Beneš se narodil 27. ledna 1921. Vystudoval medicínu a jeho životním oborem byla neurochirurgie. Věnoval se jí mezi lety 1949 až 1978 v Ústřední vojenské nemocnici v Praze Střešovicích a poté mezi lety 1978 až 1992 ve fakultní nemocnici Motol, kde založil samostatné oddělení dětské neurochirurgie. Pracoviště pod jeho vedením zavedlo řadu progresivních a v té době unikátních postupů. Od loňského října je přednostou Neurochirurgické kliniky dětí a dospělých v Motole vnuk Vladimíra Beneše.
Profesor Beneš patřil do týmu profesora Zdeňka Kunce, který byl průkopníkem neurochirurgie v Československu i ve světě. Beneš mu ve střešovické nemocnici dělal zástupce. Nesouhlasil ale s okupací po srpnu 1968 a ve vojenském zařízení začal mít problémy, uvedla Česká televize. Proto odešel do Motola, kde stál u vzniku neurochirurgického oddělení.
Úspěchy
“Když mě v sedmapadesáti letech propustili z armády, byl jsem přinucen dělat dětskou chirurgii. Já jsem to neuměl moc, ale byl jsem prostě nucený. Dokázal jsem už během několika let udělat z toho skutečně vzorové oddělení,“ vzpomínal Beneš v roce 2017 v České televizi v pořadu Hyde Park Civilizace. V dobách, kdy začínal, bylo pro neurochirurgy vítězstvím, když pacient vůbec přežil.
Beneš se kromě operací mozku zajímal také o problematiku poranění míchy. Od 50. let minulého století prosazoval komplexní péči o spinální pacienty jako základní prevenci druhotných zdravotních komplikací. První specializované pracoviště pro léčbu pacientů s poraněním míchy bylo v Česku otevřeno v roce 1992. Česká asociace paraplegiků Beneše označuje za “otce paraplegiků”.
Beneš uspořádal v Praze v roce 1971 Evropský neurochirurgický kongres a v roce 1992 Světový sjezd dětské neurochirurgie. Sepsal také několik odborných publikací.
