pro své děti univerzitní vzdělání, je dokážou navigovat k lepší budoucnosti bez ohledu na své vlastní příjmy nebo vzdělání,“ uvedl ve svém prohlášení. Opírá se přitom o výsledky standardizovaných testů: od 57 % dětí, které dopadly nejhůř, rodiče očekávali vysokoškolské vzdělání, zatímco u těch, kterým se v testu dařilo nejlépe, očekávalo 96 % rodičů, že půjdou na univerzitu. To potvrzuje i další psychologický fenomén, tzv. Pygmalion efekt, který spočívá v tom, že „to, co jedna osoba očekává od druhé, může ta druhá chápat jakožto proroctví o svém vlastním sebenaplnění“. Což v tomto případě znamená, že se děti snaží naplnit rodičovská očekávání.

4. Pěstují mezi sebou zdravé vztahy

Děti z konfliktních rodin, úplných či rozvedených, mají tendence prospívat hůře než děti rodičů, kteří jsou spolu v harmonii, zjistila studie University of Illinois. Profesor Robert Hughes také zdůrazňuje, že podle dalších výzkumů jsou na tom děti z nekonfliktních neúplných rodin lépe než ty, které žijí v konfliktních úplných rodinách. Zůstáváte-li tedy v konfliktním vztahu „kvůli“ dětem, děláte jim medvědí službu. Existuje také studie, která zjistila, že dvacátníci, kteří prošli jako děti rozvodem rodičů, se i po deseti letech stále cítili ve stresu. Ty děti, které své rodiče popsaly jako konfliktní, hlásily také pocity ztráty, lítosti a bolesti.

5. Mají vyšší ukončené vzdělání

Ve studii z roku 2014 z University of Michigan zjistila psycholožka Sandra Tang, že matky, které mají dokončené středo- nebo vysokoškolské vzdělání, s vyšší pravděpodobností vychovávají své děti k témuž. Na skupině 14 000 dětí, které vstupovaly do mateřské školky mezi lety 1998 a 2007, ověřila tvrzení, že děti nezletilých matek (s nedokončeným středoškolským vzděláním) často nedokončí ani střední školu. Jinými slovy úroveň vzdělání rodičů, které dosáhli ve věku 8 let dítěte, determinuje školní a pracovní úspěchy dítěte na dalších 40 let dopředu.

6. Učí svoje děti brzo matematiku

Metaanalýza z roku 2007 zkoumající 35 000 předškoláků ve Spojených státech, Kanadě a Velké Británii zjistila, že brzké rozvíjení matematických dovedností se může proměnit ve velkou životní výhodu. „Význam těchto dovedností – začínat školní docházku se znalostí čísel, jejich řad a dalších základních matematických konceptů – je jeden z výstupů této studie,“ píše Greg Duncan z Northwestern University v tiskové zprávě. „Zvládnutí těchto dovedností předurčuje nejen budoucnost dítěte na poli matematiky, ale také na poli čtenářském,“ stojí tam také.

7. Budují si se svými dětmi vztah

V roce 2014 zjistila studie provedená na 243 lidech narozených v chudobě, že děti, kterým se dostalo „citlivé péče“ v prvních třech letech jejich života, si nejen vedly lépe v akademických testech v dětství, ale také mají zdravější vztahy a lepší kariérní úspěchy po třicítce. Citlivou péčí je v tomto případě míněno „rychlá reakce na signály, kterými děti dávají najevo své potřeby“ a „poskytování jistoty a bezpečí“ dětem, které právě objevují svět. „Investice do rozvíjení dětsko-rodičovského vztahu v raném věku se vrací v dlouhodobém měřítku napříč celým životem jednotlivce,“ řekl k tomu spoluautor studie Lee Raby z University of Minnesota.

