Praha, 16. září 2021 – Pokud se čárka na zdi nebo zárubních dveří zaznamenávající růst dítěte přestane posouvat vzhůru, je načase zpozornět. Poruchy růstu u dětí totiž mohou signalizovat vážné zdravotní potíže, které se ještě nestihly projevit. U některých dětí zas ke zpomalení růstu dochází bez zjevné příčiny a dorůst do „správné velikosti“ jim pomůže speciální léčba růstovým hormonem. A přestože se kolem nich podle lékařů točí řada mýtů, léčba ušetřila již několik generací dětí od posměšků a pocitů méněcennosti z malého vzrůstu. I o tom dnes budou debatovat čeští a zahraniční experti – endokrinologové na mezinárodním sympoziu Best of Edge, podpořeném společností Sandoz.
„Otázka poruch růstu je často podobná rébusu o slepici a vejci, tedy co je příčinou a co následkem. Může je totiž způsobovat vcelku jakékoliv vleklé chronické onemocnění tělního systému a zpomalený růst může být prvním projevem tohoto onemocnění, které jinak není patrné. Proto je důležité tyto případy zachycovat v co největší míře, protože onemocnění, která poruchy růstu způsobují, znamenají často větší riziko než malý vzrůst,“ říká prof. MUDr. Jan Lebl, CSc., přednosta Pediatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol.
Typickým případem, kdy dítě přestane růst kvůli jiné nemoci, je podle lékaře například choroba zažívacího traktu typu Crohnova nemoc nebo některé nemoci ledvin. Pokud se podaří vyřešit příčinu, růst se často vrátí do normálu.
Drtivá většina poruch růstu je však tzv. idiopatická, tedy bez zjevného důvodu. „Ve vybraných případech může být možností léčby podávání růstového hormonu. Je to vyzkoušená a většinou účinná terapie, která se používá již od 80. let minulého století. Starší ročníky si možná ještě pamatují, že dříve nebylo nic neobvyklého potkat člověka s hluboce podprůměrným vzrůstem. Dnes už je to díky včasnému záchytu a léčbě spíše rarita,“ vysvětluje prof. Lebl. I přes minimální vedlejší účinky panuje o terapii stále řada mýtů. „U mnohých rodičů vyvolává samotné slovo hormon odmítavou reakci, bojí se vedlejších účinků a negativní reakce dítěte. Přitom většinou stačí vysvětlit rozdíly mezi jednotlivými hormony a jejich pozitivní úlohu v těle. Růstový hormon je látkou tělu vlastní, jeho dávkování odpovídá přirozené produkci, zvláště když jím nahrazujeme jeho deficit. Častou obavou je také zvýšené riziko rakovinného bujení, nicméně i tento efekt již vyvrátila řada vědeckých studií,“ říká prof. MUDr. Zdeněk Šumník, Ph.D., z Pediatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol. „Pokud je dítěti pět let a i s menším vzrůstem má šťastné dětství, tak mu zdánlivě nic neschází a je občas obtížné rodičům argumentovat, proč jej začít léčit. V sedmnácti letech však může být vnímání problému malého vzrůstu dost jiné. Malý vzrůst děti nežádoucím způsobem odlišuje a zvlášť u dospívajících chlapců může vést k pocitům méněcennosti nebo k jiným psychickým potížím,“ dodává. I proto podle prof. Šumníka děti léčbu obvykle poctivě dodržují, a to i ve složitějších pubertálních letech.
Než však začnou rodiče houfně vytahovat metr a šikovat své děti do ordinací pediatrů, doporučují odborníci nejdříve ověřit reálný stav. „I zdánlivě pomalý růst může být v normě, pokud je stabilní. Rodiče si mohou růst dětí ověřit v tzv. percentilovém grafu, který určuje tempo růstu v závislosti na věku a pohlaví dítěte,“ vysvětluje prof. Lebl u příležitosti sympozia. Podle něj se však děti s poruchami růstu daří úspěšně odhalit i díky spolupráci s dětskými praktiky, kteří výšku průběžně zaznamenávají a děti případně včas odesílají za specialisty.
