“Akutní stavy v psychiatrii lze bez nadsázky přirovnat k akutním stavům v intenzivní medicíně. Neselhávají zde sice životně důležité orgány, nicméně řešení stavů s rizikem rozvoje konfliktu je pro zdravotníky vysoce zátěžové, emočně vyhrocené a závislé na rychlém rozhodování o správných postupech a týmové spolupráci,” uvedl Jan Běhounek z Psychiatrické nemocnice Bohnice.
K některým duševním poruchám, kde je ovlivněno myšlení a vnímání reality, může podle odborníků patřit i to, že pacient jedná pod vlivem halucinací a bludů a může se chovat nebezpečně. Může být agresivní, sebepoškozovat se nebo se pokusit o sebevraždu. Personál se setkává také s porušováním pravidel daného oddělení, útěky nebo užíváním alkoholu a toxických látek.
V některých případech, kdy je bezpečnost pacienta či personálu ohrožena, je nutné použít omezovací prostředky, například ochranné pásy nebo umístění v uzavřené místnosti.
“Typické jsou například situace, kdy pacient nerozumí okolnostem nedobrovolné hospitalizace a odchod si chce vynutit násilím, kdy se pořeže ostrým předmětem v reakci na vnitřní tíseň nebo kdy neakceptuje některá nutná opatření domněle jej omezující na svobodě. Cílem deeskalace je převést vztah s pacientem z roviny konfrontace do roviny partnerské spolupráce,” popsala odborná společnost v tiskové zprávě.
Existují postupy, jak předcházet vyhroceným situacím, kdy je omezení pacienta nutné. “Personál může pozitivně či negativně ovlivnit vznik konfliktů na různých úrovních. V současném systému vzdělávání chybí nabídka praktických kurzů zaměřených na deeskalační dovednosti a na předcházení konfliktům,” uvedl Tomáš Petr z Ústřední vojenská nemocnice Praha.
V kurzu se učí také mezinárodně uznanou metodiku Safewards. “Je výjimečná v tom, že nabízí komplexní a přitom srozumitelnou sadu intervencí, které mohou významně ovlivnit výskyt konfliktů na oddělení,” doplnil.
Ve Velké Británii na odděleních, kde metodiku zavedli, klesl počet konfliktních událostí o 15 procent a o více než čtvrtinu se snížil počet případů omezování. V Austrálii se stejnou metodikou podařilo snížit využívání izolačních místností o více než třetinu. “Snížení frekvence užití omezovacích prostředků a jejich kratší trvání potvrdila i nedávná německá studie,” dodal.
Česko bylo za omezování pacientů v psychiatrických nemocnicích kritizováno i ze zahraničí, zabýval se jím také ombudsman nebo Evropský soud pro lidská práva. Podle metodiky ministerstva zdravotnictví z roku 2018 se využívá držení personálem, ochranné pásy či kurty, ochranný kabátek zamezující pohybu horních končetin pacienta, izolační místnost, medikace nebo jejich kombinace. Počet kritizovaných síťových lůžek od roku 2003, kdy jich byly stovky, poklesl řádově.
V Psychiatrické nemocnici Bohnice pro výuku deeskalačních technik vzniká simulační centrum, což je forma výuky běžná například v urgentní medicíně. “Jde o trénink terapeutických týmů ve využití deeskalačního přístupu, jehož cílem je prevence konfliktu samotného a druhotně prevence i použití omezovacího prostředku,” vysvětlil Běhounek.
Účastníci kurzu zasahují do zinscenovaných situací v reálných podmínkách lůžkového oddělení. “Pro navození co nejvěrohodnější tréninkové situace využíváme figurantů v roli pacientů s příběhy vycházejícími ze skutečných událostí. Během intervence týmu pořizujeme videozáznam, kterého je následně využito k rozboru proběhlé situace,” doplnil.
Dobré zkušenosti má zatím se čtyřmi amatérskými herci, kteří studovali na zdravotnické škole a podobné výuce se věnovali v jiných oborech medicíny. Před každým kurzem odborníci figurantům radí, jak dosáhnout největší shody s reálnými situacemi. “Do budoucna ale zvažujeme i oslovení například hereckých škol,” dodal na dotaz ČTK.
Podle posledních údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) z roku 2020 bylo v ČR 22 zařízení následné lůžkové péče, 12 z nich pro dospělé, tři dětské léčebny a tři léčebny závislostí. Celkem v nich bylo 8337, z nich 325 pro léčbu závislostí a 210 pro děti. Od roku 2010 klesá počet lůžek zhruba o 1,2 procenta za rok. Za posledních deset let jich ubylo tisíc.
Snižování jejich počtu je i jedním z cílů reformy psychiatrické péče. Propuštěným pacientům život v domácím prostředí umožňuje péče terénních týmů, které by za nimi dojížděly nebo by docházely do komunitních center, pacienti by bydleli ale samostatně a mohli by i pracovat. Zatím však tato centra duševního zdraví nejsou ve všech okresech, je jich asi 30.
