Řím 14. července (ČTK/La Repubblica) – Atleti, běžci, maratonci a další sportovci mají něco navíc nejen v nohou, ale i v mikrobiomu. Vědci z Joslinova centra pro výzkum cukrovky v Bostonu prokázali, že ve střevním mikrobiomu sportovců je bakterie, která kupodivu přispívá k fyzické výkonnosti, píše italský deník La Repubblica.
Vědci objevili, že koncentrace tohoto mikroorganismu roste po závodech, a pokusili se zjistit, jaké procesy vyvolává. Výsledky ukazují, že podávání probiotik obsažených v této bakterii může zlepšit schopnost pohybu i u osob, které žijí sedavým způsobem.
Vědci začali s výzkumem v roce 2015, kdy shromáždili a analyzovali vzorky stolice 15 účastníků bostonského maratonu a zkoumali jejich střevní mikrobiom. Vzorky odebrali týden před závodem a týden po něm, aby zjistili případné změny mikrobiomu. Údaje srovnávali s daty získanými ze vzorků deseti osob se sedavým způsobem života.
Pozornost vědců záhy upoutala bakterie patřící do rodu Veillonella, která se u sportovců po maratonu výrazně rozmnožila. Bakterie Veillonella se mohou nacházet přirozeně v dýchacím a trávicím ústrojí člověka a ve vzácných případech mohou zanášet infekci do dýchacích cest a pohlavního ústrojí. Podle výsledků studie byl tento mikrob mnohem hojnější u sportovců než u osob se sedavým způsobem života. Vědci soudí, že bakterie může hrát roli ve fyzické aktivitě. Tento jejich názor se potvrdil na základě analýzy modelu u myší. Ukázalo se, že myši, jimž byl podán doplněk stravy obsahující bakterii, byly mnohem zdatnější v běhání.
Veillonella se živí kyselinou mléčnou, která se akumuluje po fyzické aktivitě a která je u sportovců hojně produkována svaly vystavenými silné námaze. U těch osob, které nejsou zvyklé vyvíjet intenzivní fyzickou aktivitu, je produkována ve velkém množství i při středním výkonu.
“Vycházeli jsme z předpokladu, že bakterie funguje jako metabolický odpad, který odvádí kyselinu mléčnou ze systému. Tato kyselina vytvářející se ve svalech vede k únavě,” zdůrazňuje spoluautor výzkumu Aleksandar Kostic. Podle vědců však domněnka, že kyselina souvisí s únavou, zřejmě neplatí.
Vědci tedy přistoupili k výzkumu, kdy zkoumali společenství mikrobů v jejich přirozeném prostředí bez manipulace. Podařilo se jim vysledovat DNA mikroorganismů přítomných v těchto společenstvích a na základě toho zjišťovali, co se děje po intenzivním sportu. Ukázalo se, že rostla koncentrace některých enzymů, které mění mléčnou kyselinu na kyselinu propionickou. Klíčem k souvislosti mezi mikrobiomem a fyzickou aktivitou je právě tato kyselina, protože jakmile byla přímo zavedena do střevního mikrobiomu myší, zvýšila jejich běžecké schopnosti.
Jestliže je kyselina propionická podávána ústně, nemusí se projevit tytéž účinky, protože je snadno rozkládána žaludečními kyselinami dříve, než se dostane do střev a působí. Avšak podle vědců může být podávání probiotik obsahujících celou bakterii Veillonella účinné a vést k žádanému výsledku. Vědci zkoumali možnosti, jak by potravinový doplněk tohoto druhu mohl pomáhat sportovcům. Užitek z toho by rovněž mohli mít lidé se sedavým způsobem života a metabolickými poruchami, jimž se nedaří zlepšovat fyzickou výkonnost. Tím by se snížilo i riziko různých onemocnění.
Zatím jde jen o hypotézu, kterou je třeba pozorně studovat. Objev tohoto vztahu mezi mikrobiomem a fyzickou aktivitou otevírá nové možnosti výzkumu. “Jde o skutečně významný příklad toho, jak se mikrobiom vyvíjel a stále více se integroval do hostitele. Jde o symbiózu, kdy hostitel, zvláště pak sportovec, přináší užitek bakterii, a ta zase přináší výhody organismu,” říká Kostic.