8. Snaží se nestresovat

Podle posledního výzkumu, který cituje The Washington Post, počet hodin, které se svými dětmi mezi 3 a 11 lety tráví jejich matky, ovlivňuje jejich budoucnost, úspěch či neúspěch jen velmi málo. Krom toho příliš ochranitelský způsob výchovy se může obrátit proti vám. „Mateřský stres, obzvlášť pokud je způsoben snahou o to, najít si při pracovním vytížení dostatek času na děti, může ve finále dětem ubližovat,“ řekla deníku spoluautorka studie, socioložka Kei Nomaguchi. Stresovaní rodiče pak v „ze země vydupaném“ volném čase stresují i svoje děti. Emoční kontagiozita neboli psychologický fenomén toho, že emoce jsou stejně nakažlivé jako chřipka, nám pomůže porozumět. Výzkumy ukazují, že pokud je váš kamarád šťastný, ovlivní to i vaše emoce, a pokud je smutný, posmutníte i vy. Takže pokud je rodič vyčerpaný nebo nervózní, přenáší svou frustraci i na své dítě.

9. Oceňují snahu víc než vyhýbání se chybě

Carol Dweck, psycholožka ze Stanford University, objevila, že děti (ale i dospělí) myslí, pokud jde o úspěch, dvěma různými způsoby. První z nich vychází z premisy, že náš charakter, inteligence a kreativita jsou dané a my na nich nemůžeme nic změnit. Úspěch je zásluha těchto vrozených vlastností. A pro tento typ myšlení je charakteristické, že abychom si udrželi pocit, že za něco stojíme, nesmíme selhat za žádnou cenu. Druhý způsob přemýšlení o úspěchu nevnímá selhání jako důkaz neinteligence, ale jako odrazový můstek k růstu a rozvíjení našich schopností. Základem tohoto přístupu je přesvědčení, že naše vůle ovlivňuje naše schopnosti a právě na děti má obrovský efekt. Pokud jim řeknete, že úkol zvládly, protože jsou chytré, budujete v nich první způsob myšlení. Když zdůrazníte, že to zvládly, protože se snažily, pěstujete v nich ten druhý.

10. Maminky pracují

Dle výzkumu z Harvard Business School profitují děti z faktu, že jejich máma chodí do práce. Podle studie dcery pracujících matek chodí déle do školy, pracují na vedoucích postech a vydělávají víc peněz – o 23 % více než jejich vrstevníci, kteří vyrůstali s maminkami v domácnosti. Synové pracujících matek se podílejí více na domácích pracích a péči o děti, podle studie těmto činnostem věnují o 8 hodin týdně více než jejich vrstevníci, děti maminek v domácnosti. „Příklad, který svým dětem dáváme svým vlastním životem, nastavuje jejich standardy na to, co je správné, co jsou jejich práva, povinnosti a v co mají věřit,“ řekla autorka studie profesorka Kathleen L. McGinn listu Business Insider. „Je jen velmi málo věcí, o kterých víme, že mají jasný vliv na genderovou nerovnost, a výchova matkou, která pracuje, patří mezi ně,“ dodává.

11. Jsou víc „autoritativní“ než „autoritářští“ nebo „tolerantní“

Studie University of California, ve které vývojová psycholožka Diana Baumrind v šedesátých letech minulého století zjistila, že existují tři typy rodičů, poprvé rozdělila rodičovskou typologii na kategorie:

Tolerantní: rodič, který se snaží být netrestající a plně přijímající své dítě

Autoritářský: rodič, který se snaží dítě ovládat a formovat k obrazu svému

Autoritativní: rodič, který se snaží dítě racionálně směrovat

Jak asi tušíte, ideálem je ten třetí typ. Pod jeho taktovkou dítě vyroste s respektem k autoritě, ale necítí se jí přiškrceno.

12. Učí je vytrvalosti

V roce 2013 obdržela psycholožka Angela Duckworth z University of Pennsylvania speciální grant za svůj objev osobnostního rysu zvaného vytrvalost. Definuje ho jako „tendenci udržovat si zájem a snahu o velmi dlouhodobé cíle“ a podle jejího výzkumu přímo koreluje s dosaženým vzděláním. Jde o to, naučit děti představit si a postupně vytvářet budoucnost, jakou si představujeme.

Další informace a články o zdraví a zdravém životním stylu, chorobách a jejich léčbě najdete na Patalie.cz, včetně možnosti zdarma si stáhnout příručky např. „Kapesní průvodce psychickými poruchami“, „Jak si udržet zdravý rozum“, „Jak se zbavit traumat“, „Psychické poruchy u dětí“ nebo „Co je to psychosomatika a jak funguje?“ a další.

