Rozhovor s předním českým psychiatrem a odborníkem na Alzheimerovu chorobu, MUDr. Slavomírem Pietruchou
Jaké jsou odhady počtu nemocných Alzeimerovou chorobou v hlavním městě Praze, a dále pak na území celé ČR?
V současnosti trpí Alzheimerovou chorobou v celoevropském formátu 6,1 milionu Evropanů a do roku 2050 se odhadem tento počet v důsledku stárnutí populace zdvojnásobí až ztrojnásobí. V ČR bylo podle zdravotnické ročenky v roce 2008 pro organické duševní poruchy ošetřeno v psychiatrické ambulantní péči 49 901 lidí, z toho 12 344 nových případů. V Praze bylo v roce 2008 ošetřeno pro tyto potíže 8 383 obyvatel, z toho 1 511 poprvé.
Počet nemocných Alzheimerovou chorobou stále narůstá. Považujete za jedinou příčinu tohoto vývoje celkové stárnutí populace, nebo existují i jiné důvody (například ve způsobu života, vnějších vlivech, jiných onemocněních apod.)?
Úvodem je především zapotřebí zmínit, že se postupně zvyšuje průměrný věk populace. Během druhé poloviny 20. století se zvýšil podíl osob starších 65-ti let takřka 3,5 krát (z 1:14 na 1:4) a tento trend bude dále pokračovat. Dále víme, že je ve věku 65 let demencí postiženo asi 5% obyvatel a tento počet se každých 5 let zdvojnásobí. V hospodářsky rozvinutých zemích je ve věku 85-ti let postiženo demencí přibližně 30% obyvatelstva.
Alzheimerova choroba je přitom nejčastější formou demence. Jednoznačná příčina tohoto neurodegenerativního onemocnění nebyla dosud stanovena. Změny, ke kterým dochází v mozku nemocných lidí (zejména úbytek nervových buněk produkujících acetylcholin), jsou však popsány. Na tyto změny je zacílena moderní medikamentozní léčba nemoci. V současné době však dokážeme průběh nemoci pouze zpomalit. Naším hlavním cílem je proto zejména zlepšit kvalitu života nemocných a zmírnit či odstranit často přítomné poruchy chování. Ve stádiu výzkumu jsou další možnosti léčby např. očkování.
Mezi některé rizikové faktory tohoto onemocnění patří již dříve zmíněný věk. Onemocnění Alzheimerovou chorobou není dědičné. Pokud se ale onemocnění vyskytne u rodiče či sourozence, zvyšuje se tím pravděpodobnost získání onemocnění asi 3,5krát. To přitom neznamená, že jedinec musí chorobou nutně onemocnět.
Mezi další rizikové faktory patří například úrazy hlavy, některá onemocnění jako deprese, cukrovka, hypertenze a další. Z faktorů životního stylu je riziková snížená fyzická, sociální i mentální aktivita ve stáří. Platí osvědčená fráze: „Ve zdravém těle zdravý duch“.
Je možné onemocnění předejít?
Tato otázka navazuje na dříve zmíněné rizikové faktory onemocnění. Důležitá je fyzická aktivita a cvičení. Minimálně chůze po rovině denně alespoň 40 minut. Dále je nutné osvojení odpovídajících stravovacích návyků, vhodná je především strava bohatá na antioxidanty, omezení tuků apod. Ve spolupráci s lékařem je dobré dbát na pravidelnou kontrolu krevního tlaku a cholesterolu.
Zásadním faktorem je dobrá mentální kondice udržovaná konverzací, četbou knih, luštěním křížovek a také cílené trénování paměti a dalších dovedností formou kognitivního tréninku. Důležité jsou také sociální faktory s aktivním trávením volného času a pobytem mezi lidmi.
Jako druhotná prevence v neposlední řadě je důležitá zejména včasná diagnostika onemocnění.
Co považujete za nejakutnější problém v léčbě a péči o nemocné Alzheimerovou chorobou v ČR? Jak by bylo možné péči v této oblasti zkvalitnit?
Jako nejakutnější problém v péči o tyto nemocné vidím nedostatek kvalitních zařízení. Díky příspěvkům na péči se rovněž část nemocných přesunula do domácího ošetřování. Přitom chybí důsledné kontroly, jak jsou tyto příspěvky použity a zda se dostanou samotným pacientům.
Je nutné zlepšit kvalitu života nemocných, zjednodušit administrativní požadavky, které musí splnit sami nemocní i osoby, které o ně pečují. Také je zapotřebí řešit systematičtěji otázku stárnutí na celospolečenské úrovni, což není jen o úrovni péče a služeb, ale také o vzdělání zdravotnických a jiných pracovníků, výzkumu a dalších aspektech.
