Český Dub (Liberecko) 6. srpna (ČTK) – Vyhlášeným léčitelem, za nímž denně přišlo i přes 100 lidí, býval hadař Josef Adam z Trávníčku v Podještědí. K léčbě svých pacientů používal v polovině minulého století zmijí jed. Údajně si k němu pro lék jezdil i tehdejší ministr školství Zdeněk Nejedlý. Osud dnes již téměř zapomenutého léčitele je součástí nyní vydané knihy Příběh podještědské obce regionálního historika Jana Havelky.
Poprvé o Adamovi slyšel před 12 lety od pamětníků, s jeho osudem se mohl blíže seznámit v archivu v Semilech, kde hledal trestní spisy takzvaných venkovských boháčů. “A mezi nimi nejtlustší spis byl na hadaře a bylináře Adama,” řekl ČTK Havelka.
Adam do svých 51 let žil vcelku obyčejně, pracoval v textilní továrně, jako nádeník, příležitostný zedník či betonář. Zvrat přinesl rok 1930, kdy jeho manželka onemocněla rakovinou dělohy a po neúspěšném léčení v nemocnicích v Turnově a Liberci ji přivezli domů na žebřiňáku v peřinách s tím, že do týdne zemře.
Adam později říkal, že se mu zjevila zemřelá dcera s tím, že jedině on sám jí může pomoci. V té době si přečetl článek o úspěšné jugoslávské léčitelce rakoviny, jejíž léčba spočívala v použití hadího jedu. Adam si opatřil zmije a svůj roztok začal manželce podávat. “Za tři měsíce se tak zotavila, že byla úplně zdravá. A tak, když toto se rozšířilo, počali ke mně lidé z okolí choditi, a tak jsem počal s léčením,” uvedl o čtvrt století později při výslechu na policii.
Podle jedné z historek lék od něj bral i komunistický ministr školství Nejedlý. “Táta to počítal a někdy tam bylo denně přes 100 lidí,” citoval Havelka jednoho pamětníka. Diagnózu Adam podle svých slov určoval prohlídkou moči anebo mu nemocný řekl, co mu chybí.
“Jinak nikoho neprohlížím, jelikož ke mně dochází většinou lidé, kteří prodělali všemožné léčení. A když byli odkázáni na potupné umírání, přišli ke mně, a já zachránil tak mnoho lidí od smrti a dnes jsou tito lidé zdrávi a dostávám mnoho děkovných dopisů,” uvedl u výslechu Adam.
Jako základ používal železité víno Maltoferrochin, běžně dostupné v lékárnách, a do toho přidával byliny a hlavně jed ze dvou zmijí. Měl širokou síť dodavatelů, v 50. letech za jednu platil 20 korun a měsíčně jich potřeboval asi 200.
Komunistickému režimu se nelíbilo, že neplatil daně a že léčí bez kvalifikace. Policie si vyžádala i posudek od ministerstva zdravotnictví, v němž se uvádělo, že buď hadí jed do vína nedává, a je tak podvodník, a pokud ho tam dává, tak je travič. Není známo, zda si někdo z pacientů stěžoval, u soudu měl ale Adam z jejich strany podporu a po jeho odsouzení od nich dokonce putovala žádost o milost k tehdejšímu prezidentovi Antonínu Zápotockému. “Měla asi 200 podpisů,” uvedl Havelka. Prezident sice milost Adamovi udělil, hadař ale nedlouho poté, v roce 1958, zemřel.
Zda byl Adam skutečně obdařen zázračnými schopnostmi, se dnes lze jen dohadovat. Stejně chtěl léčit i jeho syn. “Ale úspěchu se nedočkal,” uvedl Havelka. S teorií, jak se mohla zázračně uzdravit Adamova manželka, přišel u komunistického soudu lékař turnovské nemocnice. Podle něj sice byla propuštěna v posledním stadiu nemoci bez jakékoliv naděje, ale spíš než hadí jed na ni prý zázračně zapůsobilo předchozí ozařování.
Lidé ale přičítali Adamovi i další úspěchy. “Kdyby totiž nezaznamenal žádný skutečný úspěch a jeho léčení se omezovalo na několik š́ťastných náhod, nikdy by nezískal takový věhlas,” uvedl Havelka ve své knize. Adam je v ní jen jednou z postav, badatel se v knize věnuje i dalším zajímavým lidem a místům v Hradčanech a okolních vsích u Českého Dubu.