Lékařům pomůže rozeznat IPF nová webová aplikace

Praha, 7. 9. 2018 (SIPP) – Včasný záchyt pacientů s idiopatickou plicní fibrózou (IPF) a jejich rychlý přesun do specializovaného centra je pro léčbu tohoto smrtelného onemocnění zásadní. Pneumologům a radiologům s tím nyní pomáhá webová aplikace IPFchecker – usnadňuje jim určení správné diagnózy a umožňuje konzultaci s kolegy.

Nad aplikací IPFchecker převzala garanci Česká pneumologická a ftizeologická společnost (ČPFS) a Sekce pro intersticiální plicní procesy (SIPP). Aplikace pomáhá terénním pneumologům a radiologům s včasným záchytem pacientů s IPF nebo s podezřením na IPF. Urychluje diagnostiku a umožňuje tak nemocným přístup k antifibrotické léčbě ve specializovaných centrech pro léčbu IPF. Ta je pro prognózu nemoci zásadní – bez správné léčby totiž pacienti obvykle umírají do tří let.

Jak aplikace funguje?

• V případě, že má pneumolog podezření na IPF, zadá do aplikace základní klinické parametry pacienta.
• Aplikace je vyhodnotí a v pozitivním případě pneumologovi doporučí poslat pacienta k radiologovi na vyšetření pomocí HRCT (počítačové tomografie s vysokým rozlišením).
• Pomůže vytvořit předvyplněnou žádanku, komunikovat s radiologem a následně od něj získat popis snímku v požadované struktuře s automatickým vyhodnocením pravděpodobnosti výskytu obvyklé intersticiální pneumonie (UIP).
• Jak pneumolog, tak radiolog může prostřednictvím aplikace konzultovat sporné HRCT snímky se zkušeným radiologickým konzultantem – v současné době s MUDr. Evou Kočovou, Ph.D. z Fakultní nemocnice v Hradci Králové.
• V případě stanovení diagnózy IPF pneumolog prostřednictvím aplikace požádá o umístění pacienta v některém ze specializovaných center.
• Aplikace lékaři rovnou ukáže nejbližší Centrum pro diagnostiku a léčbu intersticiálních plicních procesů (IPP), kam může pacienta k vyšetření objednat.

Aplikace umí lékaři přehrát tzv. krepitus, tedy zvuk, který může slyšet při poslechu pacienta a jež je typickým znakem pro nemoc IPF. Zvuk krepitu lze přirovnat k odepínání suchého zipu či chůzi po sněhu. Lékař jej tak lehce porovná se zvukem, který slyší při poslechu plic „svého“ pacienta.

Více informací o aplikaci IPFchecker, včetně registračního formuláře, naleznou lékaři na www.ipfchecker.cz.

Odborným garantem pneumologické části projektu je MUDr. Martina Šterclová, Ph.D., radiologické části projektu MUDr. Eva Kočová, Ph.D.

ČLnK upozorňuje na další nedostatkové léky v českých lékárnách: Chybí…

Praha, 7. září 2018 (ČLnK) – Česká lékárnická komora (ČLnK) pravidelně zveřejňuje seznam nedostatkových léků, ve kterém informuje veřejnost o reálném stavu výpadků v lékárnách. Podle srpnové analýzy ČLnK chyběly v lékárnách nejen nahraditelné léky na průjem či prostatu, ale i velmi těžko zastupitelné či dokonce nenahraditelné léky na virové infekce očí či rakovinu prsu.

Během měsíce srpna nahlásili lékárníci ze všech regionů celkem 93 výpadků léků. Jedná se o léky, které v lékárnách reálně chyběly a nemohly tak být pacientům vydávány. Nejčastěji chyběl Furorese, lék na odvodnění pro dialyzované pacienty, Keppra na léčbu epilepsie či antibiotikum Ciplox. Lékárny se také nadále potýkaly s výpadkem Endiaronu, léku na průjem, či Anacidu na překyselení žaludku. Celkem osm nedostupných léčivých přípravků hlášených lékárnami v období od 1. 8. do 31. 8. 2018 bylo přitom v lékárně jinými léky nenahraditelných: Virgan, Tamoxifen, Maxitrol, Clostilbegyt, Actrapid, Metalcaptase, Dalacin, Xultophy.

