V současné době se zdravotnictví potýká s několika výzvami, jejichž úspěšné zvládnutí jej může výrazně posunout vpřed v podobě položení důrazu na rozvoj elektronizace při poskytování zdravotní péče a její vyšší efektivity.
První výzvou je využití zkušeností, které byly získány v souvislosti s dopady pandemických opatření, jež si prakticky vynutily výrazné rozšíření distančních konzultací zdravotního stavu praktickým lékařem nebo ambulantním specialistou. Na situaci reagovaly i zdravotní pojišťovny, které operativně zavedly výkony, které problematiku distančních konzultací řešily, ovšem tyto výkony jsou nyní rušeny v rámci pominutí důvodů, jež k jejich zavedení vedly.
Bylo by však chybou takto získané zkušenosti nevyužít i v běžném provozu zdravotnických zařízení. Vždyť telemedicína, tj. poskytování lékařských služeb na dálku, může zlepšit dostupnost a flexibilitu zdravotní péče, zvýšit spokojenost pacientů a snížit zatížení odborného zdravotnického personálu. Samozřejmě, před plnohodnotnou implementací telemedicíny do běžných zdravotnických procesů, bude potřeba nastavit jasná pravidla, na jejichž specifikování nebyl v době pandemie časový prostor.
Poskytovatel zdravotní péče, který využívá telemedicíny, je povinen jednoznačně identifikovat pacienta, o provedeném vyšetření vytvořit záznam do zdravotní dokumentace pacienta dle platného zákona a zároveň vytvořit zdravotní zprávu lékaře. Dále je nutné zajistit navazující péči, pro takto ošetřeného klienta, aby nedocházelo k narušení kontinuity diagnostiky a léčebného procesu.
Nelze však také zapomínat, že nejde jen o vymezení pojmu a zajištění kvality distanční zdravotní péče, ale je nutné zároveň vyřešit finanční hodnocení a úhradu takto poskytovaných služeb, aby byla poskytovatelům řádně ohodnocena a zdravotní pojišťovny měly náklady na její poskytování zahrnuty ve svých zdravotně pojistných plánech. Doufejme proto, že v roce 2023 bude úhradová vyhláška s nějakými telemedicínskými výkony počítat, tak jak se před časem zamýšlelo.
Vztahy a elektronická komunikace s pacienty i mimo Covid-19
Další výzvou je další rozpracování vztahů s pacienty, které byly v průběhu covidové pandemie charakterizovány elektronickou komunikací s pacienty (elektronická žádanka, SMS a e-mailové notifikace, zasílání výsledků vyšetření Covid-19, možnost elektronického objednání na odběrové místo apod.). Všechny výše uvedené možnosti, lze v nějaké formě, přizpůsobené běžnému provozu, využívat i nadále, jistě ke spokojenosti pacientů i samotných zdravotnických pracovníků. Popsané komunikační kanály lze pak nově využívat i pro informování pacientské veřejnosti o možnostech preventivních programů, s kladným dopadem na zdravotní stav populace a úsporu nákladů při léčení již rozvinutých forem nemocí.
Na závěr lze dodat, že nově je elektronizace zdravotnictví zarámována i legislativně a to v podobě Zákona č. 325/2021 o elektronizaci zdravotnictví ze srpna 2021, jehož účinnost bude nabíhat postupně v letech 2022 – 2025. Uvedený zákon umožňuje používání plnohodnotné elektronické dokumentace a zabezpečenou výměnu dat mezi zdravotnickými zařízeními a také povoluje přístup k zdravotnické dokumentaci pacientům a jimi definovaným osobám.
Pavel Kurka
Autor je produktovým manažerem aplikací pro zdravotnictví ve společnosti CNS a.s., která poskytuje sofistikovaná řešení pro zdravotnická zařízení, zejména pro laboratorní komplement a pro praktické lékaře a ambulantní specialisty.
