Zemřel neurochirurg Vladyka, který stál u zavádění gama nože v ČR

Vladyka se narodil v roce 1923 v Brně a začínal na konci 50. let v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Intenzivně se zajímal o průkopnické metody v zahraničí a po návratu ze studijních pobytů v Paříži se je snažil rozvíjet i na pražském pracovišti. Šlo mimo jiné o metody léčby Parkinsonovy nemoci či epilepsie. “Podílel se na konstrukční úpravě Guiotova přístroje, který umožňoval přesně cílit postižená ložiska v oblasti mozku a mozečku,” uvedla nemocnice. Ve střešovické nemocnici Vladyka působil do roku 1990, kdy odešel od důchodu.

O dva roky později ale nastoupil jako vedoucí nově vzniklého oddělení stereotaktické a radiační neurochirurgie v Nemocnici Na Homolce, které vedl až do roku 1998. Za jeho vedení získala nemocnice díky známé sbírce Nadace Charty 77 gama nůž, který umožnil léčit zhoubné i nezhoubné nádory mozku bez otevření lebky. Léčba je založena na ozařování nemocného místa v hlavě přesně zacíleným svazkem paprsků. Podobný přístroj má v současnosti také například Ústřední vojenská nemocnice v Praze či Fakultní nemocnice Ostrava, léčí jím nádory i jiných orgánů.

Lékaři bez hranic pomáhají potřebným ve světě už půl…

“Pracujeme v oblastech, kde není žádná zdravotnická infrastruktura, nebo kde existující systém zdravotní péče nestačí zvládat krize, kterým čelí. Programy akutní pomoci se někdy promění do projektů obnovy, které mohou fungovat několik let poté, co se podařilo vyřešit nejnutnější potřeby,” uvádí organizace, jíž byla v roce 1999 udělena Nobelova cena za mír, na svých stránkách.

V postižených oblastech zdravotníci MSF léčí, operují, provozují kliniky, bojují s epidemiemi či provádějí očkovací kampaně. Pomáhají mimo jiné při přírodních katastrofách, v uprchlických táborech a v oblastech postižených ozbrojenými konflikty, hladem či epidemiemi. Jejich krédem je poskytovat lékařskou péči všem, kdo ji potřebují.

U zrodu MSF stál francouzský lékař a pozdější ministr Bernard Kouchner (82), který pomáhal v Nigérii v době tamní občanské války (1967 až 1970) a nelíbila se mu pravidla mezinárodního červeného kříže, podle nichž se nesmělo zasahovat do průběhu konfliktu ani poskytovat informace médiím. Zděšen hrůzami války pak s několika lékaři a novináři v roce 1971 založil MSF.

Již rok po založení pomáhali “francouzští lékaři” po zemětřesení v Nikaragui, v roce 1975 poskytovali pomoc uprchlíkům před Rudými Khmery v Kambodži a následující rok uskutečnili svou první větší akci ve válečné zóně – v Libanonu. Už od počátku se lékaři MSF vydávali i tam, kam se jiní z politických důvodů neodvážili. Například v roce 1979 s plovoucí nemocnicí Ostrov světla lovili v Siamském zálivu vyčerpané uprchlíky z komunistického Vietnamu.

Po sovětském vpádu do Afghánistánu v roce 1979 pracovníci MSF tajně pomáhali civilistům, posléze poskytovali pomoc při hladomorech mimo jiné v roce 1984 v Etiopii a o čtyři roky později v Súdánu, v 90. letech působili například v uprchlických táborech v Bangladéši, Somálsku, Kurdistánu, bývalé Jugoslávii nebo Čečensku. Jedním z největších projektů v historii organizace zůstává pomoc v Súdánu.

V první dekádě nového tisíciletí zorganizovali pracovníci MSF několik kampaní za dovoz cenově dostupných léčiv do rozvojového světa. Například v roce 2001 dosáhli toho, že farmaceutické firmy stáhly žaloby proti jihoafrickému státu a umožnily tak dovoz levných léků na AIDS. Vedou též intenzivní kampaň proti podvýživě, jíž navzdory pokroku v lékařství trpí stále miliony dětí.

V roce 2003 pracovníci MSF spoluzaložili (mj. s Pasteurovým institutem) Iniciativu pro léky na opomíjené nemoci (DNDi), neziskovou organizaci, které pomáhá hledat medikamenty na nemoci, jako je například černá horečka, spavá nemoc či Chagasova choroba. V roce 2007 tato organizace s farmaceutickou firmou Sanofi-Aventis dala k dispozici lék na malárii ASAQ, který nepodléhá patentové ochraně a je tak levný a snadno dostupný.

V červnu 2016 přestala organizace MSF s okamžitou platností přijímat příspěvky od Evropské unie a jejích členských států. Tímto krokem protestovala proti tomu, že se Evropská unie snažila zabránit uprchlíkům ve vstupu na své území. Pomoc lidem na útěku poskytují Lékaři bez hranic lidem na útěku na mnoha místech světa: v Africe, Asii, na Blízkém východě a také v Evropě. Uprchlíkům překonávajícím Středozemní moře pomáhají už od roku 2002.

Práce lékaře bez hranic je velmi riziková. Kromě zranění případně i úmrtí nešťastnou náhodou, musí dobrovolníci z řad MSF občas čelit i útokům či únosům z politických důvodů. V roce 2001 byli uneseni dva pracovníci MSF v Kolumbii a v Čečensku; po šesti respektive osmi měsících byli bez újmy propuštěni, o rok později byl v Dagestánu unesen koordinátor lékařů MSF Arjan Erkel, kterého propustili po dvaceti měsících zajetí. A v červnu 2004 bylo v Afghánistánu zastřeleno pět pracovníků organizace. Zemřeli při útoku na své vozidlo v severozápadní provincii Badghís.

Nejvíce pracovníků MSF zahynulo v říjnu 2015 při bombardování nemocnice této organizace v severoafghánském městě Kunduz. O život tam tehdy podle údajů MSF přišlo 42 lidí včetně 14 zaměstnanců MSF. O vojenskou intervenci musela MSF zažádat je jednou, a to v roce 1994 během genocidy ve Rwandě.

MSF je humanitární dobrovolnická organizace se sídlem v Ženevě. Pobočky má v řadě zemí světa, včetně ČR, kde byla místní organizace založena v lednu 2007. Podle jejích stránek pro ni pracuje ve více než 120 zemích téměř 65.000 doktorů, sester, lidí v administrativě a dalších profesí. 97 procent celkových příjmů organizace pochází od soukromých dárců, kterých je po světě na sedm milionů. Její rozpočet v loňském roce činil přes 700 milionů eur.

V únoru 1980 se od této organizace oddělil tým patnácti lékařů pod vedením Bernarda Kouchnera, který založil podobnou organizaci Lékaři světa (Médecins du monde, MdM). Ke vzniku MdM přispěly osobní neshody mezi spoluzakladateli MSF a také rozdílný názor lékařů na pomoc Vietnamcům prchajícím po konci vietnamské války v člunech přes Jihočínské moře.