Karl Alexander Deisseroth (54)
– Americký vědec a lékař, který působí jako profesor bioinženýrství, psychiatrie a behaviorálních věd na Stanfordově univerzitě. Deisseroth je spolu se svým týmem považován za průkopníka optogenetiky, revoluční vědecké metody, která umožňuje ovládat aktivitu neuronů v mozku pomocí světelných paprsků. Tato metoda umožňuje vědcům s přesností na milisekundy ovládat aktivitu konkrétních typů neuronů v živém organismu. Při pokusech na myších dokázali vědci stimulovat vybrané mozkové neurony a tím navodit přesvědčivou zrakovou iluzi. Jeho vědecký tým také vyvinul novou technologii nazvanou Clarity, která umožňuje trojrozměrné zobrazení neuronových sítí v mozku. Díky tomu nedochází k poškození tkání při získání informací o celém orgánu.
– Deisseroth působí také jako lékař na univerzitní klinice v kalifornském Stanfordu a spolupracuje s Lékařským institutem Howarda Hughese. Získal četná ocenění, v roce 2023 například mezinárodní japonskou cenu za výjimečné objevy ve vědě a technice. Je členem řady vědeckých institucí, mimo jiné americké Národní akademie věd či Národní akademie lékařství. V letech 2014 až 2019 byl hostujícím profesorem švédského Karolínského institutu. V roce 2021 mu vyšla kniha Projections: A Story of Human Emotions, ve které zkoumal původ lidských emocí prostřednictvím osobních setkání s neuropsychiatrickými pacienty.
– Narodil se 18. listopadu 1971 v Bostonu. Vystudoval biochemické vědy na Harvardově univerzitě a neurovědy na Stanfordově univerzitě. Lékařskou praxi a specializační přípravu v oboru psychiatrie absolvoval na Lékařské fakultě Stanfordovy univerzity. Je ženatý, má čtyři děti.
Peter Hegemann (71)
– Německý biofyzik a biochemik působící na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Je pokládán za jednoho ze zakladatelů optogenetiky.
– Pro své výjimečné vědecké úspěchy získal Hegemann v roce 2015 prestižní výzkumnou pozici Nadace Hertie pro neurovědy, která mu umožnila plně se koncentrovat na výzkum.
– Narodil se 11. prosince 1954 v Münsteru na západě Německa v lékařské rodině, vyrůstal v Cáchách. Začal studovat chemii na Univerzitě v Münsteru, po dvou letech přestoupil na studium biochemie na Univerzitě Ludwiga Maximiliana v Mnichově. Po dokončení studia v roce 1980 pokračoval Hegemann další čtyři roky v doktorském studiu na Institutu Maxe Plancka pro biochemii. Po studiích strávil rok na Univerzitě v Syrakusách v USA.
– Po návratu do Německa začal Hegemann pracovat v Institutu Maxe Plancka pro biochemii, v roce 1993 nastoupil jako profesor na katedru biochemie Univerzity v Řezně. V roce 2004 se stal profesorem experimentální biofyziky na Humboldtově univerzitě v Berlíně.
– Za své objevy získal četná ocenění, mimo jiné prestižní americkou Cenu Alberta Laskera za základní lékařský výzkum (2021).
Georg Nagel (73)
– Německý biofyzik a profesor na katedře neurofyziologie na univerzitě ve Würzburgu. Jeho výzkum se zaměřuje na mikrobiální světločivné buňky sítnice, takzvané fotoreceptory, a také na vývoj optogenetických nástrojů. Spolu s Hegemannem je mu připisován objev kanálových rhodopsinů.
– Je držitelem řady ocenění, mimo jiné Wileyho ceny či Rumfordovy ceny.
– Narodil se 24. srpna 1953 ve Weingartenu. Vystudoval biologii a biofyziku na univerzitě v německé Kostnici. Doktorský titul získal v roce 1988 na Univerzitě Johanna Wolfganga Goetha ve Frankfurtu nad Mohanem. Působil také v Institutu Maxe Plancka pro biofyziku ve Frankfurtu nad Mohanem, kde v letech 1992 až 2004 vedl samostatnou výzkumnou skupinu na katedře biofyzikální chemie. Jako postdoktorand pracoval na Yaleově univerzitě a Rockefellerově univerzitě ve Spojených státech. Od roku 2004 působí jako profesor na univerzitě ve Würzburgu v Německu.
