Timbuktu (Mali) 2. července (ČTK/AP) – Harandane Toure začal brát antimalarika, když dostal horečku. Jeho stav se ale po několika dnech dál zhoršoval. Lékaři mu nakonec řekli, že v maliském Timbuktu, považovaném dosud za téměř izolované místo, patří k několika stovkám lidí nakažených koronavirem. Není tam pravidelné letecké spojení a název města se používá jako synonymum pro konec světa, napsala agentura AP.
A přesto zasáhla pandemie i tam, koronavirem se ve městě nakazilo nejméně 500 lidí a devět z nich zemřelo. Pouštní Timbuktu se tak stalo po metropoli Bamaku druhým největším ohniskem pandemie v zemi.
Před místní nemocnicí postavili stan a v něm je nyní 32 pacientů s covidem-19. K dispozici není jediný ventilátor, teploty běžně přesahují 45 stupňů Celsia a v tom vedru leží pacienti zápasící s horečkou.
“Málem jsem zemřel, lapal jsem po dechu jako ryba, když ji vytáhnou z řeky. V noci jsem nespal, měl jsem pocit, že na mně leží tunový balvan a dusí mne. Stěží jsem dýchal. Chvíli jsem chtěl zemřít, abych už měl od toho utrpení pokoj. Bůh mne ale nečekaně, zázračně zachránil,” prohlásil padesátiletý učitel Toure, který netuší, kde se mohl nakazit.
V Mali první dva nakažené identifikovali v březnu, jednoho v Bamaku, kam létají letadla z ciziny, dalšího ve městě Kayes, které má kontakty s diasporou v Evropě. Do dubna virus urazil 1000 kilometrů a dostal se až do Timbuktu. Cesta z Bamaka trvá 24 hodin, týdně tam z metropole jezdí jen několik autobusů, lidé se do města většinou dostávají auty používanými jako alternativa veřejné dopravy. Udává se sice, že v Timbuktu na covid-19 zemřelo devět lidí, ale u šesti dalších lidí byla nákaza prokázána po smrti.
Městská nemocnice má zatím dost kyslíkových lahví pro pacienty, ale nedostává se jí zdravotníků schopných napojit nemocné na kyslík ani specialistů, kteří by dokázali řešit komplikace spojené s covidem-19. Nepracují zde žádní radiologové schopní vyhodnotit rentgenové snímky ani plicní specialisté se zkušeností s nemocí dýchacích cest. Stejně nejsou k dispozici nefrologové, kteří by dokázali vyřešit ledvinové komplikace, jež se objevují u lidí s covidem-19.
“Nemáme praktické lékaře natož epidemiologa,” varoval šéf sektoru veřejného zdraví v Timbuktu Djibril Kassogué. Zdravotníci se do tohoto místa získávají obtížně. Stále je tu velké riziko násilí, místní extremisté lidi ze Západu unášejí kvůli výkupnému. To, že je sever Mali nestabilní částí země i sedm let po vytlačení islámských radikálů, dosvědčují stále přítomné hlídky mírových jednotek OSN.
Extremisté jsou pořád schopni na severu Mali rozmísťovat na silnice bomby a přispívat tak k izolovanosti kraje. Speciální lety z Bamaka zajišťuje mise OSN a ta do metropolie také přiváží vzorky testů z odlehlých částí Mali. Když to není možné, pak místní úřady vzorky naloží do autobusů, čímž se doprava prodlouží, zejména když se autobus porouchá.
Ministerstvo zdravotnictví nedávno do Timbuktu poslalo mobilní laboratoř a skupinu schopnou provést denně až 100 testů. Na zemi, kde se v květnu testovalo jenom 173 lidí na milion občanů, je to pokrok. Maliským úřadům dělá starosti, co bude, jestli se koronavirus rozšíří do ještě méně dostupných oblastí, kam se zdravotníci provádějící testy vzhledem k přítomnosti radikálů dostanou obtížně. Velmi nesnadné by také bylo zmapovat koronavirus mezi nomády žijícími na severu.
Život v Timbuktu nákaza příliš nepoznamenala – lidé se stále ve skupinách chodí modlit do mešit, nošení roušek se nevynucuje a mnozí vůbec pochybují o tom, že příčinou úmrtí lidí je opravdu covid-19. Ředitel nemocnice Moussa Hama Sankaré si dělá starosti, protože za nakaženými, kteří jsou v domácí izolaci, chodí lidé v noci tajně na návštěvy. Toure se uzdravil a má strach, že lidé koronavirus neberou vážně. “Odložili roušky a chodí ven bez nich. Když se nebudou chránit, obávám se, že ta nemoc Timbuktu opravdu těžce zasáhne,” říká.
sva jd
