Terapeutka: Část klientů chatbot k terapii postrčí, pro jiné může být AI rizikem

Aktuálně | 10. 4. 2026

„Umělá inteligence se stala součástí psychoterapie, ale necítíme se, že bychom jí měli být nahrazení,“ uvedla Komárková. Studie podle ní ukazují, že stejně jako část veřejnosti má i část terapeutů z jejího používání obavy nebo se necítí dostatečně kompetentní a nechtějí o příliš mluvit ani s klienty. U nich, zejména mladých lidí nebo dětí, je ale využívání AI v životě podle psychoterapeutky natolik běžné, že se k chatbotům obracejí i s problémy v oblasti duševního zdraví.

Ukazují to i zahraniční průzkumy. „Více než 67 procent lidí uvádí, že tu svoji životní situaci řešili pomoci umělé inteligence, nejčastěji chatu GTP. Na základě diskuse s ním se odhodlali a kontaktovali živého odborníka,“ uvedla s tím, že podobně se vyjadřují i někteří jejich klienti.

Využívání nástrojů, které nejsou primárně určené k péči o duševní zdraví, může být ale podle Komárkové pro některé nemocné i rizikové. „Například pacienti s těžkými diagnózami nebo schizofrenií se mohou utvrzovat v bludech,“ vysvětlila. Na rozdíl od terapie s živým člověkem nejsou podle ní konfrontováni s realitou. Vhodný není chatbot také pro případnou krizovou intervenci, protože ji často nevyhodnotí správně.

Lidé by měli o využívání těchto technologií s terapeutem mluvit, terapeut by je neměl považovat za konkurenci. „Často jsou to paralelní procesy, klient chodí na terapie a k tomu konzultuje AI, což terapeut neví,“ dodala s tím, že lidé mají často ostych se terapeutovi přiznat, cítí se jako by ho podváděli.

Pro terapeutické použití nebo prevenci duševních poruch vznikají speciální AI nástroje včetně virtuální reality. V USA jsou schválené i speciální počítačové programy na lékařský předpis a hrazené zdravotními pojišťovnami.

Široké využití má podle ní například vytváření obrázků, v Neo Centru například pomocí nástroje, který „poslouchá“ přímo rozhovor s terapeutem. Při rodinné či párové terapii dostávají lidé vytváření obrázků za domácí úkol, společně nebo individuálně. Podle Komárkové například dětem pomáhají lépe popsat své pocity nebo emoce nebo vytvořit postavu, která jim může v obtížných situacích pomáhat s jejich zvládnutím.