Je nepřípustné, aby pacienti s rakovinou čekali na svůj lék tři týdny

Hlášení lékárníků, která ČLnK pravidelně přicházejí, upozorňují nejen na případy, kdy se léky dají jen velmi těžce nahradit, například zvýšením množství tablet v jiné gramáži. Ale lékárníci hlásí i případy, kdy se léky v lékárně nahradit nedají vůbec.

„Od července v lékárnách nelze sehnat například lék Mitomycin C Kyowa 10 mg a 20 mg. Ten se doporučuje podávat u některých typů karcinomu spolu s jinými léčivými přípravky nebo po selhání primární léčby. Přípravek se užívá u celé řady onkologických onemocnění včetně rakoviny prsu ke zlepšení subjektivních i objektivních příznaků. Dle sdělení Státního ústavu pro kontrolu léčiv není lék dostupný ani nahraditelný. Distributor nabízí na mimořádný dovoz neregistrovaný přípravek Mitomycin Medac 1×20 mg, ale doba jeho dodání je cca tři týdny,“ upozorňuje na obtížnou nahraditelnost léku pro onkologické pacienty PharmDr. Lubomír Chudoba, prezident ČLnK.

Nenahraditelným lékem v lékárnách je i lék Virgan určený na virové infekce oka: „Virgan chybí dokonce již od března 2017, a je to opravdu velký problém, protože jeho náhrada neexistuje,“ dodává za lékárníky Mgr. Aleš Krebs, Ph.D., viceprezident ČLnK. Problém s náhradou je i u přípravku Clostylbegyt na poruchy cyklů u žen či lék pro diabetiky Xultophy a inzulín Actrapid.

Dle ČLnK ztrácí současný model DTP, (Direct To Pharmacy, distribuce přes jediného, monopolního distributora) smysl a měl by být zrušen. Tento model totiž léčivé přípravky pacientům nezajistí a pouze ohromně komplikuje a prodražuje práci lékárníků. „Dle platného zákona mají lékárny dostat lék do dvou pracovních dnů od objednávky. Je jasné, že v případě nahlášeného výpadku léku k jeho dodání v tomto termínu nedojde. Ale pokud výpadek není hlášený a přesto lék dostupný není, měl by dle názoru ČLnK Státní ústav pro kontrolu léčiv konat. Komora také žádá, aby ministerstvo zdravotnictví a SÚKL pružněji a častěji využívali opatření proti vývozu léčiv uvedená v Zákonu o léčivech,“ shrnuje situaci s nedostupnými léky Chudoba.

Česká lékárnická komora je samosprávná nepolitická stavovská organizace sdružující lékárníky. Byla zřízena zákonem ČNR č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře. Její ustavující sjezd se uskutečnil 28. – 29. září 1991.

Česká lékárnická komora dbá, aby její členové vykonávali své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony a řády komory. Zaručuje odbornost svých členů a potvrzuje splnění podmínek k výkonu lékárnického povolání. Posuzuje a hájí práva a profesní zájmy svých členů, stejně tak chrání jejich profesní čest.

Stovky lidí s IPF nedostávají léčbu, která by smrtelnou…

Praha, 7. 9. 2018 (SIPP) – Pocit, jako když se topí, zažívají denně stovky lidí, kteří trpí idiopatickou plicní fibrózou (IPF) – smrtelnou nemocí, jejíž postup jde správnou léčbou zásadně zpomalit. Aby se tak ale stalo, musí lékař nemoc odhalit včas a rychle pacienta poslat do některého ze specializovaných center, kde mu umí pomoci. To se bohužel často neděje a v centrech se léčí zhruba 50 % těch, co by léčbu potřebovali a mohli mít. Na tento alarmující stav upozorňují plicní lékaři v souvislosti s Týdnem IPF, který letos startuje 13. září.

„Podle našich odhadů je nyní v tuzemsku asi 2 000 lidí s IPF. V centrech a v našem registru IPF – EMPIRE, kde údaje o nemocných shromažďujeme, víme o půlce z nich – 917. U druhé poloviny netušíme, kde jsou. Velmi pravděpodobně tak nedostávají adekvátní léčbu,“ říká prof. MUDr. Martina Vašáková, Ph.D., přednostka Pneumologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Thomayerovy nemocnice v Praze a předsedkyně Sekce pro intersticiální plicní procesy (SIPP).

