Dosud přehledy dostupnosti lékařské péče vycházely z počtů lékařů v krajích či okresech, nyní odborníci sledovali dostupnost základní lékařské péče na úrovni malých geografických jednotek, mezi kterými pacienti za péčí běžně dojíždějí. Zajímala je dostupnost zdravotní péče praktiků, dětských lékařů a zubařů. V rámci krajů vyhodnocovali i rovnost přístupu k jejich péči.
“Nejrovnější přístup k primární zdravotní péči mají obyvatelé Zlínského a Jihomoravského kraje a Prahy. Naopak největší nerovnost panuje v krajích sousedících s Německem: Ústeckém, Plzeňském, Karlovarském a Jihočeském,” uvedl Štěpán Mikula z ESF a SYRI.
Kromě příhraničních krajů jsou ale problémy také ve Středočeském kraji – zejména kvůli koncentraci lékařů ve velkých městech, ve spádových oblastech je ale dostupnost nižší. “Zvláště markantní je toto rozdělení v případě Středočeského kraje, který fakticky tvoří z hlediska dostupnosti primární péče vnitřní periferii,” dodal Mikula.
Nerovnost v dostupnosti lékařské péče je v regionech nejnižší u zubních lékařů, rozprostření jejich ordinací lépe kopíruje geografické rozložení populace.
Podle odborníků by tento přístup k analýze dostupnosti služeb mohl sloužit nejen při měření dostupnosti lékařské péče, ale i dalších veřejných služeb, například sociálních.
“Doplnění dat o kapacitě, kvalitě a struktuře nabídky by mohla vést nejen k ještě přesnějšímu měření, ale například i k projekcím očekávaných změn dostupnosti primární zdravotní péče ve společnosti, v níž stárne nejen populace, ale i lékaři, kteří péči poskytují,“ dodal Mikula.