Praha 3. prosince (ČTK) – Stavebnictví drží v Česku prvenství v počtu pracovních úrazů, které si vyžádaly hospitalizaci delší než pět dní. Loni se na stavbách velmi vážně zranilo 403 lidí, což je více než třetina z celkového počtu 1126 úrazů, které se staly lidem zaměstnaným v průmyslových firmách. Vyplývá to z údajů Státního úřadu inspekce práce za rok 2018.
Riziková je především práce ve výškách, výkopech či obsluha zdvihacích zařízení. Jednu z předních příček drží stavebnictví i v délce pobytu pracovníků na neschopence. Zatímco průměrná délka pracovní neschopnosti je v Česku je 42 dní, pracovníci ve stavebnictví marodí 52 dní.
Loni provedl Státní úřad inspekce práce 3192 kontrol ve stavebnictví. Častá pochybení zjistili inspektoři u malých a středních podniků, které se zabývají stavebními konstrukcemi. Nejčastějšími prohřešky byla chybějící ochrana proti pádu, nestejně vysoká zábradlí na schodištích nebo chybějící ochrana proti pádu věcí.
“Další rizika plynou z lehkovážného přístupu k používání a stavu osobních ochranných prostředků, jako jsou přilby, bezpečnostní postroje, karabiny, lana a tlumiče pádu a zachycovače pádu. Důležité je také plánování pracovních činností, které vede k eliminaci zbytečně častých výstupů do výšek a sestupů, během nichž hrozí zvýšené riziko uklouznutí či pádu,” vysvětlil analytik pracovních rizik ve stavebnictví ze společnosti Ardon Safety Lubomír Winkler.
Nejrizikovější je na stavbách práce ve výškách, následovaná zemními pracemi. Při těch se stane nejvíce pracovních úrazů v tomto odvětví, a to včetně smrtelných. Při výškových pracích se loni zranilo 236 lidí, při práci na úrovni země 167. “Obecně lze říct, že každý druhý smrtelný úraz se stane při výškových pracích,” dodal Winkler.
Podle odborníků za to může mimo jiné fakt, že na stavbách chybí proškolení pracovníci hovořící v rodném jazyce, protože firmy stále častěji na kvalifikované pozice najímají agenturní zaměstnance, často i ze zahraničí. “Kvůli vysoké poptávce po pracovnících a současně jejich nedostatku jsou často na práci na stavbách najímáni lidé s výrazně horší kvalifikací, než by bylo potřeba. To je například při obsluze a provozu zdvihacích zařízení či vázání břemen obzvlášť nebezpečné,” doplnil školitel bezpečnosti práce ze společnosti Bureau Veritas Petr Kaňka.
Běžnou praxí ve stavebnictví je řetězení subdodavatelů. Koncové firmy ale často nevědí, kdo za bezpečnost na stavbě zodpovídá a neúčastní se ani kontrolních dní, protože nejsou na začátku stavby seznámeni s bezpečnostními pokyny. Dodržování bezpečnosti na stavbě má na starosti koordinátor bezpečnosti práce, který má za zákona povinnost pracovat se všemi zhotoviteli, předávat jim zjištěná rizika a zjišťovat nedostatky a porušování bezpečnostních předpisů. To se ale v praxi neděje, podotkl Kaňka.
Prohřešky podle něj dělají i samotní koordinátoři, protože kontroly provádějí formálně, nebo jejich zjištění nejsou brána odpovědnými vedoucími v potaz. Upřednostňuje se nejrychlejší způsob provedení proti odpovědnému způsobu, kdy nebývají zaměstnanci vystaveni nepřijatelným rizikům, uzavřel.
