Mezi největší skupinu pacientů kliniky patří onkologičtí pacienti. Nejčastěji se lékaři na klinice věnují komplexní chirurgii prsou a kožním nádorům. Jednu z dalších velkých skupin tvoří například pacienti po operaci kýly, jímž rekonstruují břišní stěnu. S válečnými zraněními se v současnosti lékaři setkávají převážně na zahraničních misích.
Molitor se humanitární mise poprvé zúčastnil v roce 2008 s organizací GICAM (Groupe International Chirurgiens Amis de la Main), což je mezinárodní skupina chirurgů, kteří se zaměřují na chirurgii rukou. “První misi jsme absolvovali v Sieře Leoně těsně po ukončení brutální občanské války. Pokud povstalci muže a chlapce na dobytém území nezabili, tak jim alespoň zmrzačili ruce, aby je vyřadili z boje,” popsal. Typickým příkladem zranění, se kterým se setkávali, byl mladík s useknutou pravou rukou v zápěstí a na levé ruce měl přeříznuté šlachy a nervy.
Historicky se k rekonstrukční chirurgii přidala estetická chirurgie ve 30. letech minulého století. V soukromém sektoru patří k nejlukrativnějším medicínským oborům a podporuje takzvanou zdravotní turistiku, kdy lidé za zákroky často cestují do zahraničí. Podle přednosty v Česku každoročně roste počet estetických zákroků o 20 procent. Nicméně míní, že estetická chirurgie má i svou léčivou povahu.
“Dá se říct, že estetická chirurgie je psychochirurgie. Neřešíme u pacienta pouze vzhled, ale i jeho pocit a jak se sám vnímá nebo jak se hodnotí. Troufnu si říct, že estetická chirurgie léčí. Jako lékař vždy léčíte nějaký komplex člověka,” uvedl Molitor. Estetických výkonů se na celém světě provede zhruba 50 milionů ročně. Podle Molitora je cílem estetické chirurgie, aby byl pacient tzv. spokojen ve svém těle.
Lékař Ondřej Měšťák z Kliniky plastické chirurgie 1. LF UK řekl, že pokroky v oboru plastické chirurgie nejsou na první pohled tak revoluční jako v některých jiných oborech. “Na klinice se dlouhodobě zabýváme přenosem tukové tkáně, využitím mezenchymálních kmenových buněk pro regeneraci poškozených tkání nebo experimentálním transplantacemi lymfatickým uzlin,” popsal.
Lékaři se shodli, že teoreticky je plastických chirurgů dostatek, neboť zájem je ze strany studentů medicíny i od lékařů ve specializovaném vzdělávání. Upozornili však, že atestovaní plastičtí chirurgové mohou na klinikách v nemocnicích scházet z důvodu jejich brzkého odchodu do privátní sféry po složení specializační zkoušky.