Důvodů může být podle prof. Vašákové více. Nemoc se většinou objevuje až po šedesátce, a proto řada nemocných zpočátku nepovažuje pokašlávání a zadýchávání za příznak těžké nemoci, ale za projev stárnutí, ztrátu kondice či následek kouření. Oddalují tak návštěvu lékaře, dokud není pozdě. Občas projevy IPF zamění za jinou plicní či srdeční nemoc samotní lékaři, nejčastěji plicní a praktičtí. „IPF je jasně rozeznatelná – při poslechu plic lékař slyší charakteristický zvuk připomínající odepínání suchého zipu nebo chůzi po zmrzlém sněhu, tzv. krepitus. Lidé, kteří nemocí trpí, mívají také paličkovité prsty s nehty tvaru hodinového sklíčka,” vysvětluje profesorka Vašáková. Čím dříve se na nemoc přijde, tím větší má pacient šanci na její zastavení po další roky, na zkvalitnění života a zvýšení šance, že se dočká transplantace plic. Bez správné léčby umírá do 3 let.

„IPF je vzácné onemocnění, s nímž se praktik setkává raritně. Je důležité, aby o této nemoci věděl a myslel na ni při diferenciální diagnostice pacienta,“ doplňuje MUDr. Petr Šonka, předseda Sdružení praktických lékařů ČR.

IPF poškozuje plicní sklípky, jizví je – bere tak plochu k dýchání, plíce tuhnou a člověk se nemůže nadechnout. K nejnovější léčbě se dostanou pouze lidé v centrech pro léčbu intersticiálních plicních procesů, kterých je v republice 17.

Terénním pneumologům a radiologům by nově měla se správnou diagnózou pomoci aplikace IPFchecker. Při podezření na IPF zadá pneumolog do aplikace základní parametry z klinického vyšetření pacienta a obratem obdrží informaci, zda pacienta poslat k radiologovi do specializovaného centra na tzv. HRCT (počítačová tomografie s vysokým rozlišením vhodná pro vyšetření plic). Aplikace obsahuje i nahrávku krepitu. Radiolog o nálezu informuje pneumologa, a ten v případě stanovení diagnózy IPF požádá prostřednictvím aplikace o umístění pacienta v některém ze specializovaných center.

Dalším krokem, kterým se lékaři pokouší zachytit nemoc včas, je tradiční den otevřených dveří ve vybraných ambulancích plicních lékařů. Letos připadá na 13. 9. a lidé se zde mohou nechat vyšetřit zdarma a bez doporučení od praktického lékaře. Letos se k akci přihlásilo 62 ambulancí, jejich kompletní seznam je na www.plicnifibroza.cz. „V roce 2017 jsme takto zachytili 6 lidí s podezřením na IPF,” říká MUDr. Ivana Čierna Peterová, předsedkyně ambulantních pneumologů.

Týden IPF a pacienty s touto nemocí tradičně podporuje režisér Slávek Horák, který v ČR i v zahraničí zabodoval s filmem Domácí péče.

O Sekci intersticiálních plicních procesů (SIPP)

SIPP České pneumologické a ftizeologické společnosti věnuje speciálně IPF veliké úsilí a kromě snahy o šíření informací o této nemoci mezi ostatní lékařskou, ale i laickou veřejnost, také založila a vede registr IPF EMPIRE (European Multipartner IPF Registry). Ten kromě center v České republice zahrnuje i centra na Slovensku, v Polsku a Maďarsku a přidružuje se Srbsko, Slovinsko, Chorvatsko a Turecko. Registr dává možnost nahlédnout do epidemiologie IPF a do reálných léčebných výsledků této nemoci. Při zavádění nových léků na plicní fibrózu lze dle údajů z registru vidět, kolik pacientů pro daný lék či klinickou studii mohou lékaři využít a kterým konkrétním pacientům nový lék nabídnout.

SIPP také na základě mezinárodních doporučení a nových poznatků opřených o medicínu založenou na důkazech sestavuje doporučení k diagnostice a léčbě jednotlivých intersticiálních plicních procesů (IPP). Dále se stará o zajištění sítě pracovišť specializovaných na péči o pacienty s IPP, aby lékaři věděli, kam se mají obrátit se žádostí o konzultaci, dovyšetření pacienta či o jeho léčbu. Podporuje výzkum a publikační aktivitu v oblasti IPP na území České republiky.