Vědci ve svém výzkumu rozdělili 280 účastníků do skupin a požádali je, aby si po dobu osmi minut vybavili pocity vzteku, smutku, úzkosti, anebo zůstali neutrální. Před tímto úkolem a několikrát opakovaně po něm změřili stav cév jednotlivců.
“V minulosti už byly provedeny studie, které spojovaly pocity hněvu, úzkosti a smutku s budoucím rizikem srdečních onemocnění,” uvedl hlavní autor studie Daichi Shimbo, profesor medicíny na kardiologickém oddělení Kolumbijské univerzity v New Yorku.
Pokud dostali účastníci za úkol vybavit si smutek a úzkost, nevykazovaly jejich cévy žádné významné změny ve sledovaných ukazatelích – ale hněv ano, řekl doktor Shimbo. “Zdá se, že vliv hněvu na zdraví a nemoci může být způsoben jeho nepříznivým vlivem na zdraví samotných cév,” dodal.
“Nový výzkum sice není první studií, která by prokázala souvislost mezi emocemi a kardiovaskulárními dopady, ale objasňuje, jak tato souvislost funguje,” uvedl Joe Ebinger, docent kardiologie a ředitel klinické analytiky Smidtova kardiologického institutu v Cedars-Sinai v Los Angeles, který se na studii nepodílel.
Vědci v této studii pozorovali tři hlavní způsoby, jakými hněv ovlivnil zdraví cév, uvedl Shimbo. V první řadě ztížil rozšíření cév v reakci na ischémii a také ovlivnil buněčné markery a jejich schopnost se opravit.
Poté, co si skupina účastníků osm minut vybavovala pocit hněvu, trval dopad na cévy až 40 minut, dodal doktor Shimbo. To by samo o sobě nemuselo znít tak zle, ale obavy vyvolává kumulativní efekt.
“Domníváme se, že pokud jste člověk, který se rozčiluje opakovaně, znovu a znovu a znovu, pak si chronicky poškozujete cévy,” řekl Shimbo. “Tento aspekt jsme nestudovali, ale domníváme se, že tento druh chronického poškození kvůli hněvu může vést k chronickým nepříznivým vlivům na cévy,” dodal.
Další otázkou, kterou studie nezkoumala, je – co s tím? “Hněv je lidská emoce a člověk se mu nemůže ani by se mu neměl vyhýbat,” řekl Ebinger. Nejlepším přístupem je naučit se zpracovávat pocity hněvu, aniž bychom je nechali vykypět, uvedl Brett Ford, docent psychologie na Torontské univerzitě.